Norsko po atentátu a román Smrtelný
Norsko po teroristickém atentátu, při kterém v Oslu bylo zabito 22. července 2011 osm lidí a na nedalekém ostrově 69, dodnes truchlí. Mezi truchlícími je i osmatřicetiletý spisovatel Thomas Enger, který krátce před hrůzným činem atentátníka zveřejnil svou první knihu. Enger vydal knihu sice již v roce 2009, ale teprve po 22. červenci se stal bestsellerovým autorem, protože jeho fikce se po tomto hrůzném činu přiblížila skutečnosti. Čtenáři v jeho románu hledali odpověď na to, co se vlastně stalo. Navíc Skandinávci milují své kriminální autory, protože v jejich pohádkově nevinné krajině odkrývají čtenářům netušené propasti.
Spisovatel Enger vylíčil v knize Smrtelný příběh ženy, která byla zavražděna. Vše nasvědčuje tomu, že se tak stalo proto, že ztratila čest. Jako podezřelý je zatčen její přítel, muslim. Novinář, který se s případem blíže seznámí, však této verzi přestane věřit a začne na vlastní pěst hledat skutečného vraha. Při pátrání narazí na zatrpklost a pozůstatky dřívějších křivd mnohých spoluobčanů, ale zároveň postupně se seznamuje i s paralelním světem emigrantů. Jedna z postav, mladá Norka, se ptá: Co se stane s Norskem, když islamští extrémisté dostanou povolení se v naší zemi usadit a prosadí tady své zvyky a zákony? To pak bude jedno, jestli jsme Norové nebo muslimové? Co si myslíte, jak potom bude vypadat Oslo za třicet, čtyřicet let? Pravděpodobně všichni skončíme jako muslimové, budeme indoktrinovaní a slepě poslušní."
Podobně hovořil atentátník po zatčení. Policistům řekl: "Chci bránit Norsko proti islámu." Právě tato blízkost příběhů způsobila, že Enger prodal práva na svou první vydanou knihu Smrtelný a i na ty nevydané a nenapsané již do šestnácti zemí a podepsal smlouvu na jejich zfilmování. Thomas Enger byl původně novinářem a vedle toho si pro sebe psal. Napsal tři romány, ale všechna nakladatelství je odmítla. On si přesto natolik věřil, že dal výpověď a pustil se do další knihy. Žil z odstupného, ale ani jeho čtvrtý román žádný nakladatel nechtěl. On se přesto, že už neměli se ženou a dvěma dětmi skoro na činži, pustil do páté knihy, která vyšla a dnes je považován za génia. V současné době má hotový už šestý román a na další má smlouvy: chtěl by jich celkem napsat šest. Recenzenti se domnívají, že bude druhým Stieg Larssonem, nejznámějším a nejprodávanějším skandinávským autorem. Larssson zemřel v roce 2008 a proslavil se až po smrti trilogií Milénium. Prodalo se jí 30 milionů exemplářů.
Thomas Enger jen doufá, že jeho knihu, která 22. srpna vyšla v Německu a za dva měsíce vyjde rovněž ve Spojených státech, po tom co se v Norsku stalo, budou lidé číst jinak než dříve: přesněji. Možná se mu to podaří, protože otázky, které autor v knize - alespoň podle recenzí, které jsem četl - klade, jsou ve vzduchu. Enger není psycholog, sociolog ani filozof, ale dobrý pozorovatel a díky tomu je přístupný pro široké publikum.
V knize Smrtelný čteme například větu: Co to má za smysl, být géniem, když to nikdo neví!" A recenzenti se ptají. Není to právě ta věta, kterou si říkal i atentátník z Osla? V závěru jeho první vytištěné knihy se hlavní postava, žurnalista, baví s vrahem, který mu říká: "Každý člověk si přeje v nějaké formě uznání za to, co činí. My, lidé potřebujeme aplaus! Tak jsme se narodili, abychom na něj čekali." A novinář mu odpovídá: "Že chcete uznání, to chápu. Já ho chci taky. Rozumím tomu, jak jste všechno přesně naplánoval a jsem tím silně dotčen. Ale žádný aplaus za to nemůžete očekávat. Ani ode mne, ani od někoho jiného."
