Proč měl dostat cenu Quadriga Putin
Cenu Quadriga v podobě zlaté sošky čtyřspřeží uděluje každoročně sdružení Werkstatt Deutschland v den výročí sjednocení Německa osobnostem, které projevily občanskou odvahu nebo svým působením prokázaly průkopnického ducha. Z Čechů dostal v minulosti cenu Václav Havel a Šimon Pánek.
Letos se mezi navrženými dvacetičleným kuratoriem zmíněného sdružení objevil i Vladimír Putin, který dříve pracoval jako agent sovětské státní bezpečnosti KGB na území bývalé Německé demokratické republiky, což vzbudilo u řady intelektuálů u nás i v zahraničí velké pobouření.
Václav Havel například prohlásil, že pokud Putin cenu dostane, sám ji vrátí, a dánský umělec Olafur Eliasson ji dokonce v reakci na nominaci ruského premiéra vrátil okamžitě. U nás odmítnutí ceny Václavem Havlem komentoval Jan Zahradil z ODS jako teatrální gesto a komunistický poslanec Stanislav Grospič v této souvislosti hovořil o osobní ješitnosti bývalého prezidenta, za něhož se naopak postavili mimo jiné hlavně zelení.
Otázkou, proč letos volba padla právě na Putina, se samozřejmě dost důkladně zabývala i německá média. Oficiální zdůvodnění kuratoria znělo: Putin "stabilizoval a nadále stabilizuje svou zemi v součinnosti s prosperitou, obchodem a národní identitou".
Ve skutečnosti, jak napsal třeba Christian Neef, je za nomninací Putina tucet nových lukrativních smluv pro Německo: Siemens bude modernizovat rozvody elektrického proudu na Dálném východě Ruska, firma Continental postaví továrnu na pneumatiky ve městě Kaluga a jedna zatím nejmenovaná německá banka chce s jednou ruskou bankou založit fond, ve kterém by byla k dispozici asi jedna miliarda eur. Koncern Total již nyní zpracovává v Rusku denně 30 000 tun ropy, která pak jde ropovodem do Německa a současně tatáž firma se nyní uchází o to, aby se stala partnerem ruského ropného gigantu Rosneft. Projekt představuje investici ve výši jedné miliardy eur do těžby u Černého moře. Šéfem dozorčí rady tohoto koncernu byl donedávna Putinův dobrý znánmý. A i firma Bosch jen v minulém roce investovala v Rusku asi 18 milionů eur.
Zainteresovaná veřejnost si v Německu podle newsmagazínu Der Spiegel většinou myslela, že za oceněním Vladimíra Putina stál jeho blízký přítel, bývalý německý kancléř Gergard Schröder. Jestli je to pravda, ale nikdo potvrdit nemůže, i když by to prý nikoho nepřekvapilo, protože hlavní úkol německých byznysmenů je starat se o dobrou náladu Vladimíra Putina. Jedno je však dle německých novinářů zřejmé: O udělení této prestižní ceny již dlouhou dobu rozhoduje hlavně německý energetický koncern Vatenfall, jehož zájem na dobré náladě ruského premiéra je pochopitelný a hlavními sponzory sdružení Werkstatt Deutschland jsou firmy Robert Bosch, tabákový koncern Philip Morris, firma Total a továrna na čokolády Lambertz.
Zatímco intelektuálové upozorňují na to, že němečtí politici kvůli investicím zapomínají na nedodržování lidských práv v Rusku a na Putinova arogantní slova vůči jakýmkoliv demonstrantům, představitelé hospodářských zájmů, jako je například Klaus Mangold, který vede výbor pro obchod s východními zeměmi, vidí v odřeknutí ceny Vladimíru Putinovi zcela falešné rozhodnutí, zvláště po tom, co Německose rozhodlo nevyrábět elektrický proud pomocí atomové energie. Podle pana Mangolda je diskuse o nezávislosti Německa na Rusku v oblasti energií od této chvíle naprosto vzdálená realitě.
Psáno pro ČRo6
Letos se mezi navrženými dvacetičleným kuratoriem zmíněného sdružení objevil i Vladimír Putin, který dříve pracoval jako agent sovětské státní bezpečnosti KGB na území bývalé Německé demokratické republiky, což vzbudilo u řady intelektuálů u nás i v zahraničí velké pobouření.
Václav Havel například prohlásil, že pokud Putin cenu dostane, sám ji vrátí, a dánský umělec Olafur Eliasson ji dokonce v reakci na nominaci ruského premiéra vrátil okamžitě. U nás odmítnutí ceny Václavem Havlem komentoval Jan Zahradil z ODS jako teatrální gesto a komunistický poslanec Stanislav Grospič v této souvislosti hovořil o osobní ješitnosti bývalého prezidenta, za něhož se naopak postavili mimo jiné hlavně zelení.
Otázkou, proč letos volba padla právě na Putina, se samozřejmě dost důkladně zabývala i německá média. Oficiální zdůvodnění kuratoria znělo: Putin "stabilizoval a nadále stabilizuje svou zemi v součinnosti s prosperitou, obchodem a národní identitou".
Ve skutečnosti, jak napsal třeba Christian Neef, je za nomninací Putina tucet nových lukrativních smluv pro Německo: Siemens bude modernizovat rozvody elektrického proudu na Dálném východě Ruska, firma Continental postaví továrnu na pneumatiky ve městě Kaluga a jedna zatím nejmenovaná německá banka chce s jednou ruskou bankou založit fond, ve kterém by byla k dispozici asi jedna miliarda eur. Koncern Total již nyní zpracovává v Rusku denně 30 000 tun ropy, která pak jde ropovodem do Německa a současně tatáž firma se nyní uchází o to, aby se stala partnerem ruského ropného gigantu Rosneft. Projekt představuje investici ve výši jedné miliardy eur do těžby u Černého moře. Šéfem dozorčí rady tohoto koncernu byl donedávna Putinův dobrý znánmý. A i firma Bosch jen v minulém roce investovala v Rusku asi 18 milionů eur.
Zainteresovaná veřejnost si v Německu podle newsmagazínu Der Spiegel většinou myslela, že za oceněním Vladimíra Putina stál jeho blízký přítel, bývalý německý kancléř Gergard Schröder. Jestli je to pravda, ale nikdo potvrdit nemůže, i když by to prý nikoho nepřekvapilo, protože hlavní úkol německých byznysmenů je starat se o dobrou náladu Vladimíra Putina. Jedno je však dle německých novinářů zřejmé: O udělení této prestižní ceny již dlouhou dobu rozhoduje hlavně německý energetický koncern Vatenfall, jehož zájem na dobré náladě ruského premiéra je pochopitelný a hlavními sponzory sdružení Werkstatt Deutschland jsou firmy Robert Bosch, tabákový koncern Philip Morris, firma Total a továrna na čokolády Lambertz.
Zatímco intelektuálové upozorňují na to, že němečtí politici kvůli investicím zapomínají na nedodržování lidských práv v Rusku a na Putinova arogantní slova vůči jakýmkoliv demonstrantům, představitelé hospodářských zájmů, jako je například Klaus Mangold, který vede výbor pro obchod s východními zeměmi, vidí v odřeknutí ceny Vladimíru Putinovi zcela falešné rozhodnutí, zvláště po tom, co Německose rozhodlo nevyrábět elektrický proud pomocí atomové energie. Podle pana Mangolda je diskuse o nezávislosti Německa na Rusku v oblasti energií od této chvíle naprosto vzdálená realitě.
Psáno pro ČRo6