O největší překvapení v minulých parlamentních volbách v roce 2013 se bezesporu postaral Andrej Babiš. Jeho nové hnutí ANO 2011 se stalo těsně za ČSSD druhou nejsilnější stranou v Česku s ústředním sloganem: Budeme řídit stát jako firmu. Sám pak při bilancování v aktualne.cz prohlásil, že rok 2013 byl nejtěžším rokem v jeho životě.

Otázka je, jestli měl pravdu, a to nejméně ze třech důvodů: špičkoví představitelé jeho hnutí vstoupili do politiky nejčastěji proto, že vrchol své dosavadní kariéry měli za sebou a hledali další uplatnění na novém jevišti. Jejich ambice budou proto s největší pravděpodobností různé a sladit takový tým nelze nikdy vertikální hierarchizací, jak byl na to pan Babiš zvyklý v Agrofertu, ale pouze horizontální empatií, s čímž nemá žádnou zkušenost, protože ve svých firmách mohl každého vyměnit. To v politice nejde.

Druhé, neméně těžké úskalí spočívá v koalici, kde skloubit de facto podnikatelský, tedy pravicový subjekt se zájmy sociálních demokratů už sám o sobě představuje problém, jak ukázal například jejich rozdílný vztah k daňové politice. A připočteme-li k tomu restituce, které jsou prioritní pro lidovce, nástrah, které bude muset pan Babiš řešit, je ještě víc. A s vyhrožováním lidovcům se nedá dlouho hrát, protože pak by se musel pan Babiš se sociálními demokraty nechat podporovat ve Sněmovně od zdiskreditovaných komunistů a populistického Okamury, který navrhoval vystěhovat Romy do "svého státu," a tím by ztratil velkou část elektorátu svých voličů. Ti se totiž skládají ze všech sociálních i názorových vrstev obyvatelstva. A to je ta třetí past: uspokojit totiž takovouto směsku dlouhodobě je nemožné. Jakmile se bude Ano 2011 přesněji vyhraňovat, bude ztrácet voliče stejně jako, když začne přistupovat na větší kompromisy z důvodů udržení vlády, i když teď to vypadá opačně.

Zdá se proto, že pan Babiš při bilancování opomněl slůvko zatím. Nejtěžší léta v politice má jistě teprve před sebou, protože zazářit v politické krajině je snazší, než se tam udržet jako všeobecně respektovaný politický subjekt několik volebních období. Voliče si lze většinou koupit jen jednou a zklame-li je, budou hledat spásu zase někde jinde. Teprve během čtyř let se pozná, jestli se pan Babiš, který patří podle Forbesu mezi tisícovku nejbohatších lidí na světě, naučil politickému řemeslu: zatím úspěšně předvedl, že ovládá marketing volebního klání a z byznysu tvrdé vyjednávání. Naděje na skutečnou změnu by mohla být snad jen v tom, že zatím Babišovce v parlamentu berou za vetřelce a prý je skoro nikdo ani nezdraví: v tom by mohl být příslib, že na falešné hry by nemuseli přistoupit. Zatím to ale s každým novým subjektem dopadlo opačně.

Psáno pro Český rozhlas Plus