Po celou dobu záplav, které začaly 11. srpna, mě zaujalo, jak bylo nedokonalé zpravodajství. Lidé ani z rozhlasu, ani z televize se nemohli přesně dozvědět, které silnice a ulice jsou třeba na Frýdlantsku, Liberecku nebo konkrétně v Ústí nad Labem zaplavené a co a kde mají objíždět.

Dost přesně to popsal Milan Šmíd na webových stránkách Mediáře. Vracel se ze Českého Švýcarska, z Rynartic, Kamenice se rozvodňovala a on se chtěl vědět, jak má jet nejlépe domů a co se tam po odjezdu stalo. Nikde se to nedozvěděl: i rozhlas vysílal jen holou zprávu, že Hřensko je neprůjezdné, podobně ČT 24. Všichni kopírovali ČTK. Zprávy na facebooku zase byly neúplné, neobsahovaly přesný popis a datum, takže byly vlastně k ničemu.

Jak to funguje v zahraničí, jsem se zeptal Petra Adlera, spoluzakladatele webových stránek canada.com, který mi před časem líčil, jak se to v Kanadě v zimě, kdy jsou tam velké sněhové vánice, dělá. Uvedl následující příklad: v kanadském Calgary propukne divoká vánice. Úkolem stránek www.calgaryherald.com, která jsou součástí sítě www.canada.com, je okamžitě popsat, které silnice a ulice jsou neprůjezdné, kudy vedou objížďky a kam a jak jsou zajištěné. A to všechno musí být doplněno přehlednými mapkami. Tyto zprávy je možné přijímat jak na mobilních telefonech tak samozřejmě na přenosných počítačích přímo v autech.

V každých novinách je proto oddělení, kterému se říká cop-room, policejní místnost nebo ambulance či “honiči! sanitek. Tato část redakce je přímo napojená na speciální radiovou síť policie, lékařské pohotovosti a hasičů. Úkolem redaktorů této rubriky je sledovat radiový provoz a z hlášení usuzovat, co se kde děje a informovat o tom redakci. Když je někde něco závažného, na místo vyráží redakční tým a laptopem přímo z terénu přenáší informace do webové redakce, která bývá také v přímém spojení s policií.

Všechna média mají speciální webové adresy a internetové adresy, jejichž prostřednictvím se dají posílat obrazové materiály. Je tam ale vedle zvláštní pole, které odesílatel vyplňuje, kam umístí popis toho, co je na obraze a pak je tam pole, které je povinné, a do něj se vypisuje spojení, tedy číslo mobilního telefonu, aby se dodatečně zkušený redaktor mohl zeptat na chybějící údaje či zjistit, jací profesionálové jsou na místě. Tento servis by u nás mohl fungovat třeba od zítřka.

Ale hlavně by tuto službu mohly zajišťovat takzvané hyperlokální tituly, které u nás založil při skupině PPF Roman Gallo a které se nazývají Naše adresa. Takováto fungující celostátní síť by totiž musela přitáhnout inzerenty, protože by ji kde kdo používal, a to nejen při záplavách. Z peněz za inzerci by se tato oddělení dala financovat.

(Článek by zpracován podle rozhovoru s Karlem Hvížďalou, který vysílal 20. 8. Radiožurnál.)