Jak asi víte, jedna umělecká skupina (většina členů jsou studenti či absolventi UMPRUM, FAMU, AVU atd.) v Čechách zmanipulovala televizní obraz na ČT2 a naklíčovala do panoramatu Krkonoš, na němž je vidět Černý důl, v pořadu Panorama, dne 17.června v 8 hodin 16 minut a 29 vteřin, záběr atomového výbuchu. Chtěla tím dle vlastních slov poukázat na manipulaci s realitou, která se děje každý den ve většině médií.

Toto poselství studentů Vysoké školy umělecko-průmyslové bylo v médiích banalizováno buď odvoláním na kriminální způsob provedení (studenti pronikli do ohraničeného prostoru, kde je umístěna stacionární kamera), či konstatováním, že o manipulaci médií přece každý ví (Lidové noviny, Ondřej Aust) nebo banalitou montáže (atomový hřib byl už nesčetněkrát pužit). Nejúplněji o performanc skupiny s provokativním názvem Ztohoven informovaly Britské listy, i když i ty se nepustily do pojmenování úkazu, na který akce chtěla upozornit. Tomu se všechna média, včetně německého Spiegel-online, vyhla, i když provokativní banalita, kterou tito studenti předvedli, je právě nejtypičtější pro způsob manipulace, s kterou se setkáváme denně v médiích.

Každá zpráva, každá událost, která není dána do náležitého kontextu a není doplněna zevrubnou analýzou, pracuje s podobnou emocionální ejakulací. A to je obecný trend v naší civilizaci, který ovšem brání občanům v možnosti si svobodně vytvářet svůj vlastní názor. Degraduje občana na manipulovanou masu. Ničí možnost vzniku veřejného mínění, které od roku 1766, kdy jeho vznik díky společně srozumitelnému jazyku umožnila francouzská Encyklopedii a její tvůrci Denis Diderot a Jean Le Rond d’Alembert. Ti totiž byli přesvědčeni, že je třeba vytvořit společný jazyk, v němž by byly všechny věci pojmenovány pro každého stejně. Vytvořili neutralitu abecedního řazení. Definovali jazyk a pravidla veřejné debaty.

Všeobecná snaha i veřejnoprávních médií v naší civilizaci vytěsnit informace emocemi veřejné mínění naopak boří a demontuje pravidla veřejné debaty. Převaha emocí v médiích přeměňuje každou událost v nekontrolovatelnou medialitu (tu už nejsou schopní ovlivňovat ani majitelé médií či šéfredaktoři), která se pohybuje po médiích jako plazma, podléhá pouze pravidlům teorie her. Neuznává žádnou hierarchii hodnot, žádnou autoritu, odmítá etiku i odpovědnost. Jde jen o útok na slzné žlázy.

Tento posun ve způsobu zpracování informací se dotkl i tak renomované instituce jako je britská BBC. Poplach v této kvalitní stanici vyvolal způsob zpracování příspěvku jejich korespondentky Barbary Plettové pro pořad From our Correspondets Radia 4, v němž referovala v roce 2004 o odletu těžce nemocného Yassira Arafata do Paříže. Ve svém vstupu totiž řekla větu: „Slzy se mi hrnou do očí při pohledu na tohoto těžce nemocného velkého muže.“ Neutralita zpravodajství byla evidentně porušena. Při bližší analýze se ale ukázalo, že nešlo o úmysl a že redaktorka BBC ani vnitřně nijak zvlášť nestranila palestinskému vůdci Arafatovi, ale byla vedena spíše obecnou snahou zaujmout posluchače, k čemuž byla svými šéfy (či šéfkami) neustále vyzývána. Situace v médiích se obrátila: Estetika diktuje etiku.

Na základě této zkušenosti nechala BBC zpracovat mediální analýzu od angloamerické firmy Carma Ineternational, která důkladně prozkoumala 400 vybraných článků z tisku z let 1996 až 2006. Výsledek analýzy zřetelně ukázal, že způsob zpracování zpráv se během těchto deseti let zásadně změnil. Obsahy jsou viditelně emocionalizovány a díky tomu se rozdíly mezi bulvárními tiskovinami a většinou seriózních novin začínají stírat. Zcela se proměnil i slovník. V novinách převažují tzv. Buzzwords s úmyslem vyvolávat u čtenářů hněv, rozhořčení, či naopak pocit rozkoše. Zprávy jsou individualizovány, komentáře se stávají subjektivním mínením a z novin se vytrácí neutrální postoj. Ve zprávě doslova stojí: Experty na bolest nejsou už lékaři, ale třeba rodiče postiženého dítěte. Je vypsán hon na pocity poškozených, místo aby se analyzovaly příčiny události. Nejde o pochopení události, ale jen o vyvolání účinku.

Studie končí zvoláním: Nikdo nemůže vědět, kde tento trend skončí a jaké bude mít důsledky. De facto totéž chtěli veřejnosti sdělit mladí umělci svou performanc. Otázka, na kterou bychom měli hledat odpověď, proto zní: Proč právě tohle nechceme slyšet? Nebo je odpověď velmi prostá: Pro hlubší úvahu už v našich novinách není nikde místo, emoce ji vytlačily.

Důležité rovněž bude, jak se s tímto případem vyrovná česká justice. Když něco podobného udělal v Německu v Karlsruhe v roce 2005 student tamní umělecké školy Oliver Karl Boeg a do několika hostinců pustil na obrazovky vlastní zprávy, místo programu ARD, aby upozornil na to, jak se v mediální civilizaci manipuluje s podvědomím občanů, tamní justice mu uložila jen symbolický trest.

Důvod proč to mu tak bylo, byl prostý: V Německu existuje usnesení Ústavního soudu z 13.května 1965, kterým reagoval 3.trestní senát právě v Karlsruhe na tzv. Spiegel aféru, při níž tento časopis zveřejnil tajné materiály ministerstva obrany. Ve zdůvodnění zamítnutí žaloby na redaktora Ahlera a vydavatele Augsteina stálo: Žurnalista nepředstavuje typ zrádce vlasti či zločince. Jemu málo záleží na tom, jestli prozradil nějaké státní tajemství nebo ne a jestli tato tajemství jsou právem za tajemství považována. Při posuzopvání jde hlavně o to, s jakým úmyslem si dotčený muž takovýto materiál obstaral. Novinářům jde o kritické posouzení politiky a své názory potřebují podložit fakty. A to ve svobodné demokracii a právní zemi je vážný úkol. Vždy je třeba zkoumat úmysl, s kterým byl ten který čin spáchán.

Totéž lze přece říci i o akci českých studentů a umělců. Jejich úmysl byl navýsost počestný, i když se dopustili nedovoleného narušení či proniknutí na cizí pozemek a třeba i šíření poplašné zprávy. Navíc tito umělci s největší pravděpodobností nechtěně odhalili podvod: Dodavatel pořadu Panorama, který v televizi prezentuje města a rekreační oblasti, firma Sitour za vysílání inkasovala dvakrát, jednou od ministerstva pro místní rozvoj, podruhé od měst či rekreačních oblastí.

P.S. Inscenace výbuchu byla navržena na cenu Národní galerie v Praze, bude předvedena s doprovodným textem na uměleckém bienále v Argentině a v Rumunsku.

P.P.S. Dne 4.října Rada pro rozhlasové a televizní vysílání rozhodla, že Česká televize zaplatí tisíc korun jako paušální částku za to, že nezabránila neoprávněnému vstupu do vysílání.