"Myslím, že to nejlepší, co jsem kdy v životě udělal, by mělo zůstat v zemi, kde jsem se narodil." To jsou slova fotografa Josefa Koudelky, které prohlásil před lety, když se rozhodl věnovat vybraný soubor České republice, což se po mnoha peripetiích a těžkostech podařilo v minulých dnech.

Celkem bylo dopraveno do republiky 1800 většinou velkoformátových fotografií a velké množství kontaktů. Většina skončí ve sbírkách Uměleckoprůmyslového musea v Praze a více než sto fotografií získá i Moravská galerie. Důvod je zřejmý: Josef Koudelka se narodil 10. ledna 1938 v Boskovicích a vyrůstal ve Valchově na Moravě, ale většinu života procestoval a od roku 1968 do roku 1989 za svůj domov pokládal nejspíš Paříž. Tam se ho hned po odchodu do exilu ujal Henri Cartier Bresson a jeho agentura Magnum. Dnes je bezesporu spolu s Josefem Sudkem a Františkem Drtikolem, světově nejznámějším českým fotografem, jehož cykly Divadlo, Cikáni, Invaze 1968, Exily a Chaos, najdete ve všech světových sbírkách a museích.

Charakteristická je pro Josefa Koudelku historka, kterou mi vyprávěl, když jsme spolu vedli rozhovor před lety pro knihu, kterou o něm vydalo nakladatelství Torst.

Cituji: "Jednou jsem se skamarádil s jugoslávským cikánem, výborným chlapem. Říkal mi: "Josefe, tys tolik let cestoval, nezastavil ses, viděls hodně lidí, zemí a míst, řekni mi, kde je to nejlepší? Kde bys chtěl zůstat? " Mlčel jsem. Když se setkání chýlilo ke konci, zeptal se znovu. Nechtěl jsem odpovědět, ale on naléhal. Nakonec řekl: "Víš, já jsem to pochopil. Nechceš odpovědět, protože jsi takové místo ještě nenašel. Ty cestuješ proto, že to místo stále ještě hledáš." Řekl jsem mu na to:" Kamaráde, všechno špatně. Já se zoufale snažím to místo nenajít."

Pracovní režim Josefa Koudelky byl velmi tvrdý. V prvním období v exilu fotografoval od jara do podzimu různě ve světě a spával venku ve spacáku. Zimy trávil v temné komoře u svých kamarádů z Magna, nejčastěji v Angliiu a ve Walesu. Sám žádný byt neměl. Dělával si stovky malých fotografií a hledal v nich něco zajímavého, označoval si výřezy a snažil se, si zapamatovat, co se mu povedlo, aby při fotografování automaticky bez přemýšlení s nimi mohl pracovat, aby se neopakoval a pokračoval dál. Doslova mi řekl: "Myslím, že se celý život učím jednak z toho, co vidím, ale hlavně z toho, co dělám. Z vybraných fotografií jsem pak dělal pracovní katalogy, řazené někdy podle kompozice, jindy podle témat."

Letos na podzim uplynulo přesně 60 let od doby, kdy Josef Koudelka vystavoval poprvé v Praze v Divadle Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra Semafor. Kolem tohoto divadélka, které začínalo v Praze v ulici Ve Smečkách, kde je dnes Činoherní klub, se točilo skoro všechno, co bylo v kumštu nové: herci, zpěváci, výtvarníci choreografové, kteří dnes patří mezi klasiky, jako například, Horníček, Kopecký, Gott, Fárová, Mlčoch, Šmok, Kopřiva a tak by se dalo dlouho pokračovat.

Psáno pro ČRo Plus