Věcem veřejným zvoní hrana
O tomto víkendu, tedy ve dnech 28. a 29. května 2011, proběhla v Hradci Králové 13. konference strany Věci veřejné, která byla založena v roce 2001 a po posledních volbách v květnu 2010 vstoupila do sněmovny s bezmála jedenácti procenty hlasů a s hesly o boji s korupcí a odstranění dinosaurů z politiky. Jinými slovy bez programu. I její podtitul strana přímé demokracie je jen heslem. Chybí ji to, co se někdy nazývá předpolitikou: to znamená politický myšlenkový základ, který je u starých stran postaven na koherentní soustavě mravních, ekonomických, sociálních a kulturních idejí, na které se mohou odvolávat, i když je nedodržují.
Poslední průzkum Věcem veřejným, po celé sérii afér s uplácením ne zcela loajálních poslanců, zveřejněním tajné strategie majitele bezpečnostní agentury ABL z října 2008 Víta Bárty a s odposlechy, přiřknul už jen 2,3 procenta preferenčních hlasů. Není se čemu divit, protože z dokumentů vyplynulo, že sám Vít Bárta jako zakladatel této strany a neoficiální její šéf a stratég přímo ke korupci vyzýval a i nabádal k předražování zakázek. Ač sliboval, že se ke všemu řádně vyjádří a před veřejností se očistí, nic takového se nestalo. Vít Bárta spoléhal evidentně na to, že jiné skandály přehluší ty jeho.
Situaci v této straně zřejmě nejtransparantněji ukázala potvrzující volba předsedy na zmíněné konferenci. Ač byl Radek John zvolen pomocí internetu, delegáti na konferenci měli jeho volbu ještě jednou potvrdit. Už tato procedura je poněkud komická, ale zřejmě strana chtěla stvrdit jak před svými členy, tak před veřejností, že internetové volby nebyly zmanipulované. Konference ale před touto volbou ještě hlasovala o způsobu provedení druhé volby a delegáti se shodli na tajné volbě, i když moderátor se při vyhlašování výsledku spletl. Protože na tuto variantu nebyli delegári připraveni, neměli ani hlasovací lístky, ani plenty a proto na papírky psali jen ANO nebo NE. Volba měla stvrdit, jestli delegáti akceptují internetovou volbu, nebo neakceptují, jak novinářům v přímém přenosu straničtí funkcionáři vysvětlili. Průběh tajné volby připomínal atmosféru na hasičském bále s losováním tomboly ve filmu Miloše Formana Hoří má panenko. Delegáti na papírky zcela veřejně před zraky svých kolegů, novinářů a fotografů psali ANO nebo NE a pak s přeloženými lístky šli k narychlo přinesené urně. Konečný výsledek potvrdil internetové volby: ze 192 přítomných delegátů dostal Radek John 169.
Šlo tedy o veřejnou tajnou volbu, v níž zvítězil podruhé staronový předseda, který před časem řekl, že už má politiky dost a kdyby věděl, o čem je, že by do ní nikdy nevstoupil. Nejprve odešel z funkce ministra vnitra a pak i z funkce místopředsedy vlády pro boj s korupcí. Po volbě ale před televizní kamerou prohlásil s úsměvem, že je to velmi silný mandát a že teď ho už čeká po leninsku jen práce, práce a práce. O Leninovi sice nehovořil, ale asociace s jeho učit se, učit se a zase se učit, každého staršího občana musela hned napadnout.
A jeho první místopředsedkyně Karolína Peake v sobotních Lidových novinách prohlásila: "Chci se pokusit o dohodu a udržení vlády. Spíš si myslím, že nás vykopnou a řeknou: s touhle špínou my ve vládě nebudeme... Pokud se to stane, budu velmi zklamaná, o to zklamanější, že my jsme totéž mohli udělat před měsícem a neudělali." Na konferenci tato slova zopakovala.
Komičnost volby, prázdná slova o práci z úst předsedy a zklamaná skepse místopředsedkyně, jen transparentně předvádějí, že strana založená na podnikatelském projektu a několika líbivých heslech nemůže dlouho fungovat. Jak z dokumentů porůznu zveřejněných vyplývá, Vít Bárta stranu zakládal na základě zjištění, že v globalizované ekonomice o všem rozhodují tahy největších hráčů, nikoliv pravidla. Sám nejspíš moc dobře věděl, že boj proti korupci nemůže být politický program, ale to ho vůbec nezajímalo: potřeboval jen fungující aparát a voliče: stroj a masu. Pomocí strany Věci veřejné se chtěl stát sám jedním z velkých hráčů a hněv lidu nasměrovat proti těm, kteří už velkými hráči jsou.
