Než na takovou otázku odpovím, je třeba si ujasnit, jaké jsou pravomoci policejního prezidenta.

Většina obav totiž z chystané výměny vyplývá ze strachu, že by mohl ovlivňovat vyšetřování kauz pana premiéra, hlavně Čapího hnízda, jenže to je již v pravomoci státního zástupce a do toho by zasáhnout nemohl. Ve skutečnosti by tomu mělo být tak, že policejní prezident by o detailech podobných kauz neměl ani vědět. Pokud se takové případy řeší na úrovni kraje, kde se případ vyšetřuje, může o průběhu vědět jen náměstek pro trestní stíhání a pokud vyšetřování spadají pod speciální jednotky, tak by o průběhu měl být informován zase pouze ředitel tohoto útvaru. Policejní prezident má samozřejmě právo si každý spis rozpracovaného případu vyžádat, ale musí takový krok náležitě zdůvodnit, což může udělat převážně z důvodů nějakých nových systémových opatření. Nelze tak učinit z pouhé zvědavosti, musí být k tomu legitimní důvod. Pokud se příslušný ředitel bude domnívat, že zdůvodnění není dostatečné, nemusel by žádosti vyhovět. A i když příslušný ředitel policejnímu prezidentovi vyhoví, dle vnitřních předpisů má dodržovat povinnost mlčenlivosti. Samozřejmě, že to platí jen tehdy, pokud profesní čest je u něj silnější než loajalita k politikům.

Proto zatím vždy, když vedení policie chtělo do nějakého případu zasáhnout, muselo měnit celý systém. Zažili jsme to v roce 1999, kdy reorganizaci za ministrů Grulicha a Grosse z ČSSD na přání šéfa podsvětí Mrázka zařizoval poradce premiéra Miroslav Šlouf a později za ministra Langera z ODS je organizoval bývalý příslušník StB Jiří Houba. A před časem pod vedením ministra Chovance z ČSSD je připravil bývalý příslušník StB Zdeněk Laube právě za policejního prezidenta Tomáše Tuhého, který 31. října ve své funkci končí. Jenže poslední reorganizace proběhla velice zbrkle: sloučili protimafiánský a protikorupční útvar s odůvodněním, že je potřeba zefektivnit práci policie a trestní řízení, ale došlo k opaku. Podle nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana změna nepřinesla zefektivnění trestního řízení, protože se průběžně snižuje počet věcí zahajovaných zcela nově a to zejména věcí vyhledaných operativně pátrací činností policie. Nehledě na to, že z policie odešla řada zkušených lidí.

Šanci na pozitivní změnu je možné ale zahlédnout v tom, že nový policejní prezident, zvláště pokud by jim byl nejčastěji přetřásaný dosavadní ředitel pardubické krajské policie Jan Švejdar, jak o tom naposled psalo třeba Právo, který sám je kriminalista a s nepodařenou účelovou reformou nemá nic společného, mohl by naopak práci policie učinit efektivnější. Po Jiřím Kolářovi a Oldřichovi Martinů by to byl třetí policejní prezident, který se podílel na trestním vyšetřování.