Debaty v TV přeceňujeme
Při pohledu na česká média má člověk dojem, že televizní debaty před druhým kolem prezidentských voleb budou mít rozhodující vliv na volbu prezidenta. Zdá se, že jsme jako staří generálové, kteří chtějí vyhrát novou válku pomocí staré taktiky, a nevšimli jsme si, že se už používají nové zbraně.
Situace se od roku 1960, kdy díky televiznímu duelu vyhrál ve Spojených státech Robert Kennedy nad Richardem Nixonem právě kvůli televizi, zásadně změnila. V 21. století je tomu jinak, jak ukázala i volba Donalda Trumpa. Počet diváků v prvních kolech v roce 1960 i v roce 2017 byl přibližně stejný: Na Kennedyho s Nixonem se dívalo 80 milionů lidí a na Donalda Trumpa s Hillary Clintonovou 84 milionů lidí. Kennedy díky televizi vyhrál. V loňském duelu podle většiny expertů a průzkumníků, kteří debaty bedlivě sledovali na rozdíl od diváků, byla paní Clintonová lepší, ale nakonec vyhrál Trump. Debaty neovlivnily ani jedno celé procento voličů, jak ukázaly pozdější analýzy.
Důvodů je zřejmě řada, ale jeden může být rozhodující: televize již dávno není fascinující fenomén, který působí jako celonárodní zasedání, ke kterému se upře soustředěný zrak celé rodiny. Přes satelit si dnes už můžete vybírat z více než jednoho tisíce stanic. A hlavně do veřejného prostoru vstoupil razantně internet se sociálními sítěmi, a to změnilo politiku ještě víc než kdysi televize. Na internetu už skoro nikdo nečte dlouhé texty: tam rozhodují klipy, obrázky a titulky. Lidé ztratili schopnost většího soustředění. Projíždějí rychle zprávy i sdělení na sociálních sítích, vzkazy ve svých skupinách a televize funguje v domácnosti často jen jako kulisa, u které ženy vaří, muži posílají SMS, telefonují, hrají si s dětmi atd. A podobně zacházejí i s televizí, když se chtějí na něco dívat, brouzdají mezi různými stanicemi a zůstávají jen u pořadů, které je momentálně zaujmou a to taky jen do té doby, než je pořad začne nudit. Soustředěně se na televizi dívají jen starší lidé. Potvrdila to i první debata s Milošem Zemanem na Nově: ze začátku se na ni dívalo víc lidí a postupně přepínali jinam. Sledovanost byla v průměru třicetiprocentní, což je jen o tři procenta víc než činil její denní průměr.
To je důvod, proč - pokud se nestane nějaká mimořádná situace - jako tomu bylo při minulé volbě, kdy Karel Schwarzenberg se nepřesně vyjádřil o sudetských Němcích, rozložení sil s největší pravděpodobností zůstane skoro stejné jako před debatami. Zvítězí lepší nabídka pozitivní motivace. Hlas dají voliči tomu, kdo jim nabídne to, co jim nejvíc chybí. Budou volit mezi tím, kdo vytváří nepřátele a tím, kdo hledá spojence. Miloš Zeman se v neděli rozhodl pro roli vlídného starce, jde o to, kdo mu to uvěří.
Sociologové říkají: Televize tvořila kolektiv, internet vytváří konektiv. Televize sjednocovala, internet atomizuje: spojuje jen ty, co si myslí totéž.
(Psáno pro ČRo Plus)
Situace se od roku 1960, kdy díky televiznímu duelu vyhrál ve Spojených státech Robert Kennedy nad Richardem Nixonem právě kvůli televizi, zásadně změnila. V 21. století je tomu jinak, jak ukázala i volba Donalda Trumpa. Počet diváků v prvních kolech v roce 1960 i v roce 2017 byl přibližně stejný: Na Kennedyho s Nixonem se dívalo 80 milionů lidí a na Donalda Trumpa s Hillary Clintonovou 84 milionů lidí. Kennedy díky televizi vyhrál. V loňském duelu podle většiny expertů a průzkumníků, kteří debaty bedlivě sledovali na rozdíl od diváků, byla paní Clintonová lepší, ale nakonec vyhrál Trump. Debaty neovlivnily ani jedno celé procento voličů, jak ukázaly pozdější analýzy.
Důvodů je zřejmě řada, ale jeden může být rozhodující: televize již dávno není fascinující fenomén, který působí jako celonárodní zasedání, ke kterému se upře soustředěný zrak celé rodiny. Přes satelit si dnes už můžete vybírat z více než jednoho tisíce stanic. A hlavně do veřejného prostoru vstoupil razantně internet se sociálními sítěmi, a to změnilo politiku ještě víc než kdysi televize. Na internetu už skoro nikdo nečte dlouhé texty: tam rozhodují klipy, obrázky a titulky. Lidé ztratili schopnost většího soustředění. Projíždějí rychle zprávy i sdělení na sociálních sítích, vzkazy ve svých skupinách a televize funguje v domácnosti často jen jako kulisa, u které ženy vaří, muži posílají SMS, telefonují, hrají si s dětmi atd. A podobně zacházejí i s televizí, když se chtějí na něco dívat, brouzdají mezi různými stanicemi a zůstávají jen u pořadů, které je momentálně zaujmou a to taky jen do té doby, než je pořad začne nudit. Soustředěně se na televizi dívají jen starší lidé. Potvrdila to i první debata s Milošem Zemanem na Nově: ze začátku se na ni dívalo víc lidí a postupně přepínali jinam. Sledovanost byla v průměru třicetiprocentní, což je jen o tři procenta víc než činil její denní průměr.
To je důvod, proč - pokud se nestane nějaká mimořádná situace - jako tomu bylo při minulé volbě, kdy Karel Schwarzenberg se nepřesně vyjádřil o sudetských Němcích, rozložení sil s největší pravděpodobností zůstane skoro stejné jako před debatami. Zvítězí lepší nabídka pozitivní motivace. Hlas dají voliči tomu, kdo jim nabídne to, co jim nejvíc chybí. Budou volit mezi tím, kdo vytváří nepřátele a tím, kdo hledá spojence. Miloš Zeman se v neděli rozhodl pro roli vlídného starce, jde o to, kdo mu to uvěří.
Sociologové říkají: Televize tvořila kolektiv, internet vytváří konektiv. Televize sjednocovala, internet atomizuje: spojuje jen ty, co si myslí totéž.
(Psáno pro ČRo Plus)