Proč a v čem teroristé z 11. září 2001 zvítězili, to je otázka, kterou si novináři a esejisté u příležitosti desátého výročí neustále kladou. Nejčastěji se shodují na tom, že nám vnutili svůj jazyk i způsoby chování. Proto lze říci, že ti, kdo strategii poslední moderní vlny terorismu naplánovali, svých cílů dosáhli. A to neplatí jen o oslabení Spojených států, které se zamotaly kvůli teroru do dvou válek: v Afghánistánu a v Iráku.

Ve skutečnosti totiž všechny tyto teroristické útoky nebyly namířeny proti jednomu státu, ale spíše proti jedné civilizaci a jejímu způsobu života a uznávaným hodnotám. A ten, kdo tomu nechtěl zpočátku věřit, toho o tom přesvědčily další útoky v Madridu a v Londýně, když nepočítáme další zmařené útoky ve Štrasburku a Torontu. Teroristům se podařilo vzbudit v naší civilizaci odůvodněné přesvědčení, že každý občan se může příště stát jejich obětí. Každý se má bát a zřejmě nebude dlouho trvat, jak někteří publicisté upozorňují, a nějaký podobný útok se již kvůli této taktice odehraje i ve střední Evropě. Lze s velkou pravděpodobností předpokládat, že by tomu mohlo být nejspíše v Polsku, jako nové regionální mocnosti.

To nové na tomto teroru je tedy to, že necílí na své oběti, ale naopak na ty, co po každém takovém útoku zůstávají na živu. Tito teroristé se oprávněně domnívají, že dosáhli svého cíle v okamžiku, když jsme si přisvojili jejich slovník, protože už právě tímto krokem jsou jejich činy v jejich očích ospravedlněny.

Holandský spisovatel Leon de Winter již v roce 2004 napsal: "Islamisté nás nutí, abychom v nich viděli nepřátele a abychom mysleli jejich slovníkem, ale zároveň nás jako moderní Evropany upozorňují na hodnoty, na které jsme zapomněli, nebo podle kterých již nejednáme. S tím zase nepočítali." Autor nám připomíná, že díky islamistům jsme se stali všichni Židy, kteří již po generace žijí ve stálém ohrožení: vlastně se tím vracíme obloukem zpátky, protože křesťanství se odštěpilo právě od judaismu a chováme se dnes podobně jako Židé po staletí. Winter připomíná, že si tuto skutečnost uvědomil i sám na sobě, když jednou v McDonaldu uviděl mladíka, který vypadal jako Arab, který odešel z restaurace bez plastikového sáčku, s kterým do ní vešel. Sám na sobě pocítil strach, čehož by si před 11. listopadem 2011 nevšiml a ani by do té doby nepocítil nějaké obavy.

A připočteme-li k tomu, píše zase kanadský autor Wolfram Eilenberger, že už i na malém letišti ve finském Tampere jsou stejně důkladné kontroly jako v Tel Avivu, že všechna naše data jsou pod přísnou kontrolou, že jsou sledovány naše pohybové profily a že se kdekdo může podívat na konto i mé staré matky, je evidentní, že teroristé vyhráli: se všemi se dnes u nás zachází jako s potenciálními teroristy, aniž o tom často víme.

Svobody, na kterých naše civilizace stála, jsme ztratili či postupně ztrácíme. Anders Breivik je extrémním příkladem toho, že jsme praxi i slovník teroristů přijali. A všichni jsme se tohoto jedu napili a ještě ho pijeme, podotýkají i jiní komentátoři, kteří se shodují asi nejspíš na tom, že terorismus docílil hlavně toho, že jsme přistoupili na irelevantnost naší kultury: vzdali jsme se hodnot jako je svoboda, na kterých naše civilizace stála.

Závěr je proto artikulačně jednoduchý, ale těžko proveditelný: neměli bychom proti novým teroristům bojovat prostředky a kategoriemi, které nám vnutili. Jakmile bychom se vrátili k našim hodnotám a našemu slovníku, neměli by šanci nad námi zvítězit. Před naší civilizací by byli se svými středověkými způsoby bez šancí. Otázka je, jestli jsme toho schopní, když u nás představuje život nejvyšší hodnotu a v jejich civilizaci nemá život skoro žádnou cenu.

Psáno pro ČRo 6