Dlouho jsme se holedbali nejen doma, ale i v Evropě, že u nás máme díky dvěma vrcholným soudům, to jest díky Nejvyššímu správnímu soudu a díky Ústavnímu soudu, fungující pojistky proti autokracii. Bohužel poslední měsíce ukazují, že už to brzy nemusí platit.

V září minulého roku skončil mandát předsedovi Nejvyššího správního soudu Josefu Baxovi, který se stal od října jedním z řadových soudců. Jeho nástupcem byl jmenován bývalý Baxův místopředseda Michal Mazanec. Problém je, že jde o přechodné řešení, protože tenhle muž může vést soud nejdéle asi tři roky, do své sedmdesátky. Nejen podle Josefa Baxy to není nejvhodnější řešení, protože pro takovou instituci je vždy nejvhodnější, když ji vede člověk po celé desetileté funkční období. Nehledě na to, že do doposud velmi dobře obsazeného Nejvyššího správního soudu by se mohli dostat méně kvalitní lidé, kteří by byli ochotní sloužit exekutivě místo nestrannému výkonu soudce, který má zachovávat rovnost před zákonem. Takového soudce by pak mohl prezident, který - jak se v nedávné době ukázalo, má zájem na tom, aby justice byla služebná - jmenovat jako dalšího předsedu.

A bohužel podobná situace nastává i na Ústavním soudu. Tam totiž zase v listopadu minulého roku oznámil chystaný odchod do penze ze zdravotních důvodů k 31. lednu 2019 sedmasedmdesátiletý Jan Musil. Tento odborník na trestní právo, bývalý rektor Policejní akademie a univerzitní profesor je soudcem Ústavního soudu nepřetržitě od roku 2003 a byl autorem 160 nálezů.

Jakmile bude oficiálně zveřejněn odchod Jana Musila, může prezident oznámit své nominanty na nového ústavní soudce: údajně prý má tři. Všech patnáct soudců jmenuje prezident republiky se souhlasem Senátu a funkční období ústavního soudce je deset let, přičemž sám určuje i kdo bude předsedou a kdo bude místopředsedou či místopředsedkyní. A proto v nejbližších dnech bude ležet největší odpovědnost na Senátu, jak bude prověřovat bezúhonnost navrhovaných kandidátů.

Senát obvykle kandidáty podrobně vyslýchá, a proto by se tentokrát měl zaměřit důkladně hlavně na publikační činnost nominanta, a to nejen odbornou, jak před listopadem 1989, tak po něm až do současnosti. Prověřit jeho chování a postavení před listopadem i v listopadových přelomových dnech. Optat se třeba na kandidátovy návrhy na změny ústavy: jeden z možných kandidátů třeba navrhuje dopsat do ústavy, že jsme národ. Takovou změnu by měl kandidát důkladně zdůvodnit. Senátoři by měli dbát na to, aby se do pozice ústavní pojistky, kterou bezpochyby Ústavní soud je, nedostal žádný oportunista, který je ochoten sloužit jakýmkoliv momentálně mocným. Slouhovství lze většinou dost dobře ze životopisu každého z nás rozpoznat.