Sám Thomas Enger novinářům řekl: Samozřejmě jsem takový čin, jaký se stal 22. července v Oslu, neočekával a to, co se stalo, předčilo mou fantazii. Ale na druhou stranu, kdybych takový příběh napsal jako svou pátou knihu, nakladatelé by mi rukopis opět poslali zpátky, protože by ho považovali za nepravděpodobný: neuvěřili by mu."
Psáno pro ČRo 6
Spisovatel Enger vylíčil v knize Smrtelný příběh ženy, která byla zavražděna. Vše nasvědčuje tomu, že se tak stalo proto, že ztratila čest. Jako podezřelý je zatčen její přítel, muslim. Novinář, který se s případem blíže seznámí, však této verzi přestane věřit a začne na vlastní pěst hledat skutečného vraha. Při pátrání narazí na zatrpklost a pozůstatky dřívějších křivd mnohých spoluobčanů, ale zároveň postupně se seznamuje i s paralelním světem emigrantů. Jedna z postav, mladá Norka, se ptá: Co se stane s Norskem, když islamští extrémisté dostanou povolení se v naší zemi usadit a prosadí tady své zvyky a zákony? To pak bude jedno, jestli jsme Norové nebo muslimové? Co si myslíte, jak potom bude vypadat Oslo za třicet, čtyřicet let? Pravděpodobně všichni skončíme jako muslimové, budeme indoktrinovaní a slepě poslušní."
Podobně hovořil atentátník po zatčení. Policistům řekl: "Chci bránit Norsko proti islámu." Právě tato blízkost příběhů způsobila, že Enger prodal práva na svou první vydanou knihu Smrtelný a i na ty nevydané a nenapsané již do šestnácti zemí a podepsal smlouvu na jejich zfilmování. Thomas Enger byl původně novinářem a vedle toho si pro sebe psal. Napsal tři romány, ale všechna nakladatelství je odmítla. On si přesto natolik věřil, že dal výpověď a pustil se do další knihy. Žil z odstupného, ale ani jeho čtvrtý román žádný nakladatel nechtěl. On se přesto, že už neměli se ženou a dvěma dětmi skoro na činži, pustil do páté knihy, která vyšla a dnes je považován za génia. V současné době má hotový už šestý román a na další má smlouvy: chtěl by jich celkem napsat šest. Recenzenti se domnívají, že bude druhým Stieg Larssonem, nejznámějším a nejprodávanějším skandinávským autorem. Larssson zemřel v roce 2008 a proslavil se až po smrti trilogií Milénium. Prodalo se jí 30 milionů exemplářů.
Thomas Enger jen doufá, že jeho knihu, která 22. srpna vyšla v Německu a za dva měsíce vyjde rovněž ve Spojených státech, po tom co se v Norsku stalo, budou lidé číst jinak než dříve: přesněji. Možná se mu to podaří, protože otázky, které autor v knize - alespoň podle recenzí, které jsem četl - klade, jsou ve vzduchu. Enger není psycholog, sociolog ani filozof, ale dobrý pozorovatel a díky tomu je přístupný pro široké publikum.
V knize Smrtelný čteme například větu: Co to má za smysl, být géniem, když to nikdo neví!" A recenzenti se ptají. Není to právě ta věta, kterou si říkal i atentátník z Osla? V závěru jeho první vytištěné knihy se hlavní postava, žurnalista, baví s vrahem, který mu říká: "Každý člověk si přeje v nějaké formě uznání za to, co činí. My, lidé potřebujeme aplaus! Tak jsme se narodili, abychom na něj čekali." A novinář mu odpovídá: "Že chcete uznání, to chápu. Já ho chci taky. Rozumím tomu, jak jste všechno přesně naplánoval a jsem tím silně dotčen. Ale žádný aplaus za to nemůžete očekávat. Ani ode mne, ani od někoho jiného."
Sám Thomas Enger novinářům řekl: Samozřejmě jsem takový čin, jaký se stal 22. července v Oslu, neočekával a to, co se stalo, předčilo mou fantazii. Ale na druhou stranu, kdybych takový příběh napsal jako svou pátou knihu, nakladatelé by mi rukopis opět poslali zpátky, protože by ho považovali za nepravděpodobný: neuvěřili by mu."
Psáno pro ČRo 6