To je zásadní otázka, nad kterou se čím dál tím častěji v Německu zamýšlejí zodpovědní politici, kteří vědí, že kolem roku 2030, tedy za necelých dvacet let, jim bude chybět šest milionů lidí v pracovním věku. A jak známo takovýto zásadní propad práceschopných lidí v dvaaosmdesátimilionovém Německu znamená zbrzdění inovační dynamiky a samozřejmě i hospodářského růstu. Podle posledních výsledků modelového průzkumu Spolkové pracovní agentury by v roce 2030 žilo v Německu asi 77 milionů lidí a v roce 2060 už jen asi 65 milionů obyvatel. A to již v roce 2020 bude muset, kvůli stále většímu počtu penzistů vyplácet stát na penzích o 70 miliard eur víc.

Rozumná regulace demografického vývoje Německa představuje zásadní otázku a zároveň bude hlavním reformním úkolem pro budoucnost. A protože navýšení obyvatelstva nepůjde z vlastních zdrojů, je třeba vypracovat rozumný koncept pro regulaci přistěhovalectví. Hlavně proto, že od roku 1973 tam platí heslo: Německo není přistěhovaleckou zemí.

Odborníci se domnívají, že za špatný demografický vývoj v Německu může právě chybná přistěhovalecká politika zvláště po rozšíření Evropské unie, kdy se na rozdíl od jiných zemí Němci hodně báli přistěhovalecké vlny ze střední Evropy. Proto hranice otevřeli až 1. května 2011. To je zřejmě hlavní důvod, proč už skoro nikdo do Německa nepřichází. A je to logické: ti, co ze střední Evropy chtěli odejít, to již dávno učinili a jsou v jiných zemích. Počet nových přistěhovalců do Německa ze střední Evropy za prvních pět měsíců po otevření pracovního trhu činil pouhých 37 000 lidí. To ukazuje podle odborníků na to, že široko daleko má Německo jako přistěhovalecká země negativní image a hovoří se o něm jako o uzavřené společnosti. Podle posledních průzkumů se dokonce ukázalo, že i nejvíc rozšířené stereotypy, jako že přistěhovalci zneužívají sociální systém atd., jsou neopodstatněné, protože většina těch, kteří do země přichází, má velmi dobré vzdělání a naopak svými výkony sociální systém podporují. A protože jde o kvalifikované lidi, tak svou přítomností zapříčiňují větší možnosti, buď přímo, nebo nepřímo, k otevírání nových pracovních míst pro místní obyvatelstvo. Podle některých propočtů institutu, který zkoumá budoucnost práce, IZA, kdyby do Německa ročně přišlo 500 000 kvalifikovaných pracovníků, přineslo by to ročně příjmy do státního rozpočtu ve výši až dvaceti miliard eur.

To je hlavní důvod, proč nejen Německo, ale i celá Evropa, chce politiku přistěhovalectví změnit a proč v minulých letech zavedla tzv. modré karty. Jenže to nestačí, zatím Evropa v očích obyvatel jiných kontinentů platí za uzavřené společenství, kde cokoliv si vyřídit je pro cizince velmi komplikované. A to se týká právě i Německa, které sice chce dát větší šance hlavně 60 profesím z oboru matematiky, přírodních věd a různým inženýrům, ale byrokratické potíže, kterými musí každý žadatel projít, jsou stále moc velké. Výsledek je pak zřejmý: Vláda chce v nejbližší době dát tzv. modrou kartu, která má lidem vstup do země usnadnit, 3500 inženýrům, ale ještě na konci minulého roku jich v Německu chybělo 98 300. A ve zdravotnictví je situace ještě dramatičtější. Následky této politiky bude pociťovat v brzké budoucnosti v Německu skoro každý. Zabránit tomu je ale velmi těžké, protože to chce zcela zásadně změnit myšlení a zavést kulturu otevřenosti. Jestli je toho Německo schopné se brzy ukáže: musel by se totiž hlavně změnit systém udělování občanství, o čemž se začíná v bundestagu uvažovat.

Psáno pro ČRo 6