Za nejdůležitější událost minulého týdne v médiích je možné bezesporu považovat článek v newsmagazinu Respekt Milost na prodej, který upozorňuje na možnost uplácení při udělování milosti prezidentem republiky. Text je věnován případu paní Radky Kadlecové, která byla odsouzena za korupci u cizinecké policie v Karlových Varech, kde pracovala. Podle rozsudku soudu z udělení pobytu si udělala živnost a za povolení inkasovala pravidelně od žadatelů deset až dvacet tisíc korun. Za tento trestný čin dostala tři roky vězení, ale k výkonu trestu nenastoupila. Nejprve kvůli tomu, že byla hospitalizována na psychiatrické klinice a pak kvůli tomu, že prezident republiky ji v roce 2009 udělil milost.

Na to, že by mohlo jít o korupci, upozornil předminulý týden policii lékař, který paní Kadlecovou přijímal v nemocnici v Ostrově u Karlových Varů, protože mu tato paní informaci o korupci sdělila do hospitalizačního protokolu. Lékař, jak řekl, to oznámil se zpožděním až po té, co se dozvěděl, že podle nového trestního řádu se ohlašovací povinnost na korupci vztahuje. Jde ale nejspíš o trestní zákon a ten platí již od 1. 1. 2010. Před tímto datem i takováto informace byla považována za lékařské tajemství.

Základní otázka, kterou si novinář musí položit, když se k takové informaci dostane, zní: Nemohla si takovou věc paní Kadlecová vymyslet? Odpověď zní: Samozřejmě, že i tato možnost existuje, vyloučit ji nelze a ani Respekt takovou možnost nevylučuje. Jenže fakta, která Respekt nasbíral, vzbuzují vskutku silné podezření, že by se něco takového mohlo stát, a to hned z několika důvodů. Za prvé, tuto informaci dostal lékař dříve, než milost byla udělena. Za druhé, muž, který ji údajně zařizoval, podnikatel Alfréd Fajkoš, korupci reportérům nepopřel. Za třetí je zvláštní, že na webu u paní Kadlecové chybí u zdůvodnění, za co byla odsouzená, dále starosta z rodné obce se ohradil proti oficiální hradní formulaci, že dal za paní Kadlecovou záruky, on jen žádal o shovívavost a pak - ač byla milost zdůvodněna zdravotním stavem - u jejího ošetřujícího lékaře si nikdo neověřoval, jaký její zdravotní stav skutečně byl. Těch pochybností, které vedly redakci ke zveřejnění je tedy dost. Respekt jen plnil svoji povinnost, protože prestižní média kromě toho, že mají informovat a bavit, mají i kontrolovat moc zákonodárnou, výkonnou a soudní, proto jsou považována v naší civilizaci již od XIX. století za čtvrtou mocnost.

Prezident Václav Klaus se důrazně proti článku v Respektu ohradil s tím, že technika, jak milosti uděluje, něco takového neumožňuje, ale bohužel techniku udělování nezveřejnil a jen Respekt napadl jako zločinný časopis.

Zbývá tedy odpovědět na otázku, jestli rozhořčení prezidenta není oprávněné, když de facto všechny informace pocházejí jen od jedné osoby a navíc psychicky labilní?

To nelze říci, protože celou věc zařizoval podnikatel Alfréd Fajkoš a ten, jak už jsem zmínil, korupci nepopřel, dokonce se o to ani nepokusil. Samozřejmě, že ten zase mohl mlžit jen proto, aby byl zajímavý.

Vyloučit v tuto chvíli nelze nic, a to Respekt nepopírá, proto by se ale celá věc měla řádně vyšetřit. Jde o podezření velmi závažné, a to, že média o kauze už po několika dnech mlčí, v očích veřejnosti podezření jen potvrzuje, a to je velká chyba.

Protože podobných, i když méně závažných pochybností kolem udělování milostí bylo ale za dvacet let řada u obou prezidentů, stálo by za to uvažovat v této souvislosti o podmínění udělení milosti jen se souhlasem jiného ústavního orgánu, o čemž hovoří i TOP 09 a ČSSD a naposled i ministr spravedlnosti za ODS Jiří Pospíšil (viz HN, 21. 10. 2011), aby v budoucnu nemohl být podezírán z protekčního či korupčního jednání žádný další prezident a jeho okolí a tím snižována jeho autorita.

Udílení milosti není českou výjimkou. Existuje v řadě demokratických zemí, ve Spojených státech má tuto pravomoc dokonce každý guvernér příslušného státu Unie a v sousedním Německu kromě prezidenta uděluji milosti i premiéři jednotlivých spolkových zemí. Rozdíl je ale právě v tom, že takové rozhodnutí sice formálně činí většinou prezident nebo král, ve Švédsku je to vláda, ve Švýcarsku parlament, v Kanadě generální guvernér atd., ale na základě často velmi komplikované procedury, a ta u nás chybí. S výjimkou Dánského království v EU podepisuje milost i zástupce vlády většinou na základě doporučení ministerstva spravedlnosti či nějakého justičního výboru.