Rumunsko a Maďarsko představují pro Evropskou unii čím dál tím větší problém. Rumunsko je z větší části chudé, schopní lidé ho hromadně opouštějí a ministerský předseda, krátce poté co byl zvolen, vyvinul silný tlak na státní instituce, justici a občanskou společnost. Zprávy z Rumunska potvrzují všechny předsudky, které o Rumunsku v Evropě panují. Dokazuje to i boj premiéra Victora Ponta s prezidentem Traianem Basescu, kterého považuje za hlavního viníka hospodářské krize: oba by zřejmě chtěli mít neomezenou moc. Premiér Ponta třeba nedávno vyměnil oba předsedy parlamentních komor a uspořádal neúspěšně referendum o odvolání prezidenta.

Jenže podobná situace je i v Maďarsku, které přistoupilo k Evropské unii dříve a vykazovalo lepší tendence. Proto výmluvy na to, že Rumunsko bylo přijato do Evropské unie příliš brzy, nestačí. Základy současných problémů je proto podle politologů třeba hledat mnohem hlouběji, a sice v selhávání fungování Evropské unie.

V Maďarsku současný premiér Viktor Orbán se velice tvrdě vypořádává se svými politickými protivníky a využívá k tomu svou převahu v parlamentu, kde obsadil asi dvě třetiny křesel. A nejen to, ale snaží se svou pomstu zlegalizovat změnami zákonů a ústavy a samozřejmě i ovládnutím médií, které si z velké části zcela podřídil skoro podle vzoru ruského prezidenta Putina. Změny v ústavě v Maďarsku by mohly vést k tomu, že v budoucnu jeho moc už ani demokratické volby nebudou moci omezit.

Jenže, jak upozorňují různí evropští politici, obě země se odlišují v jedné podstatné věci: V Maďarsku je revoluční změna vedena shora a stojí za ní konzervativec a pravicový politik, v Rumunsku sociálně-liberální koalice.

Prezident Evropské komise Barosso útočí tvrdě na rumunského premiéra Ponta, zatímco s Orbánem se snaží velice smířlivě vyjednávat, na což upozorňuje třeba předseda německých liberálů v Evropském parlamentu Alexander hrabě Lamsdorf a dodává, že problém nepředstavuje ani Rumunsko, ani Maďarsko, ale naopak Evropská unie tím, jak se staví k zemím, které neplní to, co slíbily v přístupových jednáních. Stranická politika není podle něj tak důležitá a nepředstavuje žádné skutečné řešení, protože ve skutečnosti jde o zásadní problémy: o právní stát a demokracii a tyto otázky jsou vždy nadřazeny stranické politice.

Proto kritici postoje Evropské unie k Rumunsku a Maďarsku považují za zásadní tři věci:

Za prvé znovunastolení věrohodnosti rozšíření Evropské unie o země střední a východní Evropy. Za druhé objektivní posouzení situací ve všech nových zemích EU. A za třetí: nedodržování dohodnutých pravidel, je třeba trestat zastavením přívodu peněz z Bruselu.

Rumunsko se dostalo do Evropské unie v roce 2007, o tři roky později než my, Poláci, Slováci a Maďaři, i když bylo jasné, že mimo jiné justice vykazuje značné nedostatky nejen v porovnání se starou Evropou, ale i vůči ostatním novým členským zemím. Tlačit na změny diplomatickými cestami se ukazuje zřejmě jako nedostatečné, a proto někteří politici navrhují rychlé a radikální řešení. A sice požádat agenturu Evropské unie, která se zabývá základními právy a sídlí ve Vídni, známá je pod zkratkou GRA, aby prověřila zcela objektivně do jaké míry jsou v těchto zemích základní demokratická práva porušována. Celá Evropská unie by pak musela nastavit hranice, která jsou už pro členské státy nepřijatelné a nepůjde-li to jinak, je třeba zastavit do těchto zemí přísun peněz z Evropské unie. Jiná cesta, podle těchto politiků, k nápravě nepovede. Takové řešení by samozřejmě bylo varováním i pro politiky v dalších nových zemích, kteří mají sklon k autoritativnímu chování.

Psáno pro ČRo 6