Jak známo, toužíme-li po změně, musíme nejdřív co nejpřesněji vědět, v jaké se nacházíme situaci.

To platí i o tragikomickém představení kolem nemocného prezidenta Miloše Zemana, kterým se zevrubně zabývají média, lékaři i občané již delší dobu: Všichni žehrají na režiséra a herce tohoto truchlivého představení a hlasitě hudrují. Tvrdí, že takovým jalovým žvaněním, ač jsou v roli předsedy Sněmovny, kancléře, mluvčího či poradce, nemůže nikdo věřit. Že lidská intuice byla namířena správným směrem, potvrdila 18. října 2021 zpráva ÚVN, kterou zveřejnil předseda Senátu. Prezident není schopen vykonávat svou funkci.

Jenže teprve až si uvědomíme, že v této truchlohře nešlo režisérovi o to, aby ji někdo věřil, pochopíme lest této hry. Jestli tomu někdo věří nebo ne, bylo režisérovi nejspíš jedno, on se naopak radoval z toho, jak všichni jsme přistoupili na jeho pravidla a hrajeme tuto nesmyslnou hru podle jeho scénáře. Představení, jehož reprízy jsme zažívali, neměli za cíl někoho přesvědčit, ale oddálit řešení a hlavně vnést do veřejného prostoru zmatek, nedůvěru a lhostejnost ke všemu, co se u nás děje, protože právě jen v takové mlze, čím déle bude trvat, bude možné zneužívat své postavení a i v delším horizontu snáze zamést stopy, učinit potřebné personální změny, zařídit zakázky pro věrné, na které bude i po čase spolehnutí. A zároveň, a to je stejně důležité, zpochybnit věrohodnost co nejvíce autorit, které by mohly ovlivňovat v budoucnu veřejné mínění a mezi ně patří i ti, co přijdou po současné garnituře. Hra mrzčí slova a má dlouhodobý devastační dopad, mění je v odpad.

Jakmile je zničena v nějakém společenství pověst autorit, jakmile používáme stará klišé a fráze ve vyjadřování a chování, nechápeme, co se děje. Občané ztrácí rozlišovací schopnost vycházet z autentické a nesporné, všem společné zkušenosti a i sám pojem autority se stane předmětem sporů a zmatků. Skoro vše je nesrozumitelné, vzdálené, umouněné, nepochopitelné a cizí. Důsledky jsou ale pro společnost, která na tuto hru přistoupí, hrůzné, protože takový stav ohrožuje svědomí každého, kdo ho má, kdo o něj dbá, který chce zůstat sám sebou a váží si svého života a své osobní cti. Dříve šly události kolem nás a přes nás, dělali jsme si z toho legraci, diskutovali jsme o nich, vzrušovaly nás, ale vnitřní životní prostor velkého množství lidí zůstával nedotčen. Člověk získával zkušenosti, vytvářel si názory, ale zůstal tím, kým byl. Jenže falešné hry posledních let přisoudily falešné role už ne stovkám, ale s velkou pravděpodobností tisícům a možná i ještě více státních úředníků, lékařů a možná i některým policistům a lidem v justici, kteří z vlastní vůle, kvůli kariéře, nebo dokonce proti ní, aby nepřišli o práci, se ocitli v soukolí, z kterého budou těžko vystupovat. Nyní bude na nás, najít způsob, jak těmto lidem pomoci, aby z falešné hry vystoupili, i když to pro některé bude bolestivé.

To je rovněž úkol, který bude muset řešit nová Sněmovna, Senát a vláda a který bude mít i vliv na budoucí volbu prezidenta.

Napsáno pro ČRoPlus