Včera, ve čtvrtek 18. října 2007, se poprvé sešel primátor Pavel Bém s autorem návrhu Národní knihovny v Praze na Letné, a sice hned dvakrát: odpoledne spolu diskutovali dvě hodiny neveřejně a od 22,20 do 22,50 na obrazovce televizní stanice Nova.

Z veřejné debaty nepřímo vyplynulo, na čem se oba účastníci diskuse domluvili: Zaprvé na tom, že budou k sobě velmi slušní a nebudou používat žádné hrubé výrazy, které doposud na toto téma padly. Zadruhé, že pan primátor – zřejmě pod vlivem veřejného i odborného mínění a zájmem o projekt ze strany města Brna – se opět přiklonil k realizaci stavby a panu Kaplickému slíbil, že projekt, byť zřejmě na jiném místě, podpoří, a za tím účelem vytvoří odbornou komisi, v níž budou zastoupeny všechny zúčastněné strany.

Ve veřejné debatě o Chobotnici ale nejvíce selhala sama média. Nejprve Česká televize, která má - jako veřejnoprávní instituce – takové debaty iniciovat v popisu práce už proto, že v tomto případě jde výlučně o hospodaření s penězi daňových poplatníků (zatím je proinvestováno 25 až 35 milionů korun, údaje se liší v tomto rozmezí), ale také proto, že by měla dbát na kultivaci polemik ve veřejném prostoru (a starat se o vysokou kulturu, mimo jiné kvůli tomu byla původně v roce 1928 ve Velké Británii první veřejnoprávní stanice zřízena). Kdyby oba aktéry donutila k veřejné diskusi dříve, debata by musela být

Neschopnosti ČT využila privátní televizní stanice Nova, ale bohužel na debatu – ač ji ohlásila dva dny předem - se její zpravodajská redakce vůbec nepřipravila. Počítat nemůžeme ani ankety natočené v ulicích různých měst, protože kdyby chtěla Nova přinést relevantní výpověď, musela by nechat provést průzkum veřejného mínění nějakou renomovanou instituci (a za dva dny to jde) alespoň na vzorku 1000 obyvatel, který by odpovídal sociálnímu, místopisnému a vzdělanostnímu složení obyvatelstva v České republice. Podobně i anketa, které se při vysílání zúčastňují diváci a v niž vyhrála Chobotnice v poměru přibližně 70:30 má nulovou vypovídací honotu a je jen hrou: průzkum pouze předstírá. S podivem rovněž je, že se debaty nezúčastnil, byť třeba jako host po telefonu, ředitel knihovny Vlastimil Ježek.

Ještě závažnější chyby se však stanice dopustila tím, že před pořadem si neobstarala základní informace, vůbec nerešeršovala, a za jediný zdroj považovala svůj archiv. Jinak by totiž musela snadno (stejně jako ostatní média, která to rovněž neučinila) přijít na to, že stavební pozemky podle územního plánu (tedy ty, které pro stavbu Národní knihovny odhlasovali pražští zastupitelé loni v březnu 62 hlasy z 63 přítomných) bylo podle názoru odborníků z Útvaru pro rozvoj hlavního města Prahy (nikoli Národní knihovny) z urbanistického důvodu potřeba upravit - výměnou 2000 metrů čtverečních ze západního okraje za stejnou výměru na jihu.

Po dohodě s ÚRM a přinejmenším s vědomím tehdejšího náměstka primátora pro územní rozvoj Jana Bürgermeistera (dokumentováno v korespondenci i regulačními podmínkami pro soutěž schválenými právě útvarem rozvoje, obé je k dispozici v sekretariátu ředitele Národní knihovny) knihovna chtěla vyhovět a do soutěže šla s upravenými pozemky - spolu se slibem, že sám ÚRM bude iniciovat změnu územního plánu, aby bylo možné pozemky vyměnit. (Onen pruh na jihu je totiž podle územního plánu sice zakreslen jako zeleň, ve skutečnosti jde o asfaltový povrch, kde parkují autobusy.)

Útvar pro rozvoj hlavního města Prahy slib dodržel, návrh na změnu územního plánu připravil (svým rozhodnutím na větší plochu 6000 metrů čtverečních, z toho ale pouze třetinu pro Národní knihovnu) a Rada hlavního města Prahy tento návrh s podtitulem „Národní knihovna“ v lednu roku 2007 schválila.

Problém začal až v únoru, kdy prý právníci Magistrátu přišli na to, že na takové samostatné rozhodnutí neměla Rada právo, že to mělo rozhodnout zastupitelstvo. Mezitím však skončila mezinárodní soutěž a změna zůstala neuskutečněná.

Z toho jasně vyplývá, že pan primátor Pavel Bém o tomto problému věděl (dokazuje to korespondence Národní knihovny s primátorem), stejně jako členové Rady hlavního města Prahy. Změna byla iniciována Prahou, nikoli Národní knihovnou, té by i po změně zůstalo stejných přibližně deset tisíc čtverečních metrů stavebního pozemku.

Podobně informace, které vypouštějí z úst další politici jako je pan premiér Topolánek, ministr financí Kalousek i ministr kultury Jehlička, že na knihovnu stejně nejsou peníze, na ně prozrazují buď neinformovanost, nebo záměrnou manipulaci s fakty: V již schváleném rozpočtu na rok 2008 je položka 218 milionů korun na projektové a přípravné práce na Národní knihovnu v Praze na Letné. V roce 2009 je to 395 milionů a v roce 2010 461 milionů korun. Peníze ale nelze zase prý čerpat proto, že Národní knihovna nekoupila pozemek. Jenže ten nelze koupit bez schválení změny územního plánu, kterou blokuje Magistrát. Navíc nova vláda zpochybnila použití peněz ze zrušeného Fondu národního majetku, protože takto získané peníze lze použít pouze na záchranu národního kulturního pokladu. Podle výkladu právníků nelze knihy do tohoto pokladu započítat, což je zvláštní, zvlášť hlásíme-li se ke křesťanským hodnotám, protože křesťané, stejně jako Židé, jsou lidé knihy.

Jenže i tak toto tvrzení není přesné: Z bývalého Fondu národního majetku měla jít na Národní knihovnu jen miliarda (druhá miliarda měla jít na opravu Národního musea) a ta byla určena v souladu i s tímto rigorózním výkladem zákona pouze na rekonstrukci Klementina. Zbytek měl být financován ze schváleného státního rozpočtu. Opět tedy jde o záměrnou nepravdivou manipulaci s fakty.