Volby jako moderní rituál: USA a Trump

24. 03. 2017 | 09:22
Přečteno 4568 krát
Volby je možné podle sociologů považovat za moderní rituál, který by měl být studován stejně jako historické dokumenty, neboť podobně jako knihy a mapy synopticky, tedy paralelně s jinými jevy, i symbolicky, ztělesňují komponenty kulturního světa každé země: to znamená kulturu, historii, tradice, chování lidí, společenský systém i organizaci politiky.

V dnešní eseji se budu zabývat jen jedním aspektem tohoto rituálu: proměnou mediální krajiny a jejím vlivem na výsledek. Volební kampaň Donalda Trumpa byla totiž první v dějinách, kterou nedokázala tzv. prestižní média kontrolovat a která přivedla do Bílého domu muže bez politické či vojenské zkušenosti. Špinavé kampaně existovaly vždycky, ale digitální a sociální média v takovém rozsahu do této doby neexistovala. Proto převládla naléhavost, rychlost, pevnost a ráznost útoků, která ve výsledku určovala, a to výbušně, diskurs ve společnosti. Jedna z tezí mediálního vědce, profesora Bernharda Pörksona z univerzity v Tübingenu, je, že etablovaný žurnalismus už za takové situace nedokázal a ani zřejmě nemohl definovat hranice vyřčeného.

Sám Donald Trump vyprovokoval na facebooku bouřku, kterou s ním sdílelo 13 milionů příznivců. Poprvé se ukázalo, že čím více protichůdných a zneklidňujících informací na lidi dopadá, tím větší je šance, že dezinformace zaberou efektivně.

Současný paradox podle Josefa Joffeho, který v současnosti přednáší na Stanfordu, zní: Větší počet informací dovoluje efektivnější účinek dezinformací: fake news a hoaxů, tedy vymyšlených a zcela nesmyslných zpráv. Důvod je zřejmý: v tom zmatku lidé snáze uvěří jednoduchým odpovědím i na velmi složité otázky.

Za takové situace obsahy a koncepty už přestávají hrát důležitou roli, protože je nahrazují inscenace předváděné schopnosti být silným vůdcem, která vzbuzuje zdání totální bezpečnosti. Trump používal k docílení většího efektu krátké, zapamatovatelné vzkazy, které stále dokola opakoval. Podle něj, když se stane prezidentem, všechno bude lepší, jistější, ohromné. Jakmile jedna strana i ve veřejných debatách přestává debatovat a jen vykřikuje reklamní fráze, nelze pak na takovou rétoriku odpovídat běžnými argumenty.

A protože důležitá média v USA s jeho vítězstvím ani v primárkách nepočítala, investigativní žurnalisté po jeho minulosti a byznysu začali pátrat až v době, kdy on už veřejný prostor důrazně ovládal tím, že vešel ve známost agresivitou, argumentaci nahrazoval hrubostmi a útoky. Když se objevil na obrazovce, stoupla sledovanost televizních stanic, jako je Fox, dokonce o 50 a jednou až o 170 procent. Donald Trump se stal nejoblíbenějším hrdinou i antihrdinou. Televizní tvůrci a populisté měli v tuto chvíli stejné obchodní cíle: Jeden se chtěl co nejčastěji objevovat zdarma na obrazovce a druhý chtěl na tom co nejvíc vydělávat: sledovanost určuje cenu inzerce. Obě strany glorifikovaly extrém. Následky je nezajímaly, jak potvrdil ředitel CBS Leslie Moonves, protože na tom sakramentsky profitovaly.

A může za to ještě jeden efekt: Trumpův úspěch je rovněž výsledkem odpolitizovaného amerického zpravodajství na televizních obrazovkách, které místo toho, aby demaskovalo ideologii kandidáta, podílí se svým přístupem na inscenované kritice. Najednou šlo jen o styl a nikoliv o světový rozhled a politický program: debata se často vyhnula ekonomickému izolacionismu, budoucnosti NATO, rozbití Obamacare atd.

Tato volba je evidentním vítězstvím agresivního populismu. A staví před nás základní otázku: Jakou formu měl protikandidát zvolit, když odmítá přijmout protivníkovu hru.

V Americe, která od vítězství Trumpa stále diskutuje o tom, proč zvítězil, se jedno zdá být jisté, a sice, že stejně jako za jeho vítězstvím, tak i za Brexitem je nový vztah k teritoriu. Teritorium se stává opět centrálním politickým faktorem této doby, zatímco v osmdesátých a devadesátých letech naopak šlo o otevřený pohyb kapitálu, zboží, informací i lidí. Na tento globalizační trend, který činí svět nepředvídatelně složitým, noví politici odpovídají deteritorializací. Lidé odmítají plout v globálních trendech a chtějí si chránit své území. A ti samí lidé, kteří tento trend podporovali, nyní chtějí zavést cenzuru, aby posílili svůj prostor a ochránili ho před fake news, které k nim přicházejí z cizích teritorií.

