I touto větou by se dala popsat situace na pražské politické scéně, v níž v těchto dnech jde o vytvoření vládnoucí koalice na radnici a obsazení postu primátora, který hospodaří s rozpočtem 50 miliard. Proto je tento post srovnatelný s funkcí ministra. Na vysoký rozpočet si nechtějí velké strany nechat sáhnout, a to je zřejmě hlavní důvod, proč se stále víc hovoří o koalici ČSSD s ODS.

Proč je velká koalice občanských demokratů se sociálními demokraty vysoce pravděpodobná odhalil docela zřetelně v sobotních Lidových novinách v rozhovoru s Danielem Kaiserem pražský lídr za ODS Bohuslav Svoboda. Nepočítáme-li slovní hrátky kolem osočení ze strany TOP 09 z napojení radních ODS na kmotry, řekl, že by byla těžká shoda u rozpočtového rozdělení daní kvůli vazbě TOP 09 na starosty. Podle pana Svobody by díky těmto vazbám přišla Praha o 13 až 14 miliard korun. To by v důsledku znamenalo konec s dostavbou okruhu a zastavení stavebních prácí na nové trase metra D. Pro srovnání pan Svoboda uvedl, že jen tunel Blanka bude stát 17 miliard. Navíc jde o příjmy radních z dozorčích rad a představenstev, které slibovala TOP 09 minimalizovat a o skryté příjmy obou politických stran.

Miroslav Kalousek se proti takovému tvrzení ohradil a žádá omluvu. Zákonem o rozpočtovém určení daní se vláda sice zabývat bude, ale Prahu to prý podle pana Kalouska nesmí poškodit. Jenže takový zákon ještě neprošel, není schválen parlamentem, a tudíž neznáme jeho znění. Otázka investic do Prahy je stále skutečně otevřená. Ministra Kalouska se zastal i lídr TOP 09 pan Tůma a panu Svobodovi dokonce kvůli rozhovorům poslal protestní dopis, v kterém všechny argumenty ODS považuje jen za zástupné a upozorňuje v něm na pět lží pana Svobody. Od pana Svobody ale také mohlo jít pouze o strategický tah: za prvé si připravuje takovým vyjádřením půdu pro velkou koalici a za druhé chtěl donutit pana Kalouska k vyjádření, že úspory se nebudou týkat rozpočtu Prahy.

Jenže velká koalice po předvolebních slibech bude velký problém hlavně pro čelné představitele obou velkých stran, protože jak ČSSD, tak ODS před volbami tvrdili, že velká koalice nepřipadá pro ně v úvahu. Lékař Bohuslav Svoboda to zdůvodňoval svým pravicovým ustrojením a osobními sympatiemi k lídrovi TOP 09 Zdeňku Tůmovi, ale v sobotu už hovořil jinak: tvrdil, že hlavní požadavek, aby se vyměnili radní a odešli pánové Blažek, Klega a Richter splnil a že tudíž koalici s ČSSD nestojí skoro nic v cestě. Těmito slovy dal všem najevo, že přistoupil na pravidla hry, která na radnici platí. Řekl, že média prý do půl roku na vše zapomenou, hlavně pokud Praha bude dobře fungovat. Zajímavé je, že i vzdělaný pan Svoboda hovoří pouze o médiích a ne o voličích, jako kdyby si myslel, že jejich paměť je ještě kratší ač poslední výsledek voleb ukázal opak.

Větší problém s velkou koalicí bude zřejmě mít Jiří Dientsbier mladší, který naposled v Právu 23. října velice jasně řekl: "Pokud bychom nedodrželi slovo dané občanům Prahy, že změníme poměry na radnici, tak bychom se před Pražany zdiskreditovali na dlouhá léta dopředu. Což vidím právě v koalici s ODS. Slova nejsou jenom fráze, na které se má zapomenout." A na jiném místě: "Neumíme si představit spolupráci s ODS... ODS by měla odejít do opozice." A ještě dodal: "Nejsem ochoten z toho slevit ani milimetr." Na počátku tohoto týdne se zdá, že s tímto názorem už je pan Dienstbier mladší sám. Jestli by tedy ke koalici s ODS došlo, musel by nejspíš Jiří Dienstbier z funkce odstoupit, což by pošramocenou stranu poškodilo, ukázala by, že to s žádnou změnou nemyslí moc vážně. Naopak z Jiřího Dienstbiera mladšího by se stal perspektivní kádr, který by mohl změnu strany jednou nastartovat. Jeho šance být v brzké době šéfem pražské ČSSD, jak o tom hovoří, jsou ale za dané situace nejspíš velmi malé, zvláště když se od pátku spekulovalo o tom, že má být z vyjednávacího týmu vyřazen, což se v pondělí odpoledne potvrdilo: nakonec byl nucen odstoupit sám.

Jediný, kdo by na takové situaci v dlouhodobějším horizontu doopravdy vydělal, by byla asi strana TOP 09 a Miroslav Kalousek, který by před dalšími volbami dokázal jistě poukázat na to, že se v podstatě na praktikách pražské politiky nic nezměnilo.

Zbývá tedy odpovědět na otázku, proč se za takto celkem průhledné situace jednání o koalici tak dlouho protahují? Odpověď je jednoduchá: Strach ze soudního rozhodnutí o platnosti voleb. Kdyby totiž výsledky voleb byly anulovány až po uzavření velké koalice ČSSD s ODS, a šance jsou prý jedna ku jedné, je velice pravděpodobné, že by v Praze v opakovaných volbách mohla většinu hlasů dostat TOP 09.

Volby se konaly ve dnech 15. a 16. října 2010, žalobu je třeba podat dle zákona do deseti dnů, což bylo do 29. října. Tuto možnost využily malé strany s odůvodněním, že rozdělení Prahy do sedmi volebních obvodů je silně poškodilo, což je evidentní pravda. V zastupitelstvu mohly mít jak SNK-Evropští demokraté i Věci veřejné své lidi. Nyní běží zase dvacetidenní lhůta od podání, v níž musí soudy rozhodnout. Z toho zřetelně vyplývá, že nejbližší termín, v němž se dozvíme, jaká koalice bude vládnout, se posouvá nejspíš někdy na dobu po polovině listopadu. Velké překvapení ale nemůžeme očekávat, to by mohly přinést jen opakované volby.

Psáno pro ČRo 6