Narazil ale na dvě překážky: Zaprvé lidé, kterými se obklopil a kteří mu měli bezchybně sloužit jako stroj, jeho hru buď prokoukli a odmítli ji hrát s ním (Jaroslav Škárka, Kristýna Kočí), nebo odmítli uvěřit jeho cynismu, protože překračuje jejich fantazii a ztrácejí na přesvědčivosti (Karolína Peake), či ve hře pokračují, protože je pro ně ještě čímsi výhodná, ale ztrácejí na věrohodnosti (Radek John). A za druhé, přepočítal se v síle konkurenčních silných hráčů, kterým by odčerpal část příjmů do svých firem a jejich vliv na politiky, lobbisty i popmédia: ukázalo se, že je větší, než si dovedl sám představit. Za spojence si vybral ješitného prezidenta, jenže toho podrazil a urazil a zůstal sám proti všem. Vlastně dochází v Česku k tomu, k čemu docházelo na sklonku napoleonských válek v Evropě, kdy se část nových zbohatlíků pokusilo splynout se starou aristokracií, což do společnosti vneslo zmatek. Podobný neklid vnesl do naší společnosti i Vít Bárta, který se při snaze o splynutí s již etablovanými ale choval jako slon v porcelánu.
Po takovéto bilanci je těžké si představit, že Věci veřejné by mohly ve vládě dlouho fungovat. Zřejmě třináctka není jejich šťastné číslo. O něco víc budeme vědět ve středu, kdy zasedne K9, kde ale hlavním vyjednavačem, jak řekl na konferenci John, bude zase Vít Bárta, který už jen kvůli tomu, že si je vědom, že legitimita této vlády stojí pouze na reformách, ji bude dál vydírat jak měkčími reformními kroky, tak personálními změnami. Hlavní slovo ale bude mít Petr Nečas, kterému už dochází trpělivost. Ale protože Miroslav Kalousek signalizuje, že pokud neprosadí schodek rozpočtu pod 105 miliard odejde z vlády, je zřejmé, že TOP 09 je připravena i na variantu, že Věcem veřejným předseda vlády ustoupí.
Psáno pro ČRo 6
Poslední průzkum Věcem veřejným, po celé sérii afér s uplácením ne zcela loajálních poslanců, zveřejněním tajné strategie majitele bezpečnostní agentury ABL z října 2008 Víta Bárty a s odposlechy, přiřknul už jen 2,3 procenta preferenčních hlasů. Není se čemu divit, protože z dokumentů vyplynulo, že sám Vít Bárta jako zakladatel této strany a neoficiální její šéf a stratég přímo ke korupci vyzýval a i nabádal k předražování zakázek. Ač sliboval, že se ke všemu řádně vyjádří a před veřejností se očistí, nic takového se nestalo. Vít Bárta spoléhal evidentně na to, že jiné skandály přehluší ty jeho.
Situaci v této straně zřejmě nejtransparantněji ukázala potvrzující volba předsedy na zmíněné konferenci. Ač byl Radek John zvolen pomocí internetu, delegáti na konferenci měli jeho volbu ještě jednou potvrdit. Už tato procedura je poněkud komická, ale zřejmě strana chtěla stvrdit jak před svými členy, tak před veřejností, že internetové volby nebyly zmanipulované. Konference ale před touto volbou ještě hlasovala o způsobu provedení druhé volby a delegáti se shodli na tajné volbě, i když moderátor se při vyhlašování výsledku spletl. Protože na tuto variantu nebyli delegári připraveni, neměli ani hlasovací lístky, ani plenty a proto na papírky psali jen ANO nebo NE. Volba měla stvrdit, jestli delegáti akceptují internetovou volbu, nebo neakceptují, jak novinářům v přímém přenosu straničtí funkcionáři vysvětlili. Průběh tajné volby připomínal atmosféru na hasičském bále s losováním tomboly ve filmu Miloše Formana Hoří má panenko. Delegáti na papírky zcela veřejně před zraky svých kolegů, novinářů a fotografů psali ANO nebo NE a pak s přeloženými lístky šli k narychlo přinesené urně. Konečný výsledek potvrdil internetové volby: ze 192 přítomných delegátů dostal Radek John 169.
Šlo tedy o veřejnou tajnou volbu, v níž zvítězil podruhé staronový předseda, který před časem řekl, že už má politiky dost a kdyby věděl, o čem je, že by do ní nikdy nevstoupil. Nejprve odešel z funkce ministra vnitra a pak i z funkce místopředsedy vlády pro boj s korupcí. Po volbě ale před televizní kamerou prohlásil s úsměvem, že je to velmi silný mandát a že teď ho už čeká po leninsku jen práce, práce a práce. O Leninovi sice nehovořil, ale asociace s jeho učit se, učit se a zase se učit, každého staršího občana musela hned napadnout.
A jeho první místopředsedkyně Karolína Peake v sobotních Lidových novinách prohlásila: "Chci se pokusit o dohodu a udržení vlády. Spíš si myslím, že nás vykopnou a řeknou: s touhle špínou my ve vládě nebudeme... Pokud se to stane, budu velmi zklamaná, o to zklamanější, že my jsme totéž mohli udělat před měsícem a neudělali." Na konferenci tato slova zopakovala.
Komičnost volby, prázdná slova o práci z úst předsedy a zklamaná skepse místopředsedkyně, jen transparentně předvádějí, že strana založená na podnikatelském projektu a několika líbivých heslech nemůže dlouho fungovat. Jak z dokumentů porůznu zveřejněných vyplývá, Vít Bárta stranu zakládal na základě zjištění, že v globalizované ekonomice o všem rozhodují tahy největších hráčů, nikoliv pravidla. Sám nejspíš moc dobře věděl, že boj proti korupci nemůže být politický program, ale to ho vůbec nezajímalo: potřeboval jen fungující aparát a voliče: stroj a masu. Pomocí strany Věci veřejné se chtěl stát sám jedním z velkých hráčů a hněv lidu nasměrovat proti těm, kteří už velkými hráči jsou.
Narazil ale na dvě překážky: Zaprvé lidé, kterými se obklopil a kteří mu měli bezchybně sloužit jako stroj, jeho hru buď prokoukli a odmítli ji hrát s ním (Jaroslav Škárka, Kristýna Kočí), nebo odmítli uvěřit jeho cynismu, protože překračuje jejich fantazii a ztrácejí na přesvědčivosti (Karolína Peake), či ve hře pokračují, protože je pro ně ještě čímsi výhodná, ale ztrácejí na věrohodnosti (Radek John). A za druhé, přepočítal se v síle konkurenčních silných hráčů, kterým by odčerpal část příjmů do svých firem a jejich vliv na politiky, lobbisty i popmédia: ukázalo se, že je větší, než si dovedl sám představit. Za spojence si vybral ješitného prezidenta, jenže toho podrazil a urazil a zůstal sám proti všem. Vlastně dochází v Česku k tomu, k čemu docházelo na sklonku napoleonských válek v Evropě, kdy se část nových zbohatlíků pokusilo splynout se starou aristokracií, což do společnosti vneslo zmatek. Podobný neklid vnesl do naší společnosti i Vít Bárta, který se při snaze o splynutí s již etablovanými ale choval jako slon v porcelánu.
Po takovéto bilanci je těžké si představit, že Věci veřejné by mohly ve vládě dlouho fungovat. Zřejmě třináctka není jejich šťastné číslo. O něco víc budeme vědět ve středu, kdy zasedne K9, kde ale hlavním vyjednavačem, jak řekl na konferenci John, bude zase Vít Bárta, který už jen kvůli tomu, že si je vědom, že legitimita této vlády stojí pouze na reformách, ji bude dál vydírat jak měkčími reformními kroky, tak personálními změnami. Hlavní slovo ale bude mít Petr Nečas, kterému už dochází trpělivost. Ale protože Miroslav Kalousek signalizuje, že pokud neprosadí schodek rozpočtu pod 105 miliard odejde z vlády, je zřejmé, že TOP 09 je připravena i na variantu, že Věcem veřejným předseda vlády ustoupí.
Psáno pro ČRo 6