Lidovci za Bělobrádka: šance a rizika
KDU-ČSL, tedy Křesťanská a demokratická unie-Československá strana lidová, je druhou naší nejstarší stranou. Sociální demokraté si založili svou stranu v roce 1878 a lidovci v roce 1919. Tehdy sbírali většinou ve volbách 8 až 10 procent hlasů a v jejich čele stáli lidé, jako byli Adolf Procházka, Helena Koželuhová, Pavel Tigrid a Felix Uhl, kteří po únoru 1948 odešli do exilu. Od devadesátých let minulého století se její preference většinou pohybovaly mezi 6 až 9 procenty. Jen v předposledních volbách se do parlamentu nedostali.
Nejpopulárnější její polistopadový politik byl Josef Lux, který předčasně zemřel v roce 1999 a od té doby nevyprofilovala žádného výraznějšího politika, nepočítáme-li Miroslava Kalouska, který stranu opustil. Na Josefa Luxe se snaží navázat osmatřicetiletý veterinář a politolog Pavel Bělobrádek, který ji vede od roku 2010 a s nímž se v loňském roce lidovci opět dostali do parlamentu. Nejspíš proto, že popírá všechna dosavadní klišé o lidovcích: je mladý, mluví srozumitelným jadrným jazykem, není z přísné katolické rodiny ani z typicky lidoveckého regionu: narodil se a trvale žije v Náchodě. Proslavil se výrokem: "Prošla mi rukama spousta dobytků i sviní a věřte mi, že si s nimi poradím i v politice."
Při koaličních jednáních obhájil hlavní prioritu jeho strany: církevní restituce. Jednání o obsazení vlády bylo pro něj mnohem těžší, ale nakonec dosáhl svého: lidovci mají místo nabízených dvou křesel tři, včetně ministra zemědělství, na kterém sveřepě trvali mimo jiné taky proto, že tímto ministrem byl i pan Lux. Sám Bělobrádek je místopředsedou vlády pro vědu a výzkum, což je funkce zcela nová a zřízená jen pro něj. Komentátoři mu vyčítali, že to s tvrdostí přehání a pan Babiš tvrdil, že se bez lidovců ve vládě obejdou. Z pohledu ze zahraničí takové výtky nebyly na místě, protože chce-li někdo s malým politickým subjektem koalovat, nemůže argumentovat jen čísly: váha takového subjektu je ve skutečnosti vždycky vyšší, protože bez ní koalici nelze ustavit. Proto třeba v sousedním Německu liberálové i s malými čísly dostávali vždy ministerstvo zahraničí a zároveň tento jejich ministr byl i místopředsedou vlády.
Největší spory pro tuto stranu v nejbližší budoucnosti mohou ale nastat ještě kolem církevních restitucí, protože obě další vládní strany korekci připouštějí: církve mají dostat 138 tisíc hektarů půdy a asi 900 budov v hodnotě 75 miliard. I když právě na klíčových postech budou zřejmě mít své lidi: tedy na ministerstvu zemědělství pana Jurečku a na ministerstvu kultury pana Hermana. Háček bude v tom, že sociální demokraté si na zemědělství prosadili náměstka, který bude mít na starosti pozemkový úřad, a tudíž i vydávání církevních restitucí: i kvůli tomu by se mohla koalice rozpadnout. Navíc pan Bělobrádek je podobně ohrožený jako byl pan Lux: ten zemřel na leukemii a pan Bělobrádek má roztroušenou sklerózu. Doufejme jen, že vyšší míra stresu, která je v politice pravidlem, mu tuto nemoc nezhorší: v tomto roce nás totiž čekají ještě dvoje volby.
Psáno pro Český rozhlas Plus
Nejpopulárnější její polistopadový politik byl Josef Lux, který předčasně zemřel v roce 1999 a od té doby nevyprofilovala žádného výraznějšího politika, nepočítáme-li Miroslava Kalouska, který stranu opustil. Na Josefa Luxe se snaží navázat osmatřicetiletý veterinář a politolog Pavel Bělobrádek, který ji vede od roku 2010 a s nímž se v loňském roce lidovci opět dostali do parlamentu. Nejspíš proto, že popírá všechna dosavadní klišé o lidovcích: je mladý, mluví srozumitelným jadrným jazykem, není z přísné katolické rodiny ani z typicky lidoveckého regionu: narodil se a trvale žije v Náchodě. Proslavil se výrokem: "Prošla mi rukama spousta dobytků i sviní a věřte mi, že si s nimi poradím i v politice."
Při koaličních jednáních obhájil hlavní prioritu jeho strany: církevní restituce. Jednání o obsazení vlády bylo pro něj mnohem těžší, ale nakonec dosáhl svého: lidovci mají místo nabízených dvou křesel tři, včetně ministra zemědělství, na kterém sveřepě trvali mimo jiné taky proto, že tímto ministrem byl i pan Lux. Sám Bělobrádek je místopředsedou vlády pro vědu a výzkum, což je funkce zcela nová a zřízená jen pro něj. Komentátoři mu vyčítali, že to s tvrdostí přehání a pan Babiš tvrdil, že se bez lidovců ve vládě obejdou. Z pohledu ze zahraničí takové výtky nebyly na místě, protože chce-li někdo s malým politickým subjektem koalovat, nemůže argumentovat jen čísly: váha takového subjektu je ve skutečnosti vždycky vyšší, protože bez ní koalici nelze ustavit. Proto třeba v sousedním Německu liberálové i s malými čísly dostávali vždy ministerstvo zahraničí a zároveň tento jejich ministr byl i místopředsedou vlády.
Největší spory pro tuto stranu v nejbližší budoucnosti mohou ale nastat ještě kolem církevních restitucí, protože obě další vládní strany korekci připouštějí: církve mají dostat 138 tisíc hektarů půdy a asi 900 budov v hodnotě 75 miliard. I když právě na klíčových postech budou zřejmě mít své lidi: tedy na ministerstvu zemědělství pana Jurečku a na ministerstvu kultury pana Hermana. Háček bude v tom, že sociální demokraté si na zemědělství prosadili náměstka, který bude mít na starosti pozemkový úřad, a tudíž i vydávání církevních restitucí: i kvůli tomu by se mohla koalice rozpadnout. Navíc pan Bělobrádek je podobně ohrožený jako byl pan Lux: ten zemřel na leukemii a pan Bělobrádek má roztroušenou sklerózu. Doufejme jen, že vyšší míra stresu, která je v politice pravidlem, mu tuto nemoc nezhorší: v tomto roce nás totiž čekají ještě dvoje volby.
Psáno pro Český rozhlas Plus