Filozof Boris Groys žijící v New Yorku se domnívá, že levicový internacionalismus a liberální globalizace se ukazují jako falešné koncepty. Návrat k teritoriální politice nás znovu, jako v každé demokracii, vrací k otázce: Co spojuje Demos a jaké mu přísluší teritorium. Důvod je zřejmý: Lidé v globalizaci přestali vidět šance a naopak tento trend vidí jako ohrožení. A to přesto, že budoucnost - jak píše Groys - nesměřuje k teritorialismu, ale k universalismu.

Josef Joffe, vyučující na Standfordu v USA, si položil otázku: proč se média v odhadu vítězství Donalda Trumpa tak zásadně mýlila. Odpověď zní: Protože novináři žijí v bublině: v krásných čtvrtích a mluví pouze s podobnými lidmi: kolegy, experty a politiky. Americký publicista Thomas Frank těmto lidem dal jméno Liste Liberal, Liberální třída, která neodvozuje své postavení od původu a majetku, ale jenom od dosaženého vzestupu. Jsou to lidé, kteří díky svému vzdělání jsou přesvědčeni, že mají moc předepisovat, co a jak se má dělat.

Třída, která podporuje Trumpa v Americe i v Evropě, ale žije - jak ukazují statistiky - na jiné planetě. Mezi republikány mají podporovatelé Trumpa ve srovnání se starým měšťanstvem zřetelně menší příjem. Jen procent 38 z nich ve srovnání se starou gardou s 62 procenty absolvovalo college. Čtyři pětiny z nich nemají rády cizince. A přes polovinu z nich je proti volnému obchodu a proti stranickému establishmentu. Nevadí jim protekcionismus ani izolacionismus. Šedesát procent z celku dotazovaných chce mít prezidenta, který za své přesvědčení bojuje a nepřistupuje na kompromisy jako establishment.

Götz Hamann, německý novinář, který se specializuje na média, se však proti převládajícímu mínění i největších amerických mediálních expertů, jako je Joshua Benton z Harvardu, který tvrdí, že za vítězství Trumpa je zodpovědný hlavně Facebook, tvrdě postavil.

Podle posledních výzkumů konzumentů médií ve Spojených státech tato teze neodpovídá skutečnosti. Facebook tam sice není nepodstatný, ale rozhodně nepředstavuje nejdůležitější informační zdroj. Jednou tomu tak podle Bentona může být, ale zatím to rozhodně neplatí. Rozhodujícím médiem, které pomohlo Trumpovi k vítězství, byla jednoznačně televize, s kterou měl Trump zkušenost, protože jedenáct let moderoval reality-show The Apprentice na NBC. Podobně jednoznačně lze říci, že v této kampani zcela prohrála tištěná média. A to nejen liberální New York Times a New Yorker. Prakticky byla skoro všechna tištěná média straně Clintonové, což se v historii USA ještě nikdy nestalo. Jenže jejich vydavatelské domy sídlí na východním a západním pobřeží, zatímco voliči Trumpa pocházejí převážně ze střední Ameriky, kde noviny skoro nikdo nečte. Stručně řečeno: existuje dvojí Amerika: jedna s píšícími novináři a druhá se obejde bez nich.

A protože Evropa stejně jako americká pobřeží dává přednost píšícím žurnalistům, náš i celkově evropský odhad byl zcela špatný. 57 procent Američanů má všechny politické informace pouze z televize, jak uvádí PEW Foundation. Noviny za zdroj považuje jen 18 procent. Kdo si myslel, že televize je jen pro masy lidí, ale ti, kdo se skutečně zajímají o politiku, upřednostňují jiná média, ten se mýlil. Amerika se raději dívá, než čte, i když zvolení Trumpa již tři týdny po jeho inauguraci pomohlo i novinám: Třeba New York Times za tu dobu získal 130 000 nových předplatitelů. V důsledku ale nejde o třídní, nýbrž o kulturní rozdíly mezi voliči napříč všemi třídami. Obraz, hláška a výkřik v USA zvítězily nad přesným slovem. A protože jsme civilizací knihy, eskaluje touto změnou ohrožení právě této naší civilizace: ztrácíme schopnost přesně odpovědět na otázky: odkud přicházím, kdo jsem, kam jdu.

(Psáno pro ČRo Vltava)

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy