Zemřel Hellmuth Karasek: grobiánský polemik
Ve středu 30. září 2015 zemřel v Hamburku, v 81 letech, brněnský rodák a zarputilý, ale veselý literární kritik Hellmuth Karasek, který dosáhl obecné popularity hlavně díky tomu, že spolu s Marcelem Reich-Ranickim a Sigridem Löfflerem vedli několik let od roku 1988 tzv. Literární kvartet na veřejnoprávní televizi, který měl i na svou dobu nevídanou sledovanost.
O jinak třeba velice ceněné romány známých autorů se dokázali tito tři kritici tvrdě pohádat, nebo je zcela rozcupovat. Nejšťastnější momenty, jak sám Hellmuth Karasek řekl, nezažil v televizi jako literární kritik, ale jako čtenář. Kolegové o něm hovořili vždy a dodnes hovoří hlavně jako o velice zábavném muži, nevyčerpatelném vypravěči anekdot, který se snažil za každou cenu o to, aby byl oblíbený u co nejširšího publika. Byl totiž grobiánský polemik. Třeba o Günteru Grassovi řekl, že to byl nekonečný všetečka. Ale zároveň dodávají, že přes jeho švejkovský šarm a velké vzdělání si zasloužil, aby i v televizi používal svůj akademický titul profesora.
Narodil se v roce 1934 jako moravský Němec, mašíroval s ostatními mladíky v řadách hitlerjugend a dokonce chvíli chodil i do elitní nacistické školy zvané Napola. V roce 1944 jeho rodina uprchla z Brna do Bernburgu an der Saale, kde v roce 1952 maturoval jako nejlepší žák tamějšího gymnázia. Univerzitu pak vystudoval už v západním Německu, v Tübingenu, kde absolvoval v roce 1958.
Jako redaktor začal pracovat v roce 1960 v Stuttgarter Zeitung, časem se stal vedoucím kulturní rubriky. Krátce pracoval i jako dramaturg v místním státním divadle. V letech 1968 až 1974 byl redaktorem kulturní rubriky v týdeníku Die Zeit, odkud odešel do redakce newsmagazínu Der Spiegel, kde až do odchodu do penze v roce 1991 šéfoval kulturní rubriku.
Jako kritik ale nebyl nikdy nějakým brilantním analytikem, ale rozhodným soudcem, který po přečtení každého titulu si udělal na knihu jasný názor a ten pak velice trefně a s velkým šarmem uměl zdůvodnit. Říkával, že dobrý kritik se musí umět rozhodnout, musí mít odvahu říci hop nebo trop, vzpomínají jeho kolegové z časopisu Der Spiegel.
Kromě toho byl pan Karasek i autorem řady knih, z nichž nejzajímavější nese název Auf dem Flucht, česky Na útěku. Jak i z názvu je zřejmé, v knize vzpomíná na své mládí v Brně a útěk z protektorátu Böhmen und Mähren. Za zmínku jistě stojí i jeho kniha Das Magazin z roku 1998, v které se zabývá interními poměry v jedné nejmenované hamburské redakci. Jde samozřejmě o literaturu a ne o popis konkrétních poměrů, ale je evidentní, že něco podobného zažil, že redakčními poměry, jak sám napsal, trpěl a že se z nich chtěl v penzi vypsat. Nebyl to tedy jen veselý literární kritik a možná právě proto byl tak oblíbený: lidé cítili, že dokáže být i jiný.
(Psáno pro ČRo Plus)
O jinak třeba velice ceněné romány známých autorů se dokázali tito tři kritici tvrdě pohádat, nebo je zcela rozcupovat. Nejšťastnější momenty, jak sám Hellmuth Karasek řekl, nezažil v televizi jako literární kritik, ale jako čtenář. Kolegové o něm hovořili vždy a dodnes hovoří hlavně jako o velice zábavném muži, nevyčerpatelném vypravěči anekdot, který se snažil za každou cenu o to, aby byl oblíbený u co nejširšího publika. Byl totiž grobiánský polemik. Třeba o Günteru Grassovi řekl, že to byl nekonečný všetečka. Ale zároveň dodávají, že přes jeho švejkovský šarm a velké vzdělání si zasloužil, aby i v televizi používal svůj akademický titul profesora.
Narodil se v roce 1934 jako moravský Němec, mašíroval s ostatními mladíky v řadách hitlerjugend a dokonce chvíli chodil i do elitní nacistické školy zvané Napola. V roce 1944 jeho rodina uprchla z Brna do Bernburgu an der Saale, kde v roce 1952 maturoval jako nejlepší žák tamějšího gymnázia. Univerzitu pak vystudoval už v západním Německu, v Tübingenu, kde absolvoval v roce 1958.
Jako redaktor začal pracovat v roce 1960 v Stuttgarter Zeitung, časem se stal vedoucím kulturní rubriky. Krátce pracoval i jako dramaturg v místním státním divadle. V letech 1968 až 1974 byl redaktorem kulturní rubriky v týdeníku Die Zeit, odkud odešel do redakce newsmagazínu Der Spiegel, kde až do odchodu do penze v roce 1991 šéfoval kulturní rubriku.
Jako kritik ale nebyl nikdy nějakým brilantním analytikem, ale rozhodným soudcem, který po přečtení každého titulu si udělal na knihu jasný názor a ten pak velice trefně a s velkým šarmem uměl zdůvodnit. Říkával, že dobrý kritik se musí umět rozhodnout, musí mít odvahu říci hop nebo trop, vzpomínají jeho kolegové z časopisu Der Spiegel.
Kromě toho byl pan Karasek i autorem řady knih, z nichž nejzajímavější nese název Auf dem Flucht, česky Na útěku. Jak i z názvu je zřejmé, v knize vzpomíná na své mládí v Brně a útěk z protektorátu Böhmen und Mähren. Za zmínku jistě stojí i jeho kniha Das Magazin z roku 1998, v které se zabývá interními poměry v jedné nejmenované hamburské redakci. Jde samozřejmě o literaturu a ne o popis konkrétních poměrů, ale je evidentní, že něco podobného zažil, že redakčními poměry, jak sám napsal, trpěl a že se z nich chtěl v penzi vypsat. Nebyl to tedy jen veselý literární kritik a možná právě proto byl tak oblíbený: lidé cítili, že dokáže být i jiný.
(Psáno pro ČRo Plus)