"Týdeník Reflex vydal krátce po zvolení Miloše Zemana prezidentem komiksový speciál Zeleného Raula... V úvodu připomínají autoři jeho životní motto 'Hlava se zvětšuje, stále více se naklání, ale Miloš Zeman zůstává stejný.'... Mediálně vděčné škatulky by ovšem neměly zakrývat politické vlastnosti a schopnosti Miloše Zemana. Těmi nejdůležitějšími jsou velké řečnické umění, pragmatická přizpůsobivost a vyvinutý politický talent."

To jsou slova profesora politologie Masarykovy univerzity Lubomíra Kopečka z jeho právě vydané knihy Miloš Zeman: Příběh talentovaného pragmatika. K jeho přednostem bych ještě přidal Zemanovu enormní vůli k moci, která ze samotáře udělala exhibicionistu, z liberála levičáka a z intelektuála plebejce. Všechny tyto role hraje s chutí, pokud se mu tleská. Není žádný lidumil, váží si jen silných hráčů, a proto se spojil i s Andrejem Babišem, který na rozdíl od Zemana není ochoten udělat žádný kompromis, proto je pro něj nebezpečný.

Autor, jak se na univerzitního kantora sluší, používá velice střízlivý jazyk, kterým detailně popisuje různé životní situace hlavní postavy knihy, aniž cokoliv zatajuje, přikresluje a nikdy se nesníží k emocionálním výrokům. Tím čtenáře nutí víc přemýšlet, než aby ho provokoval k emotivním ejakulacím. Třistastránková kniha si dala za cíl důsledně vystopovat kořeny jeho postojů a jednání od mládí do dneška a dokládá, že Miloš Zeman se moc nezměnil.

Díky důkladným rešerším autora vidíme, že Zeman dávno před tím, než se stal známým, zacházel s fakty velice volně a záleželo mu na přesnosti mnohem méně než na efektu. A když vstoupil do politiky a někde zveřejňoval životopisné události, skoro vždy si je lehce přizpůsoboval ve svůj prospěch. Například nikdy nebyl členem týmu Radovana Richty, nebo nevstoupil do KSČ pod vlivem Alexandra Dubčeka, ale jak vyplývá ze zápisu již v roce 1967 atd.
A podobně autor poukazuje na to, že Zemanovo hulvátské chování a vulgární slovník nesouvisí jen s jeho osobním naturelem, ale jsou součástí jeho širší politické strategie.

A nejinak je to i se Zemanovým vztahem k Rusku: Podle autora má Zeman blízko k východní ruské mentalitě, protože vyhovovala vždy jeho vnitřnímu ustrojení. I v osmdesátých letech udržoval družbu s partnerským podnikem v sovětském Tádžikistánu a i s Ruskou Galjou, která u něj později i bydlela. Tím lze vysvětlit i ne příliš výhodný způsob likvidace ruského dluhu za jeho vlády či později, když i jako penzista jezdíval na rhodskou konferenci, kterou pořádá Putinův muž Jakunin. A nakonec to potvrzuje i to, že financování jeho prezidentské kampaně měl na starosti Martin Nejedlý z ruského Lukoilu.

Kniha končí otázkou, zda prezidentovou vstřícností k nedemokratickým režimům Miloš Zeman již nepřekročil hranici mezi pragmatismem a bezpáteřností. Odpověď nechává profesor Lubomír Kopeček na čtenáři.

(Psáno pro ČRo Plus)