I takhle by se dalo odpovědět na otázku, kterou si stále častěji klademe, kdybychom si chtěli hrát s češtinou. Po akčních prezidentech budeme volit klid. Češi, Moravané a Slezané nejsou hloupí, ale jsou konzervativní. Za socialismu dost zlenivěli a ze všech změn, které prožili v posledních dvaadvaceti letech, jsou unavení.

Podle posledního průzkumu agentury Median by v případě, kdyby byly volby nyní, vyhrál bývalý premiér úřednické vlády Jan Fischer s 34,5 procenty a na druhém místě by byl bývalý sociálnědemokratický premiér Miloš Zeman se 24 procenty. Ostatních agentury předpovídají skóre méně výrazné, ale přesto by vyhrál pan Fischer. Podle Faktum Invenio by byl poměr 22 ku 18, podle agentury Sanep 20 ku 17. Chyby se pohybují od 1,5 procenta asi až do 3,5 procenta. A podobné výsledky je možné číst skoro ze všech průzkumů od února 2012, což je už půl roku a půl roku před prezidentskou volbou. Jediná změna je v tom, že Miloš Zeman přeskočil Jana Švejnara, který se zatím k možné kandidatuře zřetelně nevyjádřil. Politolog Tomáš Lebeda se domnívá, že však ještě můžeme zažít překvapení, neboť jde o první přímou volbu a čeká se velká účast občanů. Podle Medianu by nyní šlo k volbám 67,5 procenta lidí. Připomeňme, že největší agentury STEM a CVVM své průzkumy zatím nezveřejňují.

Intuice a zkušenost mi napovídá, že nejspíš k velkému překvapení nedojde, neboť si ho občané ani nepřejí a důvodů k tomu mají řadu: Zjednodušeně by se dalo říci, že Miloš Zeman by znamenal krok vzad a Jan Fischer představuje krok stranou, což bude zřejmě většině lidí vyhovovat.

Miloš Zeman velké šance asi nemá, i když postavil ČSSD na nohy a privatizoval banky, na což si pravice netroufla, ale pak přes populistické výpady proti pravici se s ní objal, uzavřel s Václavem Klausem opoziční smlouvu, a tím popřel princip demokratické dělby moci a spoluvytvořil ideální prostředí pro korupci, které se nemůžeme dodneška zbavit. Navíc přivedl do politiky Stanislava Grosse, který kromě jiného ještě začal systematicky ruinovat policii, na což dodnes doplácíme. To vše média v horkých závěrečných dnech kampaně občanům tvrdě připomenou, stejně jako zpackané vyrovnání tzv. ruského dluhu, na kterém řada lidí u nás i v Rusku zbohatla a občané na to doplatili.

Jan Fischer je sice jen výkonný a vzdělaný úředník, ale žádný velký výkon, za který by byl světově uznávaný jako Václav Havel, za sebou nemá. To ale lidem v Česku spíš vyhovuje: velké výkony tolerují většinou jen sportovcům a umělcům, od ostatních se vyžaduje spíš průměrnost. Jan Fischer se umí chovat, nikoho nikdy neurazil a zatím skoro s každým vyšel, jak dokazují i lidé, kterými se obklopil. Nepatří ani k žádné politické straně, i když v osmdesátých letech byl jako statistik v KSČ. Jenže touto politickou stranou prošlo od roku 1948 podle Jacquese Rupnika řádově pět milionů lidí, takže skoro v každé rodině se někdo takový najde, a proto mu to nikdo moc hlasitě nevyčítá. Dá se předpokládat, že se nebude chovat moc vstřícně k Vladimíru Putinovi (na rozdíl od Václava Klause) a ani nebude útočit na Evropskou unii (rovněž na rozdíl od Václava Kluse), což bude lidem sympatické, protože tuší, že se tím zase vrátíme do Evropy a prezident bude konečně zase zván na státní návštěvy v EU i do Spojených států. Vrátíme se tím do civilizace, kam bychom chtěli patřit a staneme si i důstojnějšími partnery Polska, z kterého se vyklubala po odchodu Václava Havla z funkce regionální velmoc. To se sice části ODS a příznivcům Zemana v ČSSD nebude líbit, ale když zjistí, že jejich kandidáti nemají šanci, mohli by nakonec rovněž volit předvídatelného Jana Fischera.

Hlavní důvod proč ho ale může volit většina občanů je ještě jiný, jak ukazují výsledky průzkumů Leinbnitzova institutu v Lipsku, podle kterého se jen v roce 2010 vrátilo do zemí bývalé NDR 40 000 lidé, kteří se po roce 1989 vystěhovali za lepším a 43 procent z těch, co tam zůstali, podniká kroky k návratu, a to přesto, že budou doma vydělávat méně a budou mít i horší práci. Někteří sociologové tvrdí, že je to tím, že za života v NDR ztratili schopnost rozhodovat sami o sobě a z této nové role jsou unaveni a domů se vrací hlavně kvůli tomu, že tam pociťují, i když třeba mylně, větší jistotu. A to může být i u většiny našeho obyvatelstva ten hlavní důvod, proč by mohl být zvolen právě Jan Fischer. Protože jsme nevyrostli v silném konkurenčním prostředí, stejně jako obyvatelé v bývalé NDR, naši lidé jsou již ze všech změn za posledních dvaadvacet let unaveni a Fischerův úkrok stranou pro ně může znamenat, byť třeba fiktivně, jistotu a klid alespoň na vrcholu exekutivní pyramidy, po kterém touží.