Úvodník v posledním Respektu se vrací k článku z 22. května 2011 s názvem Zničte dokument číslo 1439, který začínal slovy: "Ten muž je rozrušen. Na nejvyšší míru. 'To je neuvěřitelné, co konstatujte v kauze Drobil. Odejděte'," říká novinářské návštěvě zvýšeným hlasem do venkovního "bzučáku" Libor Grygárek (49), jeden z nejmocnějších představitelů zdejší justice, stojící právě kdesi uvnitř své moderní vily v rezidenční čtvrti pod Kavčími horami v Praze. Strach, který náměstek vrchního státního žalobce Grygárek jen obtížně potlačuje v hlase, způsobil dokument č. 1439, jenž měl navždy zůstat veřejnosti utajen.

To ale nevyšlo a teď to praskne. Tajná listina skrývá návod šéfů pražského městského zastupitelství žalobkyni Šárce Pokorné, aby se nesnažila vyšetřit, co se skrývá za podezřením z korupce, které na přelomu roku smetlo z ministerského křesla Pavla Drobila, současného místopředsedu ODS a blízkého politického spojence premiéra Petra Nečase. Dokument č. 1439, který má Respekt k dispozici, zároveň žalobkyni upozorňuje, že vzepřít se tomuto "doporučení" není možné."

Z editorialu Erika Taberyho z 13. srpna 2012 vyplývá, že když se policie snažila vyvíjet nátlak na Respekt, aby jí sdělil zdroj, tedy jak se ke zmíněnému dokumentu dostala, a redakce to odmítla, udělila policie redakci a jmenovitě autorovi článku Ondřeji Kundrovi pokutu s dovětkem, že mohou příjít další sankce, případně i razie. Proti tomu se redakce odvolala, protože podle ní zveřejnění dokumentu bylo ve veřejném zájmu. A před pár dny Obvodní soud pro Prahu 4 s předsedou senátu mgr. Josefem Manou rozhodl ve prospěch Respektu.

Soud se v tomto případě zabýval především tím, jestli takové rozhodnutí a daný úkon obstojí i z hlediska ústavněprávního a s judikaturou Evropského soudního dvora pro lidská práva. A stejně tak se soud zabýval obecnými postuláty, které se týkají svobody projevu jako jednoho z důležitých základních politických práv a konstatoval, že ochrana novinářských zdrojů je jednou ze základních podmínek svobody tisku. A navíc v rozsudku poukázal na to, že například výsledky prohlídek na Vrchním státním zastupitelství v Praze a techniky zajištěné informace v jednotlivých kancelářích ve spojitosti se záznamy elektronické komunikace, umožňují orgánům činným v trestním řízení konat a není třeba zasahovat do základních práv garantovaných ústavním pořádkem.

Na takové rozhodnutí jsme dlouho čekali a jsme na tom konečně stejně, jako byli němečtí novináři po zveřejnění nálezu Ústavního soudu v roce 1965, který reagoval na žalobu na Der Spiegel, který zveřejnil tajné závěry cvičení NATO s názvem Falex 1962, v němž stálo, že by po útoku Varšavské smlouvy v prvních dnech války padlo deset milionů Němců. Soud žalobu zamítl. V odborných právnických debatách pak bylo konstatováno, že žurnalista nepředstavuje typ zrádce vlasti. Žurnalistovi málo záleží na tom, jestli prozradil nějaké státní tajemství nebo ne a jestli toto tajemství jsou právem za tajemství považována. Novinářům jde o kritické posouzení politiky a své názory potřebují podložit fakty A to ve svobodné demokratické a právní zemi je vážný úkol. Právem na ochranu novinářského zdroje se už zabýval i u nás Ústavní soud v roce 2005. V nálezu uvedl, že policie nemůže využívat novináře jako zdroj důkazů, které si není schopna nebo ochotna sama opatřit, doposud však nebyl často tento nález respektován. "Ochrana novinářského práva utajit zdroj je nutná zejména kvůli investigativní žurnalistice. Novinář má právo utajit zdroj, který by mu jinak nesdělil důležité informace. Navíc novinář má právo v rámci ochrany demokracie a svobody projevu utajit zdroj, který by byl ohrožen," zdůvodnil tehdy rozhodnutí Ústavního soudu soudce zpravodaj Vojen Güttler.

Je dobře, že po 22 letech od pádu totality se tímto rozsudkem připojujeme k evropské právní kultuře a že byl Ústavní soud snad již alespoň v tomto bodě definitivně respektován. Německu to trvalo 20 let, nejsme na tom ještě tak špatně, jak to někdy vypadá.

Připomeňme, že kromě Franze Josefa Strausse, který odstoupil z funkce ministra, kvůli spiegelaféře, odešel do penze i kancléř Konrad Adenauer, který po létech šéfredaktorovi časopis Der Spiegel Rudolfu Augsteinovi řekl: "Dnes již vím, že politik některé věci říci nemůže, ale novinář je naopak říkat má."