Shrňme si nejprve skutečnosti zveřejněné kolem protikorupčního speciálního úřadu z minulého týdne. V pondělí dne 17. září 2012 začal v Senátu mezinárodní seminář o těchto státních zastupitelstvích za účasti Britů, Němců, Norů a Rumunů, kterého se ale nezúčastnil ministr spravedlnosti Pavel Blažek. Z ministrů a čelných politiků tam byla jen Karolína Peake. Konferenci místo pana Blažka zahájil jeho náměstek pro justici Daniel Volák, který přítomné jen formálně pozdravil a odešel.

Situaci kolem novely zákona o statním zastupitelství, jež má zrušit vrchní státní zastupitelství v Praze a v Olomouci a která od ledna leží na vládě, měl zúčastněným vysvětlit náměstek pro legislativu František Korbel. Pan náměstek ke zděšení všech přítomných, jak referovala média, připomeňme třeba Právo a Lidové noviny, připustil jako reálnou možnost, že by protikorupční speciál nevznikl v rámci nejvyššího státního zastupitelství, ale rozšířil by působnost těch vrchních, pod která by spadal. Doslova řekl: "Pokud by převážilo takovéto řešení, lze je provést rychleji" a dodal, že by šlo o nejlevnější variantu. To by de facto znamenalo, že by žádný protikorupční úřad nevznikl, jen by se rozšířila dosavadní působnost vrchních žalobců, které v Lidových novinách Lenka Bradáčová podezírá z lenosti, profesní neschopnosti a byrokratické apatie. Proto prohlásila, podle Práva, že "takový návrh nemá se specializovaným úřadem nic společného." A Tomáš Němeček v Lidových novinách cituje zase její slova: "To je pro mě nejhorší model." Na závěr semináře Karolína Peake, která tam z politiků zbyla jako jediná, jeho vystoupení shrnula slovy: "Pan náměstek se zjevně snažil otevřít otázky, které se zdály být už vyřešené."

Když jsem se po té zeptal nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, jestli je pravda, že řešení, o kterém pan náměstek hovořil, je skutečně levnější, odpověděl mi, že "i uvažovaná suma 106 milionů, o které se občas hovoří, že by do zřízení speciálu měla být první tři roky investována, je trochu zavádějící: jde o pouhý odhad." Skutečnost je ale taková, že jen Vrchní státní zastupitelství v Praze loni mělo rozpočet 108 milionů a Státní zastupitelství v Olomouci 58 milionů. Zdá se tedy, že v součtu by šlo nejen o zvýšení efektivity, ale i o úspory. Argumenty pana náměstka tedy před odbornou veřejností nemohly obstát. Zřejmě proto také tak chvatně seminář opustil, aby nemusel odpovídat na nepříjemné dotazy.

Když se ale pan ministr Pavel Blažek o tom, že hodlám o semináři psát, od nejvyššího státního zástupce dozvěděl, v pátek 21. září v podvečer mi zavolal a řekl, že "na věcném záměru zákona o státních zastupitelstvích nemá v úmyslu nic měnit, leda ho v detailech dopracovat", což je ovšem zcela v rozporu s tím, co řekl jeho náměstek pan Korbel. Tuto skutečnost jsem mu samozřejmě připomněl a on opáčil, že "pan náměstek jen chtěl nastínit všechny možnosti, jak by se situace dala řešit."

Na stranu státních žalobců, kteří prosazují razantní změnu, se přidali i ředitelé policejních útvarů bojujících proti korupci a organizovanému zločinu Tomáš Martinec a Robert Šlachta. Tolik fakta.

Budeme-li chtít spekulovat, můžeme si snad dovolit říci, že situace se opakuje a náramně se podobá tomu, co jsme zažili před jmenováním Lenky Bradáčové do funkce vrchní státní zástupkyně v Praze. Veřejnost se dozvídá spousty protichůdných informací a cítí, že za snahou oddálit přijetí nového zákona je strach z emancipace státních zástupců na státní byrokracii. V kuloárech podle Tomáše Němečka paní Bradáčová řekla, že své misi dává rok a pak uvidí, jestli má dál cenu pokračovat, ale - jak mi sama řekla - "nemyslela jsem to tak, že bych od práce odešla, jen by bylo třeba, kdyby tato cesta se ukázala jako slepá, zvolit jinou variantu." Ale i zdržení by znamenalo, že by se naše prostředí ještě více přiblížilo poměrům na východě. A to za situace, kdy jsme zase ztratili kus důvěry Evropy kvůli prodeji smrtelného alkoholu a kdy v sobotu 21. září 2012 podle agentury APA a pondělního vydání časopisu Profil z výslechu svědků kolem pronájmu letadel Jas 39 - Gripen vyplývá, že před více než deseti lety byly uvolněny pro Českou republiku prostředky na úplatky ve výši 1,05 miliardy šilinků, což je 1,9 miliard korun.

Taková situace samozřejmě stále vrací do veřejného prostoru otázky: Proč se naši politici tolik obávají změn, které by měly naše poměry zlepšit? Komu pak slouží, když ne veřejnému zájmu?

Psáno pro ČRo 6