Utvoří po volbách v roce 2013 sociální demokraté a zelení koalici? To je otázka, kterou si kladou politologové v Německu již delší dobu, a některým se zdá, že špičky obou stran, tedy pánové Sigmar Gabriel a Jürgen Trittin si již dokonce před časem rozdělili ministerská křesla. Nicméně že by tyto strany získaly v parlamentu většinu, na to situace v posledních týdnech nevypadá, píši někteří novináři.

Dne 13. května 2012 proběhnou předčasné zemské volby v Porýní-Vestfálsku a jejich výsledek bude možné považovat za test rozložení sil. Alespoň sociální demokraté si to myslí. I kdyby se jim v této průmyslové části země podařilo získat většinu, což je možné, protože SPD tam má podle posledních průzkumů kolem 40 procent a zelení kolem dvanácti procent, je třeba vědět, že by to nevypovídalo o situaci v celém Německu, poznamenává k tomu třeba Der Spiegel. Pravda ale zároveň je, že současná černožlutá koalice unionistů CDU/CSU s liberály FDP je v nezáviděníhodné situaci a za tuto vládu se stydí i někteří její ministři.

V průzkumech, které si nechala udělat v březnu veřejnoprávní německá televize ARD, mají sociální demokraté necelých třicet procentních bodů a zelení přibližně polovinu. Pro většinu v bundestagu, německém parlamentu, je to ale málo. Navíc, jak jsem už o tom na této stanici hovořil: v Německu sílí i piráti a ti rovněž své hlasy získávají mezi levicovými voliči jak zelených, tak sociálních demokratů.

Před rokem byla ale situace jiná a zřejmě v té době docházelo i k tomu, že se sociální demokraté domlouvali se zelenými i na rozdělení křesel, protože tenkrát hlavně díky kampani proti atomové energii a neštěstí v Japonsku v atomové elektrárně Fukušima jejich preference vyletěly hodně vysoko a skutečně, podle tehdejších průzkumů, by společně s SPD mohli mít v parlamentu většinu. Od té doby jejich popularita i preference padají a nezdá se, že by se tento trend měl obrátit. Není totiž k tomu žádný důvod.

A ani situace v SPD není jednoduchá, protože tři její nejsilnější hráči, kteří zároveň aspirují i na funkci kancléře, pánové Gabriel, Steinmeier a Steinbrück nevykazují před veřejností jednotu, což stranu samozřejmě oslabuje. Dělí je postoj k fiskálnímu paktu Evropské unie. Předseda SPD Gabriel vyhlásil tvrdou linii proti současné vládě, a tím se liší od svých kolegů, kteří by proti fiskálnímu paktu, tak jak je nyní sepsán, nic neměli. Gabriel prosazuje, aby v něm byla i daň z bankovních transakcí. Tento postoj může však znamenat komplikaci, protože při schvalování paktu je zapotřebí dvoutřetinová většina. Pan Steinbrück v Handesblattu sice tvrdí, že kvůli záchraně eura se vedení SPD rozhodně nerozkmotří, ale ve skutečnosti to tak nevypadá. Například on sám, jak řekl týdeníku Die Zeit, by rád zvednul daně. Taky jde o hlubší problém a sice jak se SPD jako opoziční strana bude chovat vůči vládě: Bude se s ní mazlit, nebo naopak s ní bude bojovat.

I poslední zprávy z Berliner Zeitung ukazují, že tvrdší kurz by mohl ve straně zvítězit, když jejich ministr financí ze zemské vlády v Severním Porýní Vestfálsku chce od Švýcarů koupit seznamy těch, kteří si tam uložili černé a nikdy nezdaněné peníze. Podle návrhů SPD by měly být německé peníze uložené ve Švýcarsku zdaňovány od roku 2013 stejně jako v německých bankách.

Zelení v boji o vedoucí pozici ve straně před volbami v roce 2013 jsou zřejmě o krok dopředu. Vůdčí roli u zelených převzala v posledních týdnech Claudia Rothová, která znemožnila návrhem na dvouhlavé vedení strany sólovou kampaň Jürgena Trittina. Jenže oba patří k takzvanému levicovému křídlu a realistům se to moc nelíbí, takže je možné, že jejich nejvýraznější postava Renatě Künast ještě zamíchá kartami.

Nejednotnost v obou opozičních stranách vítá samozřejmě kancléřka Angela Merkelová, i když - jak píši analytici - čert ví, k čemu tento klid využívá, když ani po sedmi letech její vlády nikdo neví, co svou politikou vlastně sleduje. Nejspíš chce být populární, a proto je stále nezřetelná, a to ji stačí.

Psáno pro ČRo 6