Základní otázky zní: Proč prezident Putin potřebuje studenou válku? Důvodů je zřejmě několik, Rusko i Putin potřebují sebepotvrzení a chtějí se pomstít za rozpad Sovětského svazu, který prezident považuje za největší tragedii XX.století. Zároveň si chce Putin upevnit svou moc v době hledání následníka, a tím získat větší vliv na jeho výběr.

Navíc na to má hlavně z prodeje nafty a zemního plynu peníze a ví, že Západ obě komodity potřebuje. Jeho karty umožňují hrát pokra.

V prosinci jsou v Rusku parlamentní volby a v březnu prezidentské: tvrdá zahraniční politika a strašení vnějším ohrožením (viz prohlášení do 15 či 20 let budeme válčit se Spojenými státy) se snaží Putin ovlivnit veřejné mínění na svou stranu.

Západní analytici hovoří o tom, že Evropská unie a Spojené státy by neměly propadat panice, ale je třeba si přiznat, že přesto se jedná o tvrdou zkušku naší solidarity, tvrdosti a schopnosti i v takové situaci vést dialog, zvlášť když Putin se snaží jednotu EU všemi prostředky rozbít. Jsme ve výhodě, netrpíme komplexem jako Rusko po rozpadu SSSR, které zároveň za této situace není schopné přesné a bolestivé sebeanalýzy, aby odhalilo skutečné příčiny rozpadu SSSR, a tím pádem i oslabení Ruska. To je zřejmě také hlavní důvod, proč tak snadno přistoupilo zase na starý slovník (každý nepřítel či jen protivník je opět fašista a to dokonce i na domácí scéně, viz Garri Kasparov či starosta Archangelsku Alexandr Donskoj, který už byl dokonce zatčen) a nepřítele hledá podle starého zvyku v zahraničí a svádí na něj i rozpad Sovětského svazu. Může za to i ta skutečnost, že nejmocnějšími muži jsou dnes v Rusku důstojníci jak tajných služeb, tak armády přímo napojení na byznys a ti jinak myslet ani neumí a navíc na tom vydělávají: investice do armády se zvyšují. Doma starý slovník i staré metody (například vraždy nepohodlných žurnalistů jako byla paní Anna Politkovská) fungují, ale použijí-li Rusové tento arzenál v zahraničí, ukáže se, že je kontraproduktivní.

Zřetelně to bylo vidět v případě úmrtí bývalého agenta KGB Litviněnka, který byl zavražděn v Londýně (dalšího Rusa Borise Berezovského se zatím podařilo Angličanům před vraždou uchránit). Nedovolit vyslechnout někoho, kdo je podezřelý z vraždy, ve svobodné a otevřené společnosti je nemožné a anglická veřejnost i politická scéna na to reagovala pro Rusy nečekaně silně. Na takovou odpověď nejsou Rusové z domova zvyklí a svobodný svět podcenili. Ruská prokurátura jako v mnoha dalších případech jen světu předvedla, že je nástrojem politiky, což je pro Velkou Británii a celou euroatlantickou civilizaci jasný signál, že mezi Sovětským svazem a Ruskem není až tak velký rozdíl. Vyhoštění čtyř ruských diplomatů (ve skutečnosti pracovníků tajných služeb) představuje jen varovný signál, který ovšem za takovéto situace může vést k další eskalaci demonstrace síly, jak to předvedly i přelety ruských strategických bombardérů Tu-95 podél norských břehů v týdnu od 16. července, kvůli kterým třikrát startovaly norské a britské stíhačky.

Zásadní změny v zahraniční politice signalizoval prezident Putin již před setkáním G8 v německém Heiligendammu a ruští experti tvrdili, že pozastavení účasti na základě Putinova dekretu na Smlouvě o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (CFE) ze 14. července 2007 a snaha o její aktualizaci, to znamená určení nových početních stropů tanků, děl, bojových letadel, vrtulníků a obrněných vozidel, již bylo připraveno před touto vrcholovou schůzkou. Západní experti to tušili, protože Rusko už celý měsíc před vypovězením nepouštělo pod různými záminkami do ruských kasáren západní inspektory. Rusku také vadí, že smlouvu z roku 1999 podepsanou v Istambulu zatím žádná západní země neratifikovala, jenže důvod je zřejmý: Rusko nestáhlo své vojáky z Jižní Osetie (což je území, které patří Gruzii, ale je ovládáno plně Ruskem) a Moldávie (sousedící s Rumunskem), což Západ vyžadoval. Rusko naopak zase tvrdí, že jde o odpověď na plány postavit protiraketový deštník v České republice a Polsku. Jde nejspíš o záminku. Experti se domnívají, že Rusko půjde ještě dál a pokusí se přehodnotit většinu mezinárodních smluv, které uzavřelo v devadesátých letech minulého století. Potvrzuje to podle ČTK i Fjodor Lukjanov, šéfredaktor časopisu Rusko a globální politika.

Nové ruské politice odpovídá i odmítnutí kompromisního návrhu USA, Francie a Anglie předneseného v Bezpečnostní radě OSN na řešení krize v Kosovu. Co za možný souhlas bude Rusko vyžadovat zatím nikdo neví, ale je evidentní, že začíná hrát poker na všech frontách. Podle expertů se zdá, že zatímní odmítnutí kompromisu má velkou symboliku, protože právě na Balkáně v roce 1999 muselo Rusko přihlížet bombardování „bezmocných slovanských bratrů Srbů“, jak psaly noviny. Je proto docela možné, že právě na tomto místě by se mělo zase rozhodnout o novém uspořádání světa, v němž by Rusko chtělo hrát větší roli.

Studená válka s kterou si prezident Putin zahrává se opakovat už asi nemůže, ale o její inscenaci na jejímž konci dojde k přesnějšímu vymezení vlivu nejspíš asi dojde a toto rozdělení se bude týkat určitě i nás. Dovolíme-li, aby Evropská unie byla dvojrychlostní (aby Putin Evropskou unii rozdělil), můžeme se stát softsatelitem Ruska a Západ, který se bojí víc než staré říše islámu a jeho terorizmu, trochu překvapeně zírá na mohutný růst Číny, má starosti s Irákem a Palestinci a z Ruska potřebuje energetické zdroje, si toho ani moc nevšimne a třeba se mu i uleví, že se s námi a s Poláky nebude muset trápit. Měli bychom si říci jasně, jestli právě toto chceme.