Co se změnilo 27. ledna 2018
Právní filozof Jiří Přibáň z Cardiffu v nedělních Otázkách Václava Moravce prohlásil, že je možné hovořit o počátku ústavní změny režimu. Tím se de facto ohlašuje konec demokratické České republiky, která trvala od roku 1993 do roku 2017 a byla ústavním, demokratickým a parlamentaristickým státem.
Toto ohrožení bylo zatím založeno na spojenectví autoritativního Miloše Zemana s oligarchou Andrejem Babišem, premiérem v demisi a konstatováním, že jeho vláda může vládnout bez důvěry parlamentu. Po 27. lednu se situace zásadně změnila. Vládu bude de facto sestavovat prezident výhradně z lidí, kteří jsou mu oddaní, jinak premiéra nejmenuje a má na to právo.
Co má momentálně prezident v úmyslu, o tom lze spekulovat dle složení lidí, kteří za ním stáli, když oznamoval své vítězství. Tomio Okamura, z pohledu Evropy, je představitelem extrémní, xenofobní pravice a ohrožuje Babišovo podnikání v Německu i přísun dotací do jeho firem doma. Jinými slovy Česko by se mohlo kvůli němu dostat do izolace. Milana Chovance premiér považuje za jednoho ze strůjců svého trestního stíhání a tvrdí, že ČSSD nechce Babiše a naopak požaduje funkce ministrů vnitra a spravedlnosti a Daniel Beneš je muž, kterého by premiér rád vyměnil. Zeman mu tímto gestem vzkázal, že to nedovolí. Babiš preferuje menšinovou vládu s podporou ČSSD a KSČM.
A konfliktů může být víc nejen kvůli tomu, že Babiš kritizoval jeho poradce, ale spíš kvůli tomu, že se obchodní zájmy poradců budou křížit se zájmy premiéra.
Takže nejen, že může vládnout Babiš bez důvěry dlouho, ale i potom ho může nechat prezident odvolat pomocí stran, které mu fandí či jsou proti Babišovi.
Úplnému rozpadu demokracie v cestě zatím stojí ústavní soudnictví. A to půjde narušit jen velmi těžko, protože po dobu dalších pěti let neodejde z Ústavního soudu nikdo a prezident nemůže nikoho odvolat. Složitější je situace na Nejvyšším správním soudu v Brně, kde letos skončí funkční období předsedovi Josefu Baxovi, který tam zůstane už jenom jako soudce. Naštěstí je tento soud dobře obsazen, proto tam lze těžko jmenovat někoho, kdo by ostatním sahal po kolena. S takovým člověkem by se tam nikdo nebavil, domnívají se odborníci.
Horší je situace v policii a na státním zastupitelství. Jakmile by se schválil nový zákon a vyhlásila reorganizace, lze se rychle zbavit všech špiček, které zaručují nezávislost. A nějak podobně, dokonce bez změny zákona, by mohlo dojít ke změnám v policii. Nejsnáze by ale bylo možné zlikvidovat veřejnoprávní média: jakmile se dvakrát nepřijme výroční zpráva, odvolá se rada a ta nová odvolá ředitele atd. Tím pádem dvě instituce, které mají ostatní mocnosti ve státě kontrolovat: tedy justice a média, nebudou moci vykonávat svá poslání a Přibáňova černá vize by se mohla do značné míry naplnit.
Ironik by prohlásil: Dobře vám tak, Babiši, měl jste volit Drahoše, ten by byl méně agresivní partner.
(Psáno pro ČRo Plus)
Toto ohrožení bylo zatím založeno na spojenectví autoritativního Miloše Zemana s oligarchou Andrejem Babišem, premiérem v demisi a konstatováním, že jeho vláda může vládnout bez důvěry parlamentu. Po 27. lednu se situace zásadně změnila. Vládu bude de facto sestavovat prezident výhradně z lidí, kteří jsou mu oddaní, jinak premiéra nejmenuje a má na to právo.
Co má momentálně prezident v úmyslu, o tom lze spekulovat dle složení lidí, kteří za ním stáli, když oznamoval své vítězství. Tomio Okamura, z pohledu Evropy, je představitelem extrémní, xenofobní pravice a ohrožuje Babišovo podnikání v Německu i přísun dotací do jeho firem doma. Jinými slovy Česko by se mohlo kvůli němu dostat do izolace. Milana Chovance premiér považuje za jednoho ze strůjců svého trestního stíhání a tvrdí, že ČSSD nechce Babiše a naopak požaduje funkce ministrů vnitra a spravedlnosti a Daniel Beneš je muž, kterého by premiér rád vyměnil. Zeman mu tímto gestem vzkázal, že to nedovolí. Babiš preferuje menšinovou vládu s podporou ČSSD a KSČM.
A konfliktů může být víc nejen kvůli tomu, že Babiš kritizoval jeho poradce, ale spíš kvůli tomu, že se obchodní zájmy poradců budou křížit se zájmy premiéra.
Takže nejen, že může vládnout Babiš bez důvěry dlouho, ale i potom ho může nechat prezident odvolat pomocí stran, které mu fandí či jsou proti Babišovi.
Úplnému rozpadu demokracie v cestě zatím stojí ústavní soudnictví. A to půjde narušit jen velmi těžko, protože po dobu dalších pěti let neodejde z Ústavního soudu nikdo a prezident nemůže nikoho odvolat. Složitější je situace na Nejvyšším správním soudu v Brně, kde letos skončí funkční období předsedovi Josefu Baxovi, který tam zůstane už jenom jako soudce. Naštěstí je tento soud dobře obsazen, proto tam lze těžko jmenovat někoho, kdo by ostatním sahal po kolena. S takovým člověkem by se tam nikdo nebavil, domnívají se odborníci.
Horší je situace v policii a na státním zastupitelství. Jakmile by se schválil nový zákon a vyhlásila reorganizace, lze se rychle zbavit všech špiček, které zaručují nezávislost. A nějak podobně, dokonce bez změny zákona, by mohlo dojít ke změnám v policii. Nejsnáze by ale bylo možné zlikvidovat veřejnoprávní média: jakmile se dvakrát nepřijme výroční zpráva, odvolá se rada a ta nová odvolá ředitele atd. Tím pádem dvě instituce, které mají ostatní mocnosti ve státě kontrolovat: tedy justice a média, nebudou moci vykonávat svá poslání a Přibáňova černá vize by se mohla do značné míry naplnit.
Ironik by prohlásil: Dobře vám tak, Babiši, měl jste volit Drahoše, ten by byl méně agresivní partner.
(Psáno pro ČRo Plus)