V sousedním Německu se letošní rok označuje jako supervolbení, protože tam probíhají sedmery zemské volby a dvoje komunální. A navíc ještě by mělo 48 milionů pojištěnců se zúčastnit tzv. sociálních voleb.

Sociální volby se konají v Německu každých šest let a minule, tedy v roce 2005, kdy tam bylo 44 milionů pojištěnců, se jich zúčastnilo jen třicet procent lidí. Prognostici říkají, kdyby letos byla účast podobná, byl by to úspěch. Ekonomové kroutí naopak hlavou, protože sociální volby přijdou daňové poplatníky na 40 milionů eur. Politikové tyto volby ale tvrdě obhajují, protože se v nich rozhoduje o budoucnosti a dodávají: demokracie je drahá věc, s tím se nedá nic dělat.

O co v těchto volbách vlastně jde? Idea sociálních voleb se zrodila z představy, že zdravotně pojištění občané a penzisté by si sami měli zvolit lobbisty, kteří by je zastupovali v pojišťovnách v tzv. samosprávních grémiích či radách, které jsou partnery ředitelů pojišťoven a vlády. Jsou to tedy ti, co zastupují zájmy pojišťěnců.

V současné době sedí v dozorčích radách penzijního pojištění třicet takových zástupců, z nichž ale polovinu do rad nominují zaměstnavatelé a polovinu zaměstnanci. Členové těchto rad volí představenstva a dozírají na jejich činnost.

Projekt vypadá velmi rozumě, ale novináři se ptají, jestli taky rozumě funguje. Při bližším pohledu se ale zdá, že něco takového skutečně funguje jen u několika málo zdravotních pojišťoven a u ostatních si členy grémií volí ze svého středu různá uskupení, tedy de facto odbory, jejichž členy pojišťovna sdružuje. Ale i tam, kde probíhají volby řádně, je problém v tom, že každý kandidát musí v současnosti mít doporučení dvou tisíc voličů, ale to jen v případě, že v žádném grémiu již nesedí. Ten, kdo už jednou členem byl, nemusí podpisy sbírat, což samozřejmě vede k zabetonování daného stavu.

Další otázka, kterou si novináři v této souvislosti kladou, zní: O čem vůbec členové takovýchto rad rozhodují? Odpověď, kterou dostali, zní: "Rozhodujeme o počtu zastoupení, otevírací době odboček a platech členů představenstva." A jak novináři zjistili, práci v radě takového zástupce pojištěnců se dotyčný věnuje dvacet dní v roce. Vykonává ji v době mimořádné dovolené a za každý den dostává náhradu ve výši 62 eur. Žádné velké výhody z toho tedy takový zástupce nemá.

Tento systém ale kritizují nejen novináři, ale už i vědci, hlavně sociologové, protože podle nich neodpovídá změnám ve společnosti, ke kterým došlo v posledních dvou desetiletích, kdy se společnost silně atomizovala a odbory, které prosazovaly své zástupce do zmíněných rad, už nezastupují všechny skupiny obyvatelstva. V budoucnu by měly být v radách pojišťoven - podle zákona, který je zatím zaparkován v parlamentu - zastoupeny hlavně různé skupiny obyvatelstva, které mají společné zájmy, jako jsou třeba mladí lidé, ti co s prací teprve začínají, studenti, lidé, kteří se přeškolují, svobodné matky atd.

Politolog Braun z univerzity v Brémách, který se sociálními volbami dlouhodobě zabývá, je ale k nějakému pozitivnímu posunu v těchto otázkách velmi skeptický, i když by větší transparentnost při těchto volbách podporoval. Za hlavní problém považuje obecný nezájem. Odkazuje přitom na Facebook, kde těmto volbám fandilo do konce minulého týdne jen 413 osob. Zdá se tedy, že sociální volby Němcům závidět nemusíme.

Psáno pro ČRo 6