Island: Piráti poprvé sestavují vládu
Krizi tradičních systémových stran po amerických prezidentských volbách a nárůstu krajně pravicových stran v Evropě signalizuje i politický vývoj na Islandu, kde poprvé v Evropě byla ve čtvrtek pověřena sestavením vlády předsedkyně strany pirátů. Stalo se tak po té, co se nepodařilo sestavit vládu konzervativcům a zeleným po mimořádných volbách 29. října 2016.
Připomeňme nejprve, proč k mimořádným volbám došlo: Pád vlády způsobilo zveřejnění informací o tom, že její předseda Sigmundur Gunnlaugsoon a dva ministři si část svého mění uložili, jak se ukázalo po zveřejnění tzv. Panama Papers, v daňových rájích. Toto zjištění vyhnalo do ulic Reykjaviku v dubnu letošního roku 20 000 lidí z celkového počtu 332 tisíc Islanďanů.
Abychom síle protestu rozuměli, je to asi tolik, jako kdyby v České republice protestovalo asi půl milionu lidí a v Německu pět milionů lidí. Naposled se tam podobná demonstrace konala v lednu 2009, kdy finanční krize přivedla Island na pokraj bankrotu. Byl zaveden poměrně krutý úsporný režim, který se dotkl zdravotnictví, školství a státního rozpočtu. Mnoho obyčejných lidí přišlo o své úspory. Právě tento vývoj měl za následek, že hodně lidí již při předvolebních průzkumech tvrdilo, že dá hlas pirátům, jejichž strana byla založena v roce 2012. Jejich předsedkyní je devětačtyřicetiletá Brigitta Jónsdóttir, jejíž otčím byl rybář a matka muzikantka.
Sama o sobě říká: Především jsem básnířka a až potom politička. V útlém mládí byla anarchistka, dokonce experimentovala s drogami a její první přítel Jón Gnarr je na Islandu velice známý: je komikem a starostou Reykjaviku. Sama se po tragické smrti svého muže stala grafičkou a zakládala firmám webové stránky. Do politiky vstoupila až v roce 2008 kvůli finanční krizi: její občanské hnutí tehdy získalo 7,2 procenta hlasů a stala se poslankyní. Světovou pozornost získala podporou zakladatele WikiLeaks Juliana Assanage, s jehož pomocí zveřejnila video, na kterém bylo vidět, jak američtí vojáci z helikoptéry střílí v Iráku do neozbrojených civilistů. A jak sama prohlásila, kdyby mohla, nabídla by azyl i Edwardu Snowdenovi.
Island by byl tak první zemí v Evropě, kde by piráti stáli v čele vlády nejspíš spolu se zelenými, sociálními demokraty a jednou novou stranou. Zatím jsou jejich straníci nejvýše ve funkcích starostů. Jde ale o experiment: struktura jejich strany není dobudovaná, chybí jim hlavní kandidát do dalších voleb, nemají dost lokálních politiků, ani dopsaný stranický program. Protože ale chtějí změnit ústavu, odborníci se domnívají, že to může být hlavní problém, kvůli kterému se jim nemusí podařit vládu sestavit.
Jedno si ale v závěru můžeme dovolit říci: za krizi tradičních stran v celé naší civilizaci může redukce politiky na ekonomiku, která z ní vytěsnila morálku a etiku. Lidé pak hledají místo politiků mesiáše.
(Psáno pro ČRo Plus)
Připomeňme nejprve, proč k mimořádným volbám došlo: Pád vlády způsobilo zveřejnění informací o tom, že její předseda Sigmundur Gunnlaugsoon a dva ministři si část svého mění uložili, jak se ukázalo po zveřejnění tzv. Panama Papers, v daňových rájích. Toto zjištění vyhnalo do ulic Reykjaviku v dubnu letošního roku 20 000 lidí z celkového počtu 332 tisíc Islanďanů.
Abychom síle protestu rozuměli, je to asi tolik, jako kdyby v České republice protestovalo asi půl milionu lidí a v Německu pět milionů lidí. Naposled se tam podobná demonstrace konala v lednu 2009, kdy finanční krize přivedla Island na pokraj bankrotu. Byl zaveden poměrně krutý úsporný režim, který se dotkl zdravotnictví, školství a státního rozpočtu. Mnoho obyčejných lidí přišlo o své úspory. Právě tento vývoj měl za následek, že hodně lidí již při předvolebních průzkumech tvrdilo, že dá hlas pirátům, jejichž strana byla založena v roce 2012. Jejich předsedkyní je devětačtyřicetiletá Brigitta Jónsdóttir, jejíž otčím byl rybář a matka muzikantka.
Sama o sobě říká: Především jsem básnířka a až potom politička. V útlém mládí byla anarchistka, dokonce experimentovala s drogami a její první přítel Jón Gnarr je na Islandu velice známý: je komikem a starostou Reykjaviku. Sama se po tragické smrti svého muže stala grafičkou a zakládala firmám webové stránky. Do politiky vstoupila až v roce 2008 kvůli finanční krizi: její občanské hnutí tehdy získalo 7,2 procenta hlasů a stala se poslankyní. Světovou pozornost získala podporou zakladatele WikiLeaks Juliana Assanage, s jehož pomocí zveřejnila video, na kterém bylo vidět, jak američtí vojáci z helikoptéry střílí v Iráku do neozbrojených civilistů. A jak sama prohlásila, kdyby mohla, nabídla by azyl i Edwardu Snowdenovi.
Island by byl tak první zemí v Evropě, kde by piráti stáli v čele vlády nejspíš spolu se zelenými, sociálními demokraty a jednou novou stranou. Zatím jsou jejich straníci nejvýše ve funkcích starostů. Jde ale o experiment: struktura jejich strany není dobudovaná, chybí jim hlavní kandidát do dalších voleb, nemají dost lokálních politiků, ani dopsaný stranický program. Protože ale chtějí změnit ústavu, odborníci se domnívají, že to může být hlavní problém, kvůli kterému se jim nemusí podařit vládu sestavit.
Jedno si ale v závěru můžeme dovolit říci: za krizi tradičních stran v celé naší civilizaci může redukce politiky na ekonomiku, která z ní vytěsnila morálku a etiku. Lidé pak hledají místo politiků mesiáše.
(Psáno pro ČRo Plus)