Pan Jiří Voráč, člen Rady České televize, byl jedním ze dvou radních, kteří hlasovali v polovině ledna proti rozpočtu České televize na rok 2008 a o něco později se postavil i proti obsazení funkce ředitele brněnského studia České televize panem Karlem Burianem.

Proti rozpočtu se pan Voráč, jinak vedoucí Ústavu filmu a vizuální kultury na Masarykově univerzitě v Brně, postavil hlavně proto, že je přesvědčen o tom, že televize veřejné služby by se od komerčních stanic měla lišit kvalitou své služby. Od kvality by se podle něj měl odvozovat i ekonomický výkon a jeho efektivita. „Pakliže se ale peníze investují do pořadů jako je talkshow paní Bubílkové“, říká, „a to uvádím jen jako příklad, pak mám pochyby, jestli ČT tuto službu plní. Jestli se chová jako dobrý hospodář k prostředkům, které jsou jí ze zákona svěřeny. Letos to činí sedm miliard, za ty peníze bych opravdu očekával invenčnější výkony. V tomto smyslu jsem před hlasováním zdůvodnil svůj postoj s tím, že jde o symbolické gesto nesouhlasu nikoli s jedním konkrétním pořadem, nýbrž s trendem, který tento pořad reprezentuje, a tedy s jistým druhem nehospodárnosti.“ Tolik citát z rozhovoru, který jsem s ním vedl.

Dále pan docent České televizi vyčítá, že naše veřejnoprávní televize banalizuje veškeré formy i obsahy a je založena jen na recyklaci tváří a obrazů. Ostře se zároveň vyhrazuje proti tomu, že za současného vedení zmizely z obrazovky všechny kritické, investigativní a diskusní pořady, jakými bývala Fakta, Sněží nebo Katovna a že nevznikly žádné dlouhodobé a náročnější projekty typu Bigbítu nebo Ztracené duše národa.

Proti obsazení místa ředitele Karlem Burianem zase pan Voráč protestuje proto, že na přelomu let 2000 a 2001 proběhl v brněnském studiu ČT interní a externí audit, který v souvislosti s Burianem – který tenkrát toto studio vedl - konstatuje, že došlo k manipulaci zpravodajskými příspěvky, že šlo o střet zájmů, skrytou reklamu a podvodné jednání. To vše je dokumentováno obsáhlými kontrolními zprávami. Navíc proběhlo v lednu 2001 v Senátu veřejné slyšení, na němž zástupci redakce zpravodajství svědecky doložili manipulativní praktiky pana Buriana. I to je samozřejmě dokumentováno.

Případ Burian má ovšem dle pana Voráče ještě jeden důležitý motiv, který souvisí s jeho prací šéfa zpravodajství v RTA, s níž Janeček nedávno uzavřel smlouvu o nákupu zpravodajských příspěvků. RTA navíc náleží do mediální rodiny, k níž patří také vlivový server Česká média: ten byl do jisté doby k Janečkovi velmi kritický, od jisté doby však zcela obrátil, a pak jeho šéfredaktor pan Hreha náhle nastoupil do ČT jako Janečkův hlavní sekretář, což byla nově vytvořená funkce – a po měsíci odešel. Tenkrát, jak si možná mnozí vzpomenou, odchodem z České televize vyhrožoval kvůli příchodu pana Hrehy i její nejúspěšnější moderátor Jan Kraus.
Za této situace další členka Rady ČT paní Fibingerová, bývalá špičková sportovkyně, vyčetla panu Voráčovi, že na veřejnosti napadá demokratická hlasování všech členů, když výsledek nekonvenuje s jeho názory a požádala mediální komisi o jeho odvolání.

Sedmé zasedání Stálé komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky na svém zasedání 28. února, tedy minulý týden, projednalo stížnost na Jiřího Voráče za předsednictví pana Vítězslava Jandáka a došlo k závěru, že se pan Voráč nedopustil žádného protizákonného jednání.

Na celé kauze je ale zajímavé něco jiného, a sice nepřipravenost komise. Na podporu pana Voráče poslal komisi dopis rektor Masarykovy univerzity, která pana Voráče do komise nominovala, i rektor JAMU. Komise tyto dopisy neobdržela, dopisy si nechal jen předseda, členům je spolu s právním posouzením rozdal až pan Voráč.

Podle různých zdrojů, s kterými jsem hovořil, na obranu pana Voráče vystoupila jen Kateřina Jacques, která tam byla za Zelené (ale jen jako zástupkyně nemocné paní Zubové, proto bez hlasovacího práva) a pan Petr Bratský z ODS. O odvolání pana Voráče měli hlavní zájem poslanci za ČSSD Jandák, Škromach a pan Pleva z ODS.

Za zmínku ještě stojí, že na adresu Poslanecké sněmovny došly čtyři dopisy
„z lidu“, které požadovaly odvolání pana Voráče. Jen jeden měl zpáteční adresu, ostatní byly anonymní, ale všechny byly odeslány stejný den z Brna.

Závěrem připomeňme, že k tomuto jednání došlo přesto, že v usnesení číslo 362/27/03 stojí: Každý člen Rady má právo veřejně vyjadřovat své osobní či menšinová stanoviska, respektive vést jednání, která je však třeba prezentovat jako osobní.

Vysíláno na ČRo6