Přesně před sto lety, na místě kde nechal Václav IV., dědic odkazu Karla IV., vybudovat v roce 1380 sídlo českých králů, kteří tam panovali až do roku 1484, si Pražané postavili Obecní dům. To místo nebylo zvoleno náhodně: přes ulici v dnešním Slovanském domě, totiž bylo tzv. německé Kasino, kde se scházeli pražští Němci. V roce 1918 se z Obecního domu, kde zasedalo ústavodárné shromáždění, vyhlašovala Československá republika a na zlomu listopadu a prosince 1989 tam proběhly tři schůzky mezi tehdejším předsedou vlády Ladislavem Adamcem a budoucím prezidentem Václavem Havlem, kde se dohodlo smírné předání vlády.

Od počátku slouží kulturním a společenským akcím a v současnosti má roční obrat kolem 150 milionů korun. Je to tak akorát, aby se na tomto příkladě dalo ukázat, jak se v Praze v posledních letech, tedy po odchodu ředitele Františka Laudáta v roce 2006, který dům řídil deset let, až do příchodu Vlastimila Ježka 9. března 2012, který nechal provést řádný audit, kradlo, nechceme-li použít eufemistický výraz tunelování, který podstatu jen zatemňuje.

Že tomu tak bylo, je zřejmé z čísel na první pohled, protože hned od roku 2007 se začaly silně propadat příjmy a v roce 2010 ztráty činily už bezmála 21 milionů korun a v roce 2011 26 milionů. Analytici tento propad přičítají k tíži primátorovi Pavlu Bémovi a koaličním partnerům z ODS s ČSSD na pražské radnici.

Letos se díky novým smlouvám počítá se ztrátou už jen asi čtyř milionů korun a od roku 2013 by měl Obecní dům zase začít vydělávat. Novému vedení se podařilo již za první tři měsíce snížit výdaje za služby o 60 až 70 procent a ostatní provozní náklady snížit o 30 až 40 procent. Konkrétně právní služby se zlevnily o 20 procent, ekonomické více než o 60 procent a IT služby až o 70 procent. "V roce 2007 totiž nové vedení včele s Bohumilem Černým jako předsedou představenstva, převedlo řadu služeb včetně ekonomického oddělení na externisty a začalo spolupracovat s podivnými agenturami," řekl František Laudát. Tímto krokem se staly toky peněz těžko kontrolovatelné. A to nepočítáme útraty za občerstvení: třeba pohoštění tříčlenné dozorčí rady stálo 30 000 korun, což činí na osobu deset tisíc korun. Za kávu, minerálku a dva chlebíčky je to doopravdy nehorázně moc peněz. Celkové náklady na reprezentaci činily ročně tři miliony korun. A připočteme-li k tomu placení leasingů na drahé vozy, které si při odchodu manažeři přepsali na sebe, a zlaté padáky, hned vidíme, kam peníze utíkaly.

Při auditu se zároveň zjistilo, že se špatně pečovalo o svěřený majetek: nesouhlasí počty dohledaných položek. Celkově se nedohledaly položky asi za 10 milionů korun v původní hodnotě za 30 milionů korun.

Změnit se má od příštího roku i společenský život v Obecním domě a rozhodně by se neměly už opakovat tak podvodné akce, jako jsme mohli zažít s údajnou výstavou díla Amedea Mogdilianiho, na níž nebyl ani jeden z jeho slavných obrazů. Návštěvník mohl vidět jen několik skic a dva či tři obrazy z jeho začátků. Přesto výstavě předcházela bombastická reklama. Kromě výstavy ke 100. výročí Obecního domu, by tam například příští rok 15. února 2013 měla být poprvé na světě vystavena soukromá sbírka plakátů Alfonse Muchy, kterou za život shromáždil tenista Ivan Lendl. Vedení se zároveň pokusí přemístit ples v opeře, který napodobuje vídeňskou tradici, ze Smetanova divadla právě do Obecního domu.

Druhé kolo inventury, bude ještě trvat asi čtyři až pět měsíců: je třeba porovnávat účetní doklady a projít smlouvy. Bohužel některé mají tajné doložky a jedna z nich byla třeba uzavřena v roce 2008 až do roku 2029, ač ročně odhadem na ní Obecní dům prodělává řádově pět milionů korun. Obecní dům má jedinou možnost, prokázat, že smlouva byla uzavřena v rozporu se zákonem a obrátit se na soud. Teprve pak bude smlouva zveřejněna a bude se moci veřejnosti transparentně předvést, jak se v Čechách kradlo. Tím by i ostatní subjekty mohly dostat odvahu a podobných nevýhodných smluv se začít zbavovat. Rovněž viníci by měli být hnáni bezodkladně k zodpovědnosti.

Tady ale bude ještě nejdříve třeba vyřešit několik problémů v české policii, jak na to upozornil v České pozici bývalý náměstek policejního prezidenta v letech 2007 až 2009 Jiří Houba, který podezírá ze spolčení některé lidi z protikorupční policie a ze státního zastupitelství s tandemem Janoušek-Bém. K vedení protikorupční policie totiž v té době patřil i dnešní její šéf Tomáš Martinec, kterému dokonce v roce 2008 Pavel Bém nabízel místo pražského policejního ředitele. Zatímco na státním zastupitelství se ledy již pohnuly, policie před tímto úkolem zřejmě teprve stojí. Nějakému řešení ale neslouží ani stálé hádky ministra Kubiceho s policejním prezidentem Lessy. Je s podivem, že právě pan ministr Kubice, který učinil sám nepříjemnou zkušenost s politiky, se dnes staví na jejich stranu proti policejnímu prezidentovi aniž jasně a srozumitelně veřejnosti řekne, co proti němu má. Viděno zvenku: Zatím Lessyho nepřátelé šíří jen chýry, že na funkci nestačí a nedokáže šetřit a funkci politizuje. Tu politizaci, ale před léty vyčítali přeci politici i panu Kubicemu, když bránil lidi ze svého útvaru.

Nejde ale o nic nového: k velké výměně na pražských radnicích kvůli korupci a krádežím, která je doložená, došlo již v roce 1476. Tehdy rozvášněné staroměstské a novoměstské davy si vynutily zatčení několika sesazených konšelů a žádaly jejich popravu. Budou-li se ale podezřelé krádeže, manipulace a falešně vypsané zakázky nevyšetřovat, mohlo by se něco podobného opakovat i v současnosti.

Psáno pro ČRo 6