Andrej Babiš se sice okamžitě po volbách ohradil proti tomu, že chce dělat ústavní změny, i když je to právě on, kdo se podepsal pod knihu O čem sním, když náhodou spím, kde se můžeme dočíst, cituji: "Tak zaprvé by zákonodárců mělo být méně. Poslanců jen polovina." A o kousek dál čteme. "Voliči o Senát nestojí. Zrušit Senát, to by nebyl žádný divoký experiment." A tak bychom mohli pokračovat.

A připočteme-li k tomu názory komunistů, kteří by odešli z NATO i Evropské unie a podobné snahy SPD, nebezpečí je zřetelné.

Všechny tyto zmíněné změny by ale vyžadovaly změnu Ústavy České republiky nebo by se daly obejít schválením zákona o celostátním referendu. Jenže, jak stojí v článku dva, v druhém odstavci Ústavy, ve všech těchto případech jde o ústavní zákony, které v České republice přijímá Parlament, a to kvalifikovanou většinou, tedy třemi pětinami všech poslanců a třemi pětinami přítomných senátorů z celkového počtu 81. Prezident takový zákon nemůže vetovat.

V praxi to znamená, že ve Sněmovně by pan Babiš potřeboval 120 hlasů. Sám má 78 poslanců, k schválení ústavního zákona mu tedy chybí 48 hlasů, SPD má 22 a KSČM 15, což je dohromady 37 poslanců, takže i tady by měl evidentně problém.

V Senátu je situace ještě složitější. Tam má pan Babiš jen sedm senátorů a SPD a KSČM tam nemají žádné zástupce. Většinu tam mají sociální demokraté s 25 a lidovci s 16 senátory. Starostové a nezávislí mají 11, ODS 10, zbylí senátoři jsou nezařazení. Za dané situace lze těžko předpokládat, že by pan Babiš dokázal zkorumpovat tolik senátorů, aby část odešla a část hlasovala pro změnu Ústavy. Například, i kdyby jednatřicet senátorů odešlo a v sále jich zbylo jen padesát, potřeboval by ke svým sedmi ještě třiadvacet hlasů, aby měl tři pětiny, což je prakticky vyloučené. Jiná situace ale může nastat po příštích senátních volbách na konci roku 2018, kdy se vymění jedna třetina Senátu, což je 27 lidí.

Strašení se změnou Ústavy je zatím předčasné. Důležitější je, jestli se podaří nejprve ustanovit orgány Poslanecké sněmovny a uzavřít první schůzi a pak sestavit vládu, která by získala podporu ve Sněmovně.

Hlavní problém je v tom, že prezident i po třetím neúspěšném pokusu vlády získat důvěru ve sněmovně při extenzivním výkladu Ústavy nemusí rozpustit sněmovnu a vypsat nové volby. Miloš Zeman takovou možnost naznačil, kabinet by pak vládl v demisi buď dlouhou dobu, nebo i celé volební období.

Panu Babišovi ale na to, aby si všude dosadil své lidi a řídil je jako své podřízené, stačí i krátká doba a ti pak zařídí hlavně zastavení jeho trestního stíhání. Jenže pokud by to neučinil soud, spíše by to utvrdilo veřejnost, že Babišovo stíhání bylo opodstatněné. Ústavní právník Jan Kudrna, řekl: "Ústava předpokládá, že vládne vláda, která má důvěru, a všichni zúčastnění budou konat k tomu, aby Ústavu naplnili." Podle Jana Kysely by dlouhodobé vládnutí bez důvěry vyvolalo ústavní krizi.

(Psáno pro ČRo Plus)