I takhle by se dal nazvat výsledek několika průzkumů, které se soustředily na mladé lidi od 12 do 24 let: Tito náctiletí, kterým se ve světě říká Cyberkids, virtuální děti nebo zavináčová generace či Netgeneration, tedy generace na síti se o fungování internetu nezajímá. Pro ně je internet něco jako auto, které musí jezdit.

Fantastické představy digitálních přistěhovalců, jak nazývá generace nad 25 americký vědec Marc Prensky, kteří se domnívali, že se jejich děti vyrostlé na síti ve virtuálním světě ztratí či alespoň zabloudí, se vůbec nenaplňují.

Všechny průzkumy, ať byly provedeny ve Spojených státech, Kanadě či Německu ukazují na jednu věc: internet této generaci slouží pouze jako zábava a komunikační prostředek, tráví na něm volný čas, ale o něco více času stále sedí před televizí a důležitější je pro ně sport, kterému věnují úplně stejně času jako digitální přistěhovalci, to znamená, že sedmdesát šest procent chlapců ho provozuje třikrát týdně a stejně tak činí šedesát čtyři procent dívek. Podle studie Hans-Bredow-Institutu devadesát sedm procent příslušníků této generace tvrdí, že by ji nikdy nenapadlo psát blog a jen dvě procenta příslušníků z této generace se aktivně podílí na tvorbě wikipedie. Proto se této generaci začalo říkat Null Blog Generace. Šedesát devět procent uživatelů z této věkové kategorie používá internet k posílání textových zpráv a k on-line komunikaci: chce vědět nebo vidět, co kdo z přátel právě dělá a krátce to komentovat. Slovník ale odpovídá zprávám SMS. Padesát osm procent poslouchá přes internet muziku, třicet osm procent si vyhledává informace v encyklopediích a třicet čtyři procent se přes internet dívá na filmy a videa.

Tento a další výzkumy zcela popřely tezi, že mladé generace jsou zcela zásadně a jinak formovány pomocí internetu než generace předešlé. Opak je pravdou: mladí lidé využívají internet jen jako pohodlnější náhradu za telefon, televizi a knihy. Umožňuje jim pěstovat snadněji komunitu přátel, která čítá v průměru třicet až čtyřicet členů pouze z nejbližšího okolí. Velmi zřídka tato generace používá internet k mezinárodní komunikaci. O fungování internetu ale skoro nic nevědí a ani je to nezajímá. Internet pro ně nepředstavuje nový svět, ale jen užitečné rozšíření starých principů. Když něco hledají, činí tak pouze intuitivně a nikoliv systematicky.

Ještě překvapivější je výsledek průzkumu British Library: Informační kompetence mladé generace se přístupem k internetu vůbec nezlepšila.

Sen generace zakladatelů o tom, že internet představuje nový fenomén s revoluční silou, který všechno promění, se nenaplnil. Dokonce mladá generace už nepoužívá ani slovo internet a považuje ho za zbytečné a zastaralé. Když před nimi otec řekne: Jdu na síť, ani nevědí, co tím myslí, napsal Manfred Dworschack v časopise Der Spiegel. Tato věta představuje pro mladé relikt starých časů. Náctiletí jsou buď „on“ nebo „off“.