Česká hra na chobotnici, tak by se dala nazvat patálie kolem stavby nové budovy pro Národní knihovnu. Jenže podíváme-li se na její pravidla důkladněji, tak zjistíme, že tato hra není primárně jen o stavbě futuristické knihovny na Letné, ale převážně o našem vztahu k hodnotám jako takovým a o dodržování jakýchkoliv závazných pravidel na našem území, a to se už zdaleka netýká jenom knihovny. Na příběhu eura, který se hraje podle podobných ne-pravidel a je snáze uchopitelný, to můžeme ještě lépe dokladovat.

Dnes máme problém se silnou korunou, který zavinily spekulace a který ohrožuje už nejen prakticky všechny exportéry, ale i služby, turistiku a veškeré průmyslové a zaměstnavatelské organizace, proto některé podniky už uvažují i o tom, že část odměn by vyplácely v eurech. Jediná obrana proti takovémuto vývoji je podle odborníků ve vyhlášení reálného termínu pro přijetí eura, což je nejspíš rok 2012.

Jen takovýto postup je totiž schopen zastavit spekulativní zájem o korunu, protože spekulanti pracují vždy s dlouhodobým, tedy několikaletým horizontem. Bývalý vicepremiér Martin Jahn a viceprezident Svazu průmyslu a dopravy a prezