Je tomu pár let, co anglický deník Guardien otiskl článek respektovaného bulharského sociologa Ivana Krasteva, v němž stálo, že "protesty ve střední Evropě, nejsou výrazem toho, co Václav Havel nazval mocí bezmocných, ale výrazem frustrace."

Myslel tím frustraci ze způsobů politiků, privilegovaných a bohatých, kteří svými mravy způsobili institucionální nihilismus, tedy odmítání a popírání i funkce médií, které tvoří pátou moc ve státě, protože mají občany informovat, mocné kontrolovat a bavit. Kvůli podobným tendencím již v roce 1926 se zrodila po generální stávce v Anglii v hlavě Johna Reitha idea převést BBC z company na corporation, aby ji oddělil od vlivu vlády a byznysu. To se mu o rok později podařilo.

My jsme v poslední době bezmála po sto letech po Reithovi byli svědky opačného trendu, kdy se většina ve Sněmovně pokusila přeměnit hlavně Českou televizi na vládní agenturu, což se jen díky obstrukcím opozice a strachu vládních stran z protestů nepodařilo. Proto hlavní úkol nové Sněmovny bude vrátit veřejnoprávním médiím a jejich radám důstojnost.

Současná situace je taková, že v Radě ČT chybí z celkových patnácti šest členů. Nahrazeni musí být dámy a pánové Lipovská, Šarapatka, Váňa, Kratochvíl, Dědič a Kašparů. Přičemž naposledy před volbami Sněmovna odvolala Hanu Lipovskou, která mnohokrát prokázala, že nedodržovala předepsanou nezávislost a vystupovala v zájmu nejprve Institutu svobody a demokracie a později i za Volný blok. Za něj dokonce kandidovala neúspěšně ve volbách. Problém dovolby byl v tom, že stará Sněmovna vybrala nominanty pouze z těch uchazečů, kteří byli ochotni sloužit politickým uskupením, které chtěly televizi ovládnout a odstranit ředitele.

Podle některých poslanců by nová Sněmovna s výběrem nových uchazečů měla začít úplně od počátku, protože nedokončené body padají pod stůl. Proto by měly být vypsány nové lhůty pro nominace, uspořádáno nové slyšení a teprve pak by následovaly volby. Jiní navrhují dokonce odvolání všech radních, protože pokud žalobám na některé současné radní bude vyhověno, byla by zrušena všechna rozhodnutí, o kterých hlasovali.

A podobně ke změně může přispět rozsudek Nejvyššího soudu o tom, že vnučce Ferdinanda Peroutky náleží omluva za nepravdivý výrok prezidenta Miloše Zemana. Budeme-li ho poměřovat očima laické veřejnosti, může vést k tomu, že lze shodný postup aplikovat i na ostatní osoby, které jsou veřejně činné, že tedy lze žalovat a žádat omluvu na politicích, kteří vůči novinářům používají vulgární, dehonestující a lživá vyjádření, která nejsou přiměřenou kritikou. A redakce by se měly stejnou cestou, a nejen verbálními protesty, bránit i proti zákazům státních institucí, které odmítají některým médiím poskytovat informace, což odporuje zákonu o svobodném přístupu k informacím.

Napsáno pro ČRoPlus