A to svým způsobem velmi radikální. Primární volby vynesly do čela kandidátky pro příští spolkové volby Katrin Göring-Eckardtovou a Jürgena Trittina, což komentátoři považují za třetí zásadní vývojovou etapu této strany, jejíž preference se pohybovaly v posledních celoněmeckých volbách nad deseti procenty. V Berlíně loni v zemských volbách tato strana dokonce získala 17,5 procenta hlasů a v dalších univerzitních a větších městech se dostala rovněž hodně přes deset procent, což signalizuje změnu sociálního složení jejich voličů. Do čela kandidátky tyto dva politiky zvolilo o víkendu 35 000 členů strany. Za první důležité datum pro zelené je možné považovat rok 1980, kdy byla strana založena, druhé období tvoří jejich účast ve spolkové vládě v letech 1998 až 2002, kdy se snažili hledat rovnováhu mezi volebním programem a vládní odpovědností a za třetí etapu považují analytici právě zmíněné současné primárky, které volbou vsadily evidentně na měšťanské hodnoty, čímž se zeleným otevřela možnost koalovat s křesťanskými demokraty CDU paní kancléřky Angely Merkelové. Toto rozhodnutí je logické vzhledem k proměně elektorátu zelených.

Der Spiegel napsal, že tato volba znamená inventuru základních hodnot, přesvědčení a strategických perspektiv, na kterých byla strana postavená. V počátcích se zelení etablovali z nejrůznějších skupin bojovníků proti atomové energii a antiválečných uskupení. Za první jejich úspěch je možné považovat vstup Joschky Fischera v tričku a v teniskách jako ministra životního prostředí v Hesensku do zemské vlády. Současná změna a příklon k mešťanským či v našem kontextu asi spíše občanským hodnotám představuje možná největší obrat v politice této strany, protože tím zelení ztrácí definitivně svou výjimečnost v německé politice. Nyní už asi nikdo z nich nebude mít potřebu jezdit do práce na kole. Zelení zestárli a jejich místo v německé politice zřejmě zaujmou piráti.

V rozhlase jsem dokonce slyšel slovo revoluce, protože tato volba znamená povstání proti sedmapadesátileté Claudii Rothové, pramáti zelených a současné spolupředsedkyni. Druhým předsedou je Cem Özdemir, první šéf německé strany tureckého původu. V celkovém pořadí se totiž paní Rothová ve volbě umístila až na čtvrtém místě i za Renate Künastovou a podle médií po prohře přestala komunikovat i s nejužším vedení strany: nezvedá nikomu telefon. Naproti tomu Jürgen Trittin, který dříve patřil rovněž spíše k levému křídlu, tuto změnu přijal a dokázal se jí přizpůsobit.

Tento krok je velmi racionální a jak je možné v komentářích rovněž zaslechnout, zelení se touto volbou přiblížili sociálním demokratům. Už samozřejmě nejde o city, lásku a náklonnost, ale evidentně prioritu má spoluúčast na moci.

Der Speigel napsal, že politika je tak napínavá hlavně proto, že ji lze jen velmi omezeně plánovat a řídit. A když se náhodně stane několik věcí současně, dojde k radikální změně. V tomto případě, kdy zelení změnili své místo na politické krajině, už budoucí kandidát sociálních demokratů SPD nebojuje s nynější kancléřkou, ale jen sám se sebou. A možná, že je to tak lepší, protože i manželství z rozumu, jak říkají lékaři, mívají větší trvání a jsou stabilnější než manželství založená původně jen na velké lásce.

Dvě věci po minulém víkendu, kdy došlo k primárkám, je možné konstatovat bez konjuktivu: zelení se stali normální občanskou stranou a ztratili jakoukoliv exkluzivitu neposlušných a nepohodlných politických uličníků. A černo-zelená koalice je velmi pravděpodobná. Otázka, na kterou zatím neexistuje odpověď, jak připomenul týdeník Die Zeit, však zní: Může za této situace zůstat Claudia Rothová spolkovou spolupředsedkyní Zelených? Asi ne, protože již před primárními volbami prohlásila, že příštích voleb ve straně se nezúčastní. Noví kandidáti se snaží možnou roztržku předem uhladit, ale dle analytiků hlavní důvod, proč paní Rothová se nedostala mezi kandidáty je v tom, že stranickou základnu svými názory příliš polarizovala.

Psáno pro ČRo 6