Koncem června po 27 letech končí možnost vymáhat restituční návrhy proti nespravedlivému jednání státu v letech 1948 až 1989. Senátoři sice podali k Ústavnímu soudu žádost o prodloužení termínu ukončení, ale ten zatím o tom nerozhodl. Situace je o to vážnější, že dřív než může o restitučním nároku rozhodovat příslušný soud, musí být ukončeno tzv. správní uspořádání, které určí, že dotyčný je oprávněnou osobou podle zákona číslo 229 ze dne 1991, a teprve pak je možné podat žalobu. Bohužel k začátku června nejsou ještě správní uspořádání ukončena u stovek a možná i u tisíců případů.

Otázka je, proč tomu tak je. Když si člověk nezasvěcený přečte několik restitučních rozsudků, má dojem, že problém je velmi často ve státních úřednících, jak na to někdy sami účastníci poukazují: totiž, že o restitucích ze začátku v některých místech rozhodovali dokonce lidé, kteří jim v padesátých letech majetek znárodňovali, nebo jejich potomci, kteří se těžko srovnávali s tím, že by se měl majetek vracet původním majitelům, ač jim byl z právního hlediska ukraden. Proto v některých případech soudy samy musely upozorňovat na to, že je žalován stát, který by sám měl jít příkladem všem ostatním účastníkům řízení. Jinými slovy stát by měl jednat ve vztahu k účastníkům i k soudu korektně a profesionálně a rozhodovat v přiměřené době, což se bohužel mnohdy nedělo.

Jak vyplývá z obecných ustanovení občanského soudního řádu ze dne 1. ledna 2014, zákonodárce si byl zřejmě vědom této neblahé skutečnosti, a proto vyhlásil zákaz jeho zneužívání. Z dikce plyne, že je to primárně soud, který by měl dohlédnout na zneužívání procesních předpisů a že zákaz platí především pro něj. Jeho úkolem je ochránit účastníka poctivého před tím nepoctivým. A to je ten zásadní bod, na němž je možné zřetelně ukázat rozdíl mezi pozitivistickým a materiálním právem, k němuž jsme přešli až po roce 1989.
Obecný soud totiž není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako celku. Jinými slovy, soudy by měly striktně odporovat advokátům, kteří se snaží doslovným výkladem některých paragrafů zabránit restitucím, a tak obcházet principy uznávané demokratickými právními státy.

Otázkou je, jakým způsobem postupovat po posledním červnu v již zahájených správních a soudních řízeních. Podle jednoho názoru se řízení dokončí podle právní úpravy platné ke dni zahájení řízení, druhý názor bazíruje na zastavení soudního řízení a prosazuje vyplácení finanční náhrady a třetí vyzývá k pokračování v těchto soudních řízeních a přiznání finanční náhrady....

Nejednotnost je jedním z hlavních důvodů, proč by restituční tečka měla být zřejmě posunuta.

(Psáno pro ČRo Plus)