V zaběhnuté a staré demokracii změna pravicové vlády za levicovou by neměla znamenat nic zásadního a byla by logickou reakcí na tvrdé reformy, které musí přijít po každé krizi. Proto výsledky průzkumu agentury Factum Invenio z minulého týdne, podle kterých, kdyby se volby konaly v červenci, získala levice nejvíce přívrženců, nepředstavují žádné překvapení. Otázka ale je, jestli totéž platí u nás.

Podívejme se nejprve na výsledky průzkumů: Sociální demokraté by získali podle zmíněného průzkumu 29,1 procenta hlasů, Občanští demokraté 16,7 procenta hlasů a komunisté 16,3 procenta a poprvé by tedy předběhli TOP 09, která by získala 14,7 procenta a do Poslanecké sněmovny by se ještě dostali lidovci s 5,5 procenta a i zelení s 5,2 procenta. Největší pokles tedy zaznamenala ODS, která v červnovém průzkumu téže agentury ještě měla 20,2 procenta a komunisté před měsícem měli jen 14,3 procenta.

Červencový průzkum už zveřejnil i SANEP, podle něhož by ČSSD získala 34,5 procenta, ODS by měla 17,8 procenta, TOP 09 16,3 a komunisté 13 procent. Do sněmovny by se dostali podle tohoto průzkumu i lidovci s 5,3 procenta. V porovnání s červnovými výsledky stejné agentury, ale k nějaké výrazné změně nedošlo: rozdíly se pohybují jen okolo jednoho procentního bodu. Je ale nutné připomenout, že průzkum této společnosti je sice proveden na vzorku, který je šestkrát větší, než u ostatních agentur, jejichž počty respondentů se pohybují kolem jednoho tisíce, ale po internetu. Metodika je tedy zásadně odlišná.

I kdyby ale realita v příštích skutečných řádných volbách se pohybovala někde mezi těmito hypotetickými výsledky, pokud sociální demokraté dodrží usnesení, které jim zakazuje spolupráci na celostátní úrovni s komunisty, neměli by - ani kdyby se spojili s lidovci a popřípadě se zelenými - získat ve sněmovně většinu a museli by vládnout s tichou podporou komunistů, vyloučíme-li velkou koalici.

Za tento výsledek si ale může po více než ročním vládnutí koalice ODS, TOP 09 a Věcí veřejných sama, protože veřejnost nedokázala o svých reformních krocích přesvědčit: Neumí vůbec komunikovat, což je její největší chyba. Zřetelně to ukázala nedávná debata Petra Nečase na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Premiér se pokusil reformy převést do řeči čísel, a tím se z komunikace, o kterou mělo jít v první řadě, stala jen legitimizace, napsal analytik Jan Kubíček. To mělo za následek, že se z dialogu, který všichni očekávali, stal monolog a vnímavějším studentům připomněl staré časy: Komunisté dělali "vše pro dobro lidu" a premiér zase jen konstatoval, že "reformy jsou nutné". Obě sousloví ukazovaly jedním směrem: Z jazyka jako komunikačního nástroje se stal sled dokonale omílaných a vyprázdněných floskulí. Z pojmu "reforma" se stal fetiš a synonymum dobra.

Uvádím tento příklad hlavně proto, že nejlépe ukazuje na hlavní chybu nejsilnější vládní strany ODS. Pakliže její premiér nedokáže přesvědčit studenty, jak může přesvědčit občany. Totéž ale platí i o TOP 09. Miroslav Kalousek je sice odvážnější a nebojí se přijít mezi demonstrující odboráře, ale dialog s nimi rovněž vést nedokázal. Pravda ale také je, že odboráři se nechovají již jako partneři, ale spíše jako zbojníci, kteří jakýkoliv dialog odmítají, takže to není jen Kalouskova vina. Všichni naši politici jsou ale přesto zodpovědní za radikalizaci odborů, ač si to odmítají připustit.

Rozšafný kníže Schwarzenberg pak za takové situace má nulovou šanci změnit obraz vlády a spíš funguje jako ozdoba, která tam nepatří.

Samostatnou kapitolu v trojkoalici představují Věci veřejné a jejich zcela nestandardní jednání a skandály, kvůli kterým jim již dávno padly preference pod hranici volitelnosti. Radek John působí jako vykutálený hloupý Honza a Vít Bárta jak karikatura Napoleona na konci jeho kariéry. Kvůli tomuto stavu přicházejí Věci veřejné každou chvíli se zcela nečekanými populistickými kroky, naposled třeba minulý týden s tím, že by se z prostituce měla stát živnost a měla by být zdaněna, vládu vydírají, i když z ní nakonec zřejmě nikdy nevystoupí, protože moc dobře vědí, že by se tam už nikdy nemohly vrátit. Ve výsledku už jen škodí sami sobě a hlavně ještě víc ničí již beztak hodně pošramocenou pověst vlády.

Za zmínku ale stojí i fakt, že posílily malé strany, tedy KDU-ČSL a Zelení a ne ještě více sociální demokraté. Znamená to, že křesťanští voliči zejména na jižní Moravě a mladí vzdělanější voliči sociálním demokratům zřejmě moc nevěří.
Důsledky tohoto stavu, kdy vláda ztratila většinovou podporu obyvatelstva pro své reformy, což by nemuselo být nic fatálního, to se stává, ale přesto v České republice představují větší ohrožení stability země, než by tomu bylo ve starých demokraciích a to převážně ze dvou důvodů: za prvé proto, že k volbám podle průzkumů přijde mnohem méně lidí, což nahrává spíše radikálním a populistickým stranám a za druhé proto, že u nás neexistuje ještě stále zákon o státní službě, tedy jasný kariérní řád pro úředníky a tudíž po každé změně vlády se vymění i velká část úředníků na ministerstvech, přijdou tam noví a nezkušení lidé, což práci úřadů destabilizuje. Ani kontinuita ve směřování zahraniční a bezpečnostní politiky není zaručena, což z nás zase činí nespolehlivé partnery v Evropské unii.

Ohrožení tedy nepředstavuje levice, ale náš nedokonale nastavený systém, za který nesou zodpovědnost všechny parlamentní strany a skutečnost, že jsme nedokázali politiku rehabilitovat jako řádné řemeslo a lidé se od ní odvracejí a přestávají chodit k volbám.

Psáno pro ČRo6