Kardinál Vlk: služebník věčné mise
"Po roce 1989 jsme začali novou éru bez nastolení duchovních a mravních hodnot. Původně jsem si myslel trochu naivně, že církev může společně s disentem začít budovat novou bázi, to se nestalo, byl dán akcent jen na ekonomickou transformaci. Bankovní krize na přelomu let 2007 a 2008 dokládá, že bez vlády hodnot žádná společnost nemůže existovat. Globalizovaná společnost totiž globalizuje i naše selhání a nedostatky. Absence hodnot se také globalizovala."
To jsou slova kardinála Vlka, která mi řekl na konci prvního desetiletí nového milénia a na která jsem si vzpomněl, když média v sobotu 18. března oznámila, že v čtyřiaosmdesáti letech zemřel. Byl 35. arcibiskupem, 10 biskupem českobudějovickým a 23. primasem českým.
Kardinálův životopis velice přesně ilustruje poměry v Čechách v druhé půlce minulého století. Narodil se před válkou v roce 1932 v obci Líšnice na Milevsku, ale po válce a po komunistickém puči v roce 1948 nesměl studovat, pracoval jako dělník.
Až v době částečného uvolnění absolvoval na Karlově univerzitě archivnictví, promoval v roce 1960, a když se poměry ještě více uvolnily, nastoupil v roce 1964 na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích.
V roce 1968 byl českobudějovickým biskupem Josefem Hlouchem, který byl v padesátých letech internován společně s kardinálem Beranem do Růžodolu u Liberce, vysvěcen na kněze. V roce 1978 mu byl zase kvůli aktivitám ve farnostech odňat státní souhlas k výkonu povolání, který trval až do začátku roku 1989. V té době pracoval jako myč oken a později jako archivář. V roce 1990 byl vysvěcen na biskupa a v roce 1994 ho Jan Pavel II. jmenoval kardinálem.
Jeden z hlavních úkolů, kterému se kardinál Vlk věnoval, se týkal procesu obnovy farností. Řekl mi: "Od začátku jsme se snažili „přijmout“ laiky do církve, aby byli aktivní složkou farnosti. Laická aktivita byla za komunismu zakázána. Zavedli jsme stavební techniky, kteří se starají o kostely. S procesem obnovy farností byla spojená i reorganizace vikariátů. Pro kněze pět let po vysvěcení jsme zavedli na Teologické fakultě další studium, něco podobného atestacím jako mají lékaři. Dále jsme zřídili funkce duchovních asistentů v armádě: kaplanů a duchovních ve věznicích a v nemocnicích." Kromě toho se zasloužil i o česko-německé usmíření, ekumenismus a restituce.
Poslední slova pana kardinála před smrtí zaznamenala jeho ošetřující lékařka. Řekl „Nejkrásnější král“. Ta slova jen zašeptal a ona se ho poté optala, co tím myslel, kdo je ten nejkrásnější král a on dodal „Ježíš na kříži“.
Pan kardinál Vlk odešel klidně a vyrovnaně: byl si vědom, že udělal vše, co mohl a že mise dobrých lidí je věčná. Zádušní mše za kardinála Vlka bude v brněnské katedrále svatého Petra a Pavla v úterý 21. března a pohřeb bude v sobotu 26. března 2017 v Chrámu svatého Víta v 11:00.
(Psáno pro ČRo Plus)
To jsou slova kardinála Vlka, která mi řekl na konci prvního desetiletí nového milénia a na která jsem si vzpomněl, když média v sobotu 18. března oznámila, že v čtyřiaosmdesáti letech zemřel. Byl 35. arcibiskupem, 10 biskupem českobudějovickým a 23. primasem českým.
Kardinálův životopis velice přesně ilustruje poměry v Čechách v druhé půlce minulého století. Narodil se před válkou v roce 1932 v obci Líšnice na Milevsku, ale po válce a po komunistickém puči v roce 1948 nesměl studovat, pracoval jako dělník.
Až v době částečného uvolnění absolvoval na Karlově univerzitě archivnictví, promoval v roce 1960, a když se poměry ještě více uvolnily, nastoupil v roce 1964 na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích.
V roce 1968 byl českobudějovickým biskupem Josefem Hlouchem, který byl v padesátých letech internován společně s kardinálem Beranem do Růžodolu u Liberce, vysvěcen na kněze. V roce 1978 mu byl zase kvůli aktivitám ve farnostech odňat státní souhlas k výkonu povolání, který trval až do začátku roku 1989. V té době pracoval jako myč oken a později jako archivář. V roce 1990 byl vysvěcen na biskupa a v roce 1994 ho Jan Pavel II. jmenoval kardinálem.
Jeden z hlavních úkolů, kterému se kardinál Vlk věnoval, se týkal procesu obnovy farností. Řekl mi: "Od začátku jsme se snažili „přijmout“ laiky do církve, aby byli aktivní složkou farnosti. Laická aktivita byla za komunismu zakázána. Zavedli jsme stavební techniky, kteří se starají o kostely. S procesem obnovy farností byla spojená i reorganizace vikariátů. Pro kněze pět let po vysvěcení jsme zavedli na Teologické fakultě další studium, něco podobného atestacím jako mají lékaři. Dále jsme zřídili funkce duchovních asistentů v armádě: kaplanů a duchovních ve věznicích a v nemocnicích." Kromě toho se zasloužil i o česko-německé usmíření, ekumenismus a restituce.
Poslední slova pana kardinála před smrtí zaznamenala jeho ošetřující lékařka. Řekl „Nejkrásnější král“. Ta slova jen zašeptal a ona se ho poté optala, co tím myslel, kdo je ten nejkrásnější král a on dodal „Ježíš na kříži“.
Pan kardinál Vlk odešel klidně a vyrovnaně: byl si vědom, že udělal vše, co mohl a že mise dobrých lidí je věčná. Zádušní mše za kardinála Vlka bude v brněnské katedrále svatého Petra a Pavla v úterý 21. března a pohřeb bude v sobotu 26. března 2017 v Chrámu svatého Víta v 11:00.
(Psáno pro ČRo Plus)