Národní bohatství vzniká v lidských mozcích

23. 11. 2007 | 12:15
Přečteno 5242 krát
Zkušenost říká, že nejcennějším kapitálem v každém podniku jsou lidé a jejich mozky. Ty je třeba za každou cenu získat na svou stranu a přesvědčit je o všech závažných krocích. V případě jednoho z nejznámějších českých lékařů - profesora Pavla Klenera - ale jako by tahle cenná a léty prověřená moudrost najednou neplatila: ministr Tomáš Julínek jej prakticky bez varování odovolal z vedení Ústavu hematologie a krevní transfúze.

O jakou osobnost tak vedení úspěšného a sledovaného pracoviště přišlo?

Dnes sedmdesátiletý Pavel Klener se narodil v Bratislavě, ale rodiče byli Češi. Otec byl účetním ředitelem zemského úřadu a malý Pavel vyrůstal v klasické měšťanské rodině.

Takové, která se vždy od proletariátu lišila nepřehlédnutelnou hrdostí a pracovitostí. Takové, pro niž za všech režimů platilo: nikdy jsme nebyli tak chudí, abychom se museli hrbit. Proto také Pavel Klener nevstoupil za komunistického režimu do žádné strany. Politicky se angažoval až po listopadu - krátce v Občanském fóru a posléze v pravicové ODA.

Po studiu medicíny delší čas pracoval a přednášel ve Francii, Spojených státech a Anglii: má tedy zkušenost s fungováním lékařských pracovišť ve staré Evropě i v Americe a může kvalifikovaně srovnávat.

Když jsem s panem profesorem Klenerem před pár lety dělal obšírnější rozhovor, bylo na něm vidět, že s vývojem v České republice je vnitřně značně nespokojený. Řekl: »Díky tomu, že jsem jako první polistopadový ministr zdravotnictví a poslanec České národní rady měl možnost trošku nakouknout do politiky, byl jsem zklamán možná dřív než ostatní. Neboť jsem zblízka viděl, že řadě politiků vůbec nejde o věc, tedy o zdravotnictví, školství, průmysl atd., ale že jde především o osobní ambice a prospěch. Pochopil jsem, jak moc jsme zdeformovaní. Když přišel do pléna návrh z jiné politické strany než vlastní, tak i když byl rozumný, musel se zamítnout nebo k němu byly závažné připomínky. A bylo jedno, jestli se tím původní dobrý nápad poškodí nebo ne. A to jsem v České národní radě seděl jen do června roku 1992, kdy politická situace v zemi nebyla zdaleka tak vyhrocená jako dnes. Většinou nešlo o věc samu, ale o pozice mocenské. A co se týče zdravotnictví, tak to bylo pro mě největší překvapení, že žádná politická strana o rozumnou transformaci nejevila zájem.«

Slova Pavla Klenera potvrzují i dnes různá v médiích publikovaná podezření, že sloučení Ústavu hematologie a krevní transúze s nemocnicí je jen prvním krokem k tomu, aby se dala snáze celá nemocnice někam přestěhovat a mimořádně lukrativní pozemky v centru Prahy se mohly výhodně prodat.

Tyto spekulace nabývají na přesvědčivosti hlavně proto, že pan ministr své záměry s nikým kompetentním nekonzultuje. Chce sice zřídit univerzitní nemocnice, ale nemá pro to zákon a nekomunikuje ani s rektorem, ani s univerzitou, ani s vědeckou ministerskou radou, kterou - jak říká pan profesor Klener - nikdy nesvolal. Podobně komise pro reorganizaci pražského zdravotnictví se naposled sešla před prázdninami a o slučování ústavu s nemocnicí ji nikdo neinformoval. I tyto skutečnosti dávají za pravdu starým výrokům profesora Klenera: »Rozdíl mezi Západem a námi je v tom, že tam jdou lidé do politiky, když už jsou zaopatřeni. U nás jdou lidé do politiky, aby se zaopatřili.«

Mluví-li s Pavlem Klenerem člověk delší dobu, cítí, že rozhovorem se táhne jedno smutné přesvědčení: jsme daleko zdevastovanější, než jsme si mysleli. Kdysi mi v jednom z rozhovorů řekl: »Mně stále nejde do hlavy, proč není postih za chyby či kriminální činy v oblasti ekonomiky. Milionové ztráty ve zdravotnictví jsou široce komentovány a vyžadují se další úspory, ale miliardové ztráty bank jsou pohotově doplněny ze státního rozpočtu s tučným odstupným pro manažery, kteří je způsobili… Určitě s lepším právním řádem bychom byli dál a měli dnes méně problémů.«

Podobně je profesor Pavel Klener překvapen z toho, že v naší politice se nezjevila nějaká nová výrazná politická osobnost, že chybí nová generace čerstvých politiků. O těch starých pak prohlásil, že narcismus je u nich markantně v popředí. Dokládal to u Václava Klause například tím, že od něj nikdy neslyšel větu, že by se zmýlil. »To je člověk, který má vždycky pravdu.«

To, že tyto vlastnosti našim politikům tolerujeme a dokonce si je znovu volíme do důležitých funkcí, je pro Pavla Klenera důkazem, že nás demokracie zaskočila, že jsme na ni nebyli a nejspíš nejsme dodnes připraveni. Za problematickou považuje i naši »národní povahu«.

I když - jak dodává - samozřejmě ví, že jde jen o pomocné pojmenování: buď se prý tváříme jako pupek světa, nebo jako shrbení lokajové… Ani naši vědci údajně nemají ve svém slovníku zabudované termíny, kterými by kriticky posoudili něčí práci… Autoři podle zkušenosti Pavla Klenera berou připomínky osobně a považují oponenta za svého úhlavního nepřítele.

Před pěti roky jsem při jedné příležitosti panu profesorovi položil otázku: Jako lékař jste zvyklý vystavovat pacientům diagnózy, jakou diagnózu byste vystavil naší nemocné společnosti?

Odpověděl mně slovy: »Nejvážnější diagnóza zní: ztráta schopnosti komunikovat. Politici neumějí komunikovat s lidmi, lidé nechtějí komunikovat s politiky a naše republika neumí komunikovat se sousedy. Ani s Evropskou unií.«

Současné události jen potvrdily, že tato jeho stará diagnóza platí dodnes. Kdyby takových hrdých a pracovitých lidí s měšťanskými kořeny a se schopností vzdoru bylo v naší republice alespoň deset tisíc, museli by se politici naučit komunikovat jinak, než jak to dělají dnes. To ale jen parafrázuji našeho prvního prezidenta T. G. Masaryka, který řekl, že s takovým množstvím pracovitých a hrdých Čechů by za dvacet let naši republiku nikdo nepoznal.

U nás je tomu ale podle profesora Klenera opačně: »Byl jsem svědkem, když kdysi pan premiér Klaus přišel na zasedání Učené společnosti a řekl, že náš stát v podstatě vědu nepotřebuje… V době, kdy celý svět ví, že národní bohatství vzniká v lidských mozcích… u nás k rehabilitaci duševní práce nedošlo.«

Napsáno pro HN a autorův blog na Aktuálně.cz

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy