Na osudu návrhu knihovny česko-anglického architekta Jana Kaplického, který s použitím nejnovějších materiálů a technologií navrhl stavbu odpovídající estetice XXI. století, jsou pozoruhodné detaily, na které bych rád upozornil.

První, kdo proti vítěznému návrhu v mezinárodní soutěži protestoval, byli sami čeští architekti, respektive jejich komora. Kaplický podle nich umístil národní konzervační fond pod zem. Kvůli této jejich připomínce se sešla mezinárodní unie architektů UIA se sídlem v Paříži a ředitel této organizace Wolfgang Tochtermann v pátek 9.března t.r. řekl: „Výsledky soutěže jsou absolutně v pořádku a není žádný důvod k pochybnostem. Finalisté soutěže (bylo jich osm, poznámka autora) z tři sta pětapadesáti návrhů byli vybíráni na základě komplexního architektonického řešení, a nikoliv podle toho, kam ve svém návrhu umístili sklady.“ V druhém kole pak byly podmínky soutěže upřesněny, jak to umožňují podmínky statusu unie: sklady mohly být umístěny pod zem.

Důvod pro původní podmínku, aby byly sklady nad zemí, byl jediný: zadavatelé, jak řekl ředitel Národní knihovny Vlastimil Ježek pro týdeník A2 15/2007, si nedovedli představit jiné řešení uložení knih než nad zemí. Architekt Jan Kaplický přišel s novým originálním řešením a právě to bylo rovněž oceněno, a o tom se u nás nemluví. Chce vybudovat sargofág kombinovaný s robotickým systémem, do něhož jsou dva malé vstupy jako do krytu, které se samočinně hermeticky uzavírají v řádu několika vteřin. Je to řešení bezpečné jak proti vodě, požáru či jakémukoliv mechanickému znehodnocení, tvrdí knihovníci.

Z architektů stavbu obhajuje například David Vávra, který v Lidových novinách tvrdí, že projekt pro něj byl první odvážnou a svobodnou architekturou, která dává i pocit určité tvůrčí svobody, nejen Kaplickému a lidem zabývajícím se architekturou, ale celé společnosti. Vávra dodává: Když projekt bude odmítnut, znamená to, že tato země ztratila od 90. let odvahu. Sám Jan Kaplický k tomu říká: „Smutné je, že takhle dopadá první mezinárodní architektonická soutěž v ČR od roku 1918. Pozor, aby nebyla poslední.“

Minulý týden se proti stavbě knihovny podle návrhu Jana Kaplického postavili někteří pražští zastupitelé za ODS. Předseda jejich klubu Pavel Žďárský prohlásil: Osobně udělám všechno pro to, aby chobotnice na Letné nestála, uvedly rovněž Lidové noviny. Podobný názor podle něho mají tři čtvrtiny členů klubu ODS. Odmítnutí stavby podle tohoto návrhu na Letné zdůvodňují nejasnostmi kolem pozemku, na kterém je tramvajová smyčka, jež nyní stojí na místě budoucí knihovny. Dále úpravou výjezdu z tunelu Blanka, který se právě staví rovněž na Letné. Podle radního za ODS Milana Pešáka by úpravy mohly stát kolem sta milionů korun.

Problém je v tom, že návrh pana Kaplického je umístěn na pozemku podle dispozic, které pro soutěž připravila právě Rada hlavního města, která i o prodeji pozemku pod dnešní tramvajovou smyčkou rozhodla 10. ledna 2006 a zastupitelstvo ji schválilo 30.března téhož roku. Pozemky měly být prodány za 31 516 550 korun. V březnu pro tento prodej hlasovalo v zastupitelstvu 62 ze 63 zastupitelů. Bohužel smlouva nebyla dodnes podepsaná, a to umožňuje tyto obstrukce. Vlastimil Ježek je ale ještě skeptičtější a tvrdí, i kdyby pozemek byl prodán, nastaly by stejné obstrukce kvůli stavebnímu povolení, protože proti většině ODS se nelze v Praze prosadit. Podle redakce deníku Právo je ale možné, že radní by na tomto místě raději viděli luxusní hotel, který by stál v blízkosti budoucího fotbalového národního stadionu, který by byl zabudován do olympijského projektu. Primátor Bém redakci Hospodářských novin poslal SMS, v níž tvrdí, že chobotnici v blízkosti Pražského hradu nepotřebujeme. My bychom se ho mohli ale naopak zeptat, proč potřebujeme v blízkosti Hradu národní fotbalový stadion. To je přece právě takový objekt, který z dopravních i bezpečnostních důvodů patří daleko za město. Knihovna má být naopak blízko univerzity a ČVUT.

Proti stavbě knihovny se letos v květnu na setkání s představiteli Prahy 9 vjádřil i prezident Václav Klaus, když prohlásil, že stavbě bude bránit i vlastním tělem. V denním tisku pak později dodal, že návrh považuje „za nesmírně nepokorný, svévolný, až arogantní.“ Jenže takhle arogantně vypadala kdysi gotika vedle římských staveb, baroko působilo nabubřele vedle gotiky a renesance příliš zdůrazňovala třeba horizontální linie atd., ale právě tam, kde tyto styly se těsně prolínají, vznikají konglomerace, kvůli kterým se na taková místa jezdí dodnes, jako jsou třeba Cáchy.

Na to politici ve staré Evropě přišli již dávno, a proto hlavně třeba ve Francii dbají na to, aby po nich zbyly výjimečné stavby, které by byly spojené s jejich jmény, protože to je to jediné, co po politicích, pokud neumějí psát jako Churchill, který za své paměti dostal Nobelovu cenu za literaturu, zbude. Nejmarkantnějším dokladem mého tvrzení je asi Centre George Pompidou od britsko-italské dvojice architektů Renze Piana a Richarda Rogerse z let 1972 až 1977, kolem kterého se ve Francii vedla rovněž živá diskuse. Projekt stojí v úplném centru města a zabírá plochu 166 krát 60 metrů a je vysoký 42 metrů, tedy má pět podlaží. (Chobotnice je mimo historické cebtrum a má rozměry 239 krát 251 a výšku 48 metrů.) Pařížská stavba je zvláštní tím, že nemá plášť, který by skryl komunikace, rozvody, odvětrání, ty jsou naopak přiznané, barevně zviditelněné a stavba zvenčí působí, jako kdyby na něm stavaři zapomněli lešení. Stála miliardu franků, chobotnice má stát dvě miliardy korun.

Přes vášnivou diskusi, která se v sedmdesátých letech okolo stavby vedla, dnes je Centre Pompidou jedním z nejnavštěvovanějších míst Paříže stejně jako dříve diskutovaný Tančící dům v Praze architektů Geryho a Miluniče. Podobně třeba Francois Mitterrand po sobě zanechal významnou architektonickou stopu: dvě nepravidelné skleněné zářící věže, v nichž je umístěna Mitterrandova knihovna a i kolem ní se vedly žhavé diskuse: základní připomínka Francouzů zněla, proč mají být knihy umístěny nad zemí a navíc za sklem, které špatně izoluje. Prezidentovi se vyčítalo, že si staví moc velký pomník. A Jacques Chirac po sobě zanechal na břehu Seiny v Paříží Muzeum prvotních umění.

Asi bychom se měli důkladněji zamyslet nad tím, proč náš prezident se domnívá, že se zapíše do českých dějin spíš tím, že něčemu svými postoji zabrání, místo toho, že něco bude prosazovat a že po něm zbude výrazná a progresivní stavba v Praze na Letné.