Kdykoliv se blíží volby, začnou naši politici hovořit o boji s korupcí. Po volbách na tento boj ale okamžitě zapomenou, proto jejich slova už málokdo bere vážně. Aby se mohlo účinně bojovat s korupcí, museli by totiž politici začít nejprve sami u sebe, totiž změnit financování politických stran, které doposud korupční prostředí nejzásadnějším způsobem podporuje a k tomu nemá nikdo odvahu.

Důvod je nabíledni: Náklady na čestné chování v naší společnosti jsou mnohem vyšší než náklady na zavedené zkorumpované chování, a to jak v politice, tak v justici či byznysu. Může za to síla sytému, který jsme si v novém státě vytvořili. Proto ti, co korupci odhalili nebo se o to alespoň snažili, mají po zveřejnění odhalených skutečností velké problémy: viz třeba nejprve lidé kolem pana Čunka ve Vstetíně (sekretářka, která na korupci upozornila, byla kriminalizována uměle, jak se dnes ukazuje) a v druhém kole státní zástupci Ištvan a Andělová či soudce Cepl mladší, kteří se snažili kauzu rozplést.

Na druhé straně ti, co justiční korupci vytvářeli, to znamená starosta, různí úředníci, tzv. soudní mafie a snažili se ji zamést pod stůl, aby nepadla vláda a korupce se nevyšetřila, tedy pánové Kučera, Němec a paní Vesecká, jak ukazuje zatím nepravomocný rozsudek, dál sedí na svých židlích a tváří se uraženě. Bleskový průzkum gentury STEM z pondělí 13. 9. ukazuje, že s odvoláním paní Vesecké souhlasí či spíše souhlasí 61 procent respondentů. Jenže systém funguje dál a třeba dovolil, aby se kárné řízení proti panu Kučerovi protahovalo dva roky: tedy prakticky až do jeho odchodu do penze, místo, aby společnost měla své antikorupční hrdiny třeba v osobách Andělové a Ištvana, jak v MF Dnes napsal kolega Navara, a pan Kučera rychle sám odstoupil.

Neexistence takových příkladných hrdinů vede k tomu, že v dnešním systému dělají kariéru místo lidí nezávislých a inteligentních, lidé věrní a průměrní. Právě tento princip ale nejvíce vyhovuje našim dnešním politickým elitám: nové tváře v politice vstupují do systému, který na tomto principu již úspěšně funguje a každého, kdo se do něj nezačlení, rychle ze svého středu vytěsní, jako například pana Špidlu.

Není ale pravda, jak říká advokát Tomáš Sokol ve svém blogu s titulkem Korupci máme v sobě, že korupce nebyla analyzována: systémově se korupci věnuje mimo jiné Centrum pro sociální a ekonomické strategie a shodou okolností ve stejné době, kdy zveřejnil advokát Sokol svůj blog, jeden z pracovníků tohoto institutu docent Pavol Frič v týdeníku Literární noviny upozornil na výsledky těchto analýz. V rozhovoru tvrdí, že korupční systém u nás vznikl hned na začátku devadesátých let za privatizace a nastartovaly ho právě politické elity: řada z těchto lidí v politice je dodnes, a proto jejich prohlášení o boji proti korupci je možné považovat za licoměrné.

Docent Frič doslova řekl: "Když některá z politických stran začala podvádět a brát z veřejných zakázek a privatizace peníze na své volební kampaně, díky čemuž měla ve volebním boji výraznou výhodu, ostatním v podstatě nezbývalo než udělat totéž. Volba byla jasná: přežít nebo jít z kola ven." Před podobnou volbou stál i státní zástupce Ištván či premiér Špidla. Oba jsou z kola venku. Po panu Špidlovi nastoupil pan Gross, který se naopak v tomto korupčním prostředí pohyboval jako pstruh v potoce a z kola ven musel až tehdy, když svými excesy začal na toto prostředí moc upozorňovat. S nekale získanými penězi se ale dodnes právě díky tomuto prostředí může veřejně chlubit, ač je evidentní, že si je nemohl řádně vydělat.

Korupční systém je proto podle docenta Friče spojen hlavně s financováním politických stran, které jsou kvůli penězům závislé na státu, tedy na příspěvcích za hlasy voličů. Jediná možnost, jak snížit míru korupce, proto podle tohoto experta spočívá v možnosti odříznout strany od těchto peněz. Jenže strany jsou na penězích existenčně závislé, a proto jsou v pasti: chtějí-li být úspěšné, musí být zkorumpované.

Změnit tuto patovou situaci by znamenalo změnit typ závislosti: učinit strany závislé na voliči a jeho rozhodnutí. Jen tato změna by mohla zrušit systémovou korupci, protože ta by se změnila na korupci individuální: V takovém případě by si už korupci museli ohlídat sami politici v každé straně. Ta strana, která by kvůli korupci měla skandál, by od občanů peníze příště nedostala. Této změny se ale zatím politici u nás i jinde bojí, ale bude-li účast ve volbách stále klesat, tak zřejmě k podobné změně bude muset dojít. Přišlo-li by k urnám jen třeba dvacet procent lidí, strany by dostaly tak málo, že i kdyby přijímaly úplatky, tolik jako v novém modelu by nikdy nedostaly. Nový systém by totiž počítal s tím, že každý volič by si ze svých daní měsíčně financoval jednu stranu podle svého výběru.

Psáno pro ČRo 6