Tento týden si Rada ČT bude vybírat ve středu 21. září 2011, pokud nedojde k odložení volby kvůli žalobě Fera Feniče za šíření nepravdivých informací ze strany jedné radní, z pětice kandidátů nového generálního ředitele.

Vybírat si bude z pánů Dvořáka, bývalého ředitele Novy, Bradáče, ředitele zpravodajství České televize, Chudárka, který řídil klipovou televizi Óčko, Svobody, který dělal marketing na Primě a Šimka, který je manažerem a nikdy s médii neměl nic společného. Po seznámení s jejich veřejnými vystoupeními a projekty mě nejvíc zaujalo, že jen v jednom z nich se důkladněji hovoří o obsahu tzv. veřejné služby, kterou mají veřejnoprávní média plnit, protože právě z přesného vymezení tohoto pojmu by mělo vyplývat všechno další: tedy profily jednotlivých kanálů. Překvapivě důraz se klade hlavně na úsporná opatření a vyrovnaný rozpočet, jako kdyby kvůli němu se někdo na českou televizi díval.

Současný neurčitý a těžko definovatelný výklad veřejné služby s nejasnými pravomocemi radních zvláště politikům zřejmě vyhovuje, protože jim dává větší prostor pro manipulaci. Na to poukazuje již způsob volby rad, což je problém, o kterém se u nás často hovoří, ale nic se s ním nedělá. V sousedním Německu, odkud jsme systém nedokonale opisovali, je členství v radách čestné, není honorované, nemůže tedy sloužit jako trafika pro vysloužilé politiky a počet radních se pohybuje od třiceti do sedmasedmdesáti. Jsou v nich zastoupeny politické strany, vláda tam mívá po jednom členu a většinu tam mají profesní svazy, odbory, zájmová sdružení, církve, univerzity a regiony. Nominovat mohou v Německu kandidáty jen relevantní, předem jasně vymezené instituce, parlament je schvaluje jen formálně. V jiných zemích EU zase funguje princip vícezdrojového jmenování: to znamená třeba dvěma komorami a předsedou vlády. V Německu v každé spolkové zemi je to trošku jinak, protože se liší zemská legislativa. Radní jsou neodvolatelní, stejně jako ředitel, odvolat je může jen soud a radní se scházejí většinou jen čtyřikrát do rok. Takto volená rada je považovaná za základ skutečné nezávislosti. Kromě toho tam však existují ještě správní rady, obsazené pouze politickým klíčem a ty odpovídají za financování a způsob řízení veřejnoprávních vysílačů. Pro práci každé stanice a televizní rady platí ještě tzv. stanovy, které přesně specifikují pravomoci rady i ředitele, tedy vykládají zákon. Pokud se náš model nezmění a nepřiblíží se tomuto evropskému uspořádání, budou naše veřejnoprávní instituce stále považovány za parlamentní, tedy budou kopírovat de facto ruský model, kde Putin jasně prohlásil, že si vláda nikdy nenechá vzít moc nad televizemi, které mají velký vliv. Tím se ale zároveň přiznal k tomu, že brání vzniku veřejného mínění.

Veřejná služba v principu ve všech definicích a státech staré Evropy bazíruje na všeobecné dostupnosti a vysoké etické, profesní a umělecké úrovni, protože tyto televize vytvářejí obecné normy pro zpravodajství, publicistiku, vlastní tvorbu a zábavu. Jde tedy o to, aby se důsledně veřejnoprávní instituce lišily a jejich produkty od toho, co dělají komerční stanice. Proto se hodně hovoří v této souvislosti o inovaci, kreativitě, kritické reflexi a profesní dokonalosti. Náš problém je ale v tom, že toho se Česká televize bojí, protože by ji klesla sledovanost a politici by kvůli tomu na ni začali útočit a pokusili by se ji zřejmě i zrušit, jako se to stalo kvůli krizi v minulých dnech v Řecku. Jenže náš vývoj má minimálně čtyřicetileté zpoždění za Německem a Rakouskem, za Velkou Británií neskonale větší, kde veřejnoprávní televize naučily lidi se na náročné pořady dívat a teprve o desetiletí později na trh vstoupily komerční kanály a naopak ty si musely svůj prostor vybojovat.

U nás tomu bylo opačně: Nova dostala nejlepší kanál, ovládla trh a ostatní televize dodnes s ní soupeří, což je úkol velmi těžký. Aby se něco změnilo, chtělo by to velkou politickou odvahu a hlavně pevné přesvědčení o tom, že tento krok pro budoucnost každé země je velmi potřebný. U nás se komerční úrovni Novy přizpůsobily skoro všechna média i tištěná, a v tom je to neštěstí: normy se přizpůsobily nejnižšímu jmenovateli.

Z navržených kandidátů má zatím největší šance Petr Dvořák, je inteligentní chlapík, původně vystudoval kybernetiku, je to i muzikant a s televizní branží má zkušenost. Taky je třeba říci, že jeho projekt, který Radě ČT předložil, byl z pětice uchazečů v druhém kole, i podle mého soudu nejpropracovanější, a i marketingově dobře připravený. Není se ale čemu divit, na tuto práci si najal agenturu, která se o jeho image starala a projekt s ním připravovala. To potvrzuje i heslo KROK do digitální budoucnosti, s kterým do klání vstoupil, přičemž KROK podle něj a jeho agentury znamená kvalitu, respekt, odvahu a kreativitu.

Jisté obavy ale můžeme mít z toho, že pan Dvořák již jednou politikům ustoupil, když zrušil investigativní pořad Josefa Klímy na Nově Na vlastní oči a tuto velkou vstřícnost vůči politikům již signalizoval i v těchto dnech, když se sešel s premiérem Nečasem. Proslýchá se, že politici mají zájem na zrušení pořadu Otázky Václava Moravce, protože tento pořad kritizoval prezident. To rozhodně před volbou neměl dělat, to je strategická chyba, které se dopustili oba pánové, i když premiér si to možná neuvědomuje a stačí mu, že dovnitř ODS před říjnovým kongresem tím signalizoval, že má všechno pod kontrolou. Na druhé straně, jak upozorňují někteří analytici, favorité to mají v Česku těžké, a proto je možné, že by Rada ČT pod tlakem politiků mohla vybrat i někoho méně známého, jako jsou například pánové Šimek či Chudárek, ti by také možná kladli menší odpor při snaze prodat některé pozemky na Kavčích horách, které dnes patří ČT, developerům.

Atmosféra před volbou je proto uvnitř České televize asi hodně hysterická, o čem svědčí i velmi exaltovaný výrok jinak klidného Václava Moravce: Být vyhozen z České televize mordpartou bude pro mě ctí.