Proč se státní správa a Národní galerie bojí Jiřího Fajta
Odpověď se zdá být jednoduchá, protože přichází ze zahraničí: přednášel léta na univerzitě v Berlíně, působil jako vedoucí pracovník na univerzitním vědeckovýzkumném institutu v Lipsku a připravil např. velmi povedenou výstavu Karel IV., císař z Boží milosti v New Yorku v roce 2005, či Europa Jagellonica 1386 až 1572, která kromě Kutné Hory byla v letech 2012 a 2013 instalována i ve Varšavě a Postupimi. Vyžadoval by, aby instituce byla internacionálně akceptovaná, větší výkony a netoleroval by dlouhodobě zaběhnuté toky peněz, které se i laikům zdají být přemrštěné: třeba za hlídání či úklid objektů.
Tlak na ministra v demisi Jiřího Balvína byl zřejmě z obou stran velký: jedni chtěli, aby byla lhůta nástupu k 1. lednu dodržena a druzí žádali, aby byl Jiří Fajt bez toho, že by vůbec nastoupil, odvolán. A ministr, který si není jistý tím, co bude dělat po odchodu z vlády, si to nechce s nikým rozházet.
Budoucí ředitel Fajt se sešel původně s ministrem 12. prosince s cílem projednat způsob převzetí a nástup k 1. lednu 2014. Kvůli tomu skončil práci v Berlíně a hodlal se i přestěhovat do Prahy. Místo toho mu navrhli posunout nástup na 1. července 2014, až bude u moci nová vláda. Budoucímu řediteli vadí, jak mi sám řekl, že Národní galerie neplní svou základní funkci paměťové instituce a chybí ji dlouhodobě peníze nejen na nákupy nových artefaktů do sbírek, ale i na řádnou údržbu budov. Od roku 2011, kdy byl ve funkci ředitele NG nahrazen Milan Knížák ekonomem Vladimírem Röselem, a ten byl následně v dubnu 2013 odvolán, vzniklo vakuum, které způsobuje, že instituce je vlastně už více než dva roky v agonii a ta se prodlužuje o další půl rok, přestože Jiří Fajt byl jmenován již v červenci 2013.
Situace je více než tristní a nevypovídá jen o stavu Národní galerie, ale i o přístupu vlád ke kultuře, která má pečovat o duši občanů. Je to právě nezájem o kulturu v tom širším slova smyslu, který umožňuje, aby tu vládla nejasná pravidla vytvářející prostor pro klientelistické chování. Musíme jen doufat, že nový ministr kultury se s ředitelem dohodnou na zřízení garanční rady a budou podporovat proměnu NG na veřejnoprávní instituci. Na zřízení garanční rady a provedení auditů se ostatně pan Fajt domluvil s ministrem již v srpnu, nic z toho ale pan Balvín nedodržel.
Pokud po jmenování nového ministra konečně Jiří Fajt nastoupí, rád by mimo jiné představil spolu s jedním americkým muzeem fenomén expresivního umění XVI. století, tzv. Podunajskou školu, Edvarda Muncha a jeho vliv na středoevropskou modernu společně s jeho muzeem v Oslu, v roce 2016 výstavu k 700. výročí narození Karla IV., Egona Schieleho ve spolupráci s vídeňskými kolegy či dnešní malířskou hvězdu, německého fotorealistu Gerharda Richtera, který po emigraci do SRN v roce 1961 založil skupinu Kapitalistický realismus.
Psáno pro Český rozhlas Plus
Tlak na ministra v demisi Jiřího Balvína byl zřejmě z obou stran velký: jedni chtěli, aby byla lhůta nástupu k 1. lednu dodržena a druzí žádali, aby byl Jiří Fajt bez toho, že by vůbec nastoupil, odvolán. A ministr, který si není jistý tím, co bude dělat po odchodu z vlády, si to nechce s nikým rozházet.
Budoucí ředitel Fajt se sešel původně s ministrem 12. prosince s cílem projednat způsob převzetí a nástup k 1. lednu 2014. Kvůli tomu skončil práci v Berlíně a hodlal se i přestěhovat do Prahy. Místo toho mu navrhli posunout nástup na 1. července 2014, až bude u moci nová vláda. Budoucímu řediteli vadí, jak mi sám řekl, že Národní galerie neplní svou základní funkci paměťové instituce a chybí ji dlouhodobě peníze nejen na nákupy nových artefaktů do sbírek, ale i na řádnou údržbu budov. Od roku 2011, kdy byl ve funkci ředitele NG nahrazen Milan Knížák ekonomem Vladimírem Röselem, a ten byl následně v dubnu 2013 odvolán, vzniklo vakuum, které způsobuje, že instituce je vlastně už více než dva roky v agonii a ta se prodlužuje o další půl rok, přestože Jiří Fajt byl jmenován již v červenci 2013.
Situace je více než tristní a nevypovídá jen o stavu Národní galerie, ale i o přístupu vlád ke kultuře, která má pečovat o duši občanů. Je to právě nezájem o kulturu v tom širším slova smyslu, který umožňuje, aby tu vládla nejasná pravidla vytvářející prostor pro klientelistické chování. Musíme jen doufat, že nový ministr kultury se s ředitelem dohodnou na zřízení garanční rady a budou podporovat proměnu NG na veřejnoprávní instituci. Na zřízení garanční rady a provedení auditů se ostatně pan Fajt domluvil s ministrem již v srpnu, nic z toho ale pan Balvín nedodržel.
Pokud po jmenování nového ministra konečně Jiří Fajt nastoupí, rád by mimo jiné představil spolu s jedním americkým muzeem fenomén expresivního umění XVI. století, tzv. Podunajskou školu, Edvarda Muncha a jeho vliv na středoevropskou modernu společně s jeho muzeem v Oslu, v roce 2016 výstavu k 700. výročí narození Karla IV., Egona Schieleho ve spolupráci s vídeňskými kolegy či dnešní malířskou hvězdu, německého fotorealistu Gerharda Richtera, který po emigraci do SRN v roce 1961 založil skupinu Kapitalistický realismus.
Psáno pro Český rozhlas Plus