Otázka, na kterou se pokusím odpovědět, zní: co mají příběhy Pandurů a sličné Pandory společného?

Česká armáda nakoupila mercedesy mezi obrněnými transportéry. Máme to nejlepší, co se na trhu vůbec vyskytuje. To tvrdili čeští politici, když uzavírali ještě za premiéra Paroubka smlouvy na nákup obrněných transportérů značky Pandur. "Náš transportér je kvalitativně úplně jinde než ten portugalský," říkal ještě nedávno bývalý ministr obrany Martin Barták, a tím zdůvodňoval, proč jsou naše stroje čtyřikrát dražší než ty, co od stejné rakouské firmy Steyer koupili Portugalci.

Pandoru zase vytvořil na příkaz boha Dia božský kovář Héfaistos z hlíny a vody. Měla být tak úžasná, že její kráse nikdo neodolá, stejně jako mezi transportéry měl vynikat krásou Pandur. Jméno dostala Pandora od bohů a znamená Obdarovaná všemi dary, podobně jako to tvrdili naši politici o obrněných transportérech. Kromě krásy vdechli bohové Pandoře milostnou touhu, byla svůdná a všechny další dary, které dostala, byly uzavřeny v pevné skříňce, kterou od nich rovněž obdržela.

Česká pohádka o Pandurech dostala v sobotu 9. července 2011 nečekané rozuzlení, když reportér Mladé fronty Dnes Janek Kroupa v tomto listě zveřejnil obsah smluv, které Portugalci uzavřeli s dodavatelem a porovnal je s naší smlouvou se stejnou firmou Steyer. Ze srovnání totiž vyplynulo, že naši politici občanům lhali: nejen, že naše Pandury nejsou lepší než portugalské, ale některé komponenty naší verzi chybí, takže by měly být levnější: dle Janka Kroupy nemáme ženijní verzi, ani naše Pandury nejsou vybavené minometem ráže 120 mm. Měly by být tedy logicky levnější, jenže my - to znamená každý náš občan včetně nemluvňat - jsme za jeden Pandur zaplatili 135 milionů a Portugalci jen 35 milionů. Přesto i v Portugalsku předražení a korupci vyšetřuje tamní policie.
Podobné překvapení čekalo Pandoru ve staré báji: Když bůh Hermes ji dovedl na zem a Prométheus si ji odmítl vzít za ženu, vzal si ji jeho bratr Epimétheus a to byl důvod, aby Pandora splnila příkaz bohů a skříňku s dary otevřela. Ukázalo se, že v ní jsou uloženy všechny bědy, svízele a nemoci, a ty se rázem rozletěly do světa. Pandora v úleku víko skříňky rychle přiklopila, ale to ničemu nepomohlo, na dně zůstala jen naděje.

Podobně je to s příběhem našich obrněných transportérů Pandur. Možná, že se opět zodpovědní politici - tentokrát napříč politickými stranami - v další kapitole dlouhého seriálu se pokusí skandál zamést pod koberec, tedy zavřít nad ním víko a nám zbude jen naděje, že vyšetřování tentokrát není jen na nás: česko-rakouská vyšetřovací komise, která se případem zabývá, způsob předražování a transfery peněz odhalí a někdo za takové jednání ponese odpovědnost či bude konečně postaven i před soud, který jako nezávislý orgán vše řádně posoudí. Pokud se to nepovede, budou všechny další vlády pokračovat v cynické demoralizaci národa. Jde o opak tradiční politiky, která naopak čerpá svou důstojnost z nadřazenosti nad hrou partikulárních zájmů. Příběh Pandurů jakoby potvrzoval starý slogan: Čím víc jsi v podnikání nekompetentnější, tím štědřejší odměnu dostaneš v politice.

Vyšetřování mezinárodní komise vypadalo dlouho velmi slibně, až do chvíle, kdy došlo k nešťastnému zveřejnění rakouského protokolu výslechu utajovaného klíčového svědka. To se stalo 11. či 12. května letošního roku v Mladé frontě Dnes. A úplně nejhorší na tom je, že v novinách byl zveřejněn nejen obsah, ale vyšla najevo i identita svědka: mohlo by tedy dojít k ohrožení jeho života. To samozřejmě vyšetřování s největší pravděpodobností na čas zbrzdí a možná i ovlivní další výpovědi svědka.

V tomto případě se lze s nemalou pravděpodobností domnívat, že naši novináři naletěli: protokol výslechu jim byl podstrčen právě proto, aby vyšetřování bylo zpomaleno a svědek se bál. Jistá naděje, ale i v tomto příběhu ještě existuje, i když je rovněž na dně. A sice, že se něco odhalí, protože se do vyšetřování vložili i Spojené státy. Firma Steyr se totiž spojila s General Dynamics a začal se o tento kontrakt zajímat vlivný americký úřad pro finanční dohled.

Taky bychom mohli říci: kdyby naši politici znali řecké báje, již název by jim mohl něco signalizovat: nomen omen se přece překládá jako příznačné pojmenování.

Psáno pro ČRo6