O nových stranách bez straníků
Letošní předvolební krajina v České republice vykazuje nový fenomén: větší počet politických subjektů, které nemají vybudovanou stranickou základnu, ani nemají jasný volební program. Mezi tato hnutí či strany lze počítat Ano 2011 Andreje Babiše, Hlavu vzhůru Jany Bobošíkové a Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury a do jisté míry Stranu práv občanů - ZEMANOVCE.
Vezmeme-li to od konce, tak Zemanovci místo nějakého dlouhodobého jasného programu, jak řekl jejich předseda nedávno v televizi, jsou apoštolové, kteří budou šířit poselství svého guru. Navrhují např. zrušení daně z příjmu pro fyzické osoby a stovky miliard, o které by stát přišel, získat zrušeném dotací. O programovém chaosu v této straně ovšem svědčí i ta skutečnost, že navrhuje zavést stropy pro byty s regulovaným nájemným, i když od 1. ledna 2013 již regulované nájemné neexistuje. Podle šéfa Úřadu vlády Radka Augustina jde o středolevou stranu.
Tomio Okamura se stranou Úsvit přímé demokracie chce změnit ústavu a zavést odvolatelnost politiků a dále mj. navrhuje, aby nárok na důchod měli jen chudí. Stát by měl těm, kteří nezvládnou si na stáří našetřit, zajistit rozumný paušál. Upozornil na sebe i nevybíravými útoky na Romy, pro něž žádá samostatný stát. Za připomenutí stojí, že se senátor Okamura při hledání názvu strany zřejmě inspiroval v Řecku, kde existuje od roku 1980 politická strana Zlatý úsvit, která patří mezi krajně pravicové strany. V těchto dnech byl právě její předseda a dalších dvanáct členů této strany zatčen.
Hlavu vzhůru Jany Bobošíkové představuje volební blok, který se snaží integrovat "klausovské síly", vymezovat se proti Evropské unii a hlásí se k pravicovým hodnotám. Místo programu hovoří jen o svobodě, demokracii, vlastenectví, odpovědnosti k práci atd. Vlastně činí něco podobného, co prosazovali za války francouzští marxisté, když místo svobody, rovnosti a bratrství prosazovali práci, rodinu a vlast.
Nejúspěšnější z těchto politických subjektů je evidentně Ano 2011. Andrej Babiš chce bojovat proti korupci a za nižší daně a stát by řídil jako firmu, jenže té jde vždycky hlavně o zisk a státu musí jít o víc. O zařazení na pravo-levé politické škále vůbec nehovoří. Výmluvné jsou jeho předvolební hesla: Jsme schopný národ. Jen nás řídí nemehla. Nebo: Nejsme jako politici. Makáme.
Otázka tedy zní: O čem situace, kdy do veřejného prostoru vstupují politické subjekty spojené s jednou konkrétní osobou místo s programem, svědčí? Nejspíš o ikonizaci veřejného prostoru, v němž ikona, logo, vytěsňuje logos, tedy slovo. V takovém prostoru se ovšem politická moc transformuje na techniky sociální discipliny a z vlády se stává nadvláda sociálních norem. Už nevládne lid, tedy zákon, ale sociální normy, které nepotřebují partnery, ale nepřítele. Jenže city se nehodí k tomu, aby vytvářely systém. V tom tkví největší nebezpečí blížících se změn. Hlavně proto, jak už řekl T. G. Masaryk, že České republice chybí zkušenost dlouhého trvání demokratického státu.
Psáno pro Český rozhlas Plus
Vezmeme-li to od konce, tak Zemanovci místo nějakého dlouhodobého jasného programu, jak řekl jejich předseda nedávno v televizi, jsou apoštolové, kteří budou šířit poselství svého guru. Navrhují např. zrušení daně z příjmu pro fyzické osoby a stovky miliard, o které by stát přišel, získat zrušeném dotací. O programovém chaosu v této straně ovšem svědčí i ta skutečnost, že navrhuje zavést stropy pro byty s regulovaným nájemným, i když od 1. ledna 2013 již regulované nájemné neexistuje. Podle šéfa Úřadu vlády Radka Augustina jde o středolevou stranu.
Tomio Okamura se stranou Úsvit přímé demokracie chce změnit ústavu a zavést odvolatelnost politiků a dále mj. navrhuje, aby nárok na důchod měli jen chudí. Stát by měl těm, kteří nezvládnou si na stáří našetřit, zajistit rozumný paušál. Upozornil na sebe i nevybíravými útoky na Romy, pro něž žádá samostatný stát. Za připomenutí stojí, že se senátor Okamura při hledání názvu strany zřejmě inspiroval v Řecku, kde existuje od roku 1980 politická strana Zlatý úsvit, která patří mezi krajně pravicové strany. V těchto dnech byl právě její předseda a dalších dvanáct členů této strany zatčen.
Hlavu vzhůru Jany Bobošíkové představuje volební blok, který se snaží integrovat "klausovské síly", vymezovat se proti Evropské unii a hlásí se k pravicovým hodnotám. Místo programu hovoří jen o svobodě, demokracii, vlastenectví, odpovědnosti k práci atd. Vlastně činí něco podobného, co prosazovali za války francouzští marxisté, když místo svobody, rovnosti a bratrství prosazovali práci, rodinu a vlast.
Nejúspěšnější z těchto politických subjektů je evidentně Ano 2011. Andrej Babiš chce bojovat proti korupci a za nižší daně a stát by řídil jako firmu, jenže té jde vždycky hlavně o zisk a státu musí jít o víc. O zařazení na pravo-levé politické škále vůbec nehovoří. Výmluvné jsou jeho předvolební hesla: Jsme schopný národ. Jen nás řídí nemehla. Nebo: Nejsme jako politici. Makáme.
Otázka tedy zní: O čem situace, kdy do veřejného prostoru vstupují politické subjekty spojené s jednou konkrétní osobou místo s programem, svědčí? Nejspíš o ikonizaci veřejného prostoru, v němž ikona, logo, vytěsňuje logos, tedy slovo. V takovém prostoru se ovšem politická moc transformuje na techniky sociální discipliny a z vlády se stává nadvláda sociálních norem. Už nevládne lid, tedy zákon, ale sociální normy, které nepotřebují partnery, ale nepřítele. Jenže city se nehodí k tomu, aby vytvářely systém. V tom tkví největší nebezpečí blížících se změn. Hlavně proto, jak už řekl T. G. Masaryk, že České republice chybí zkušenost dlouhého trvání demokratického státu.
Psáno pro Český rozhlas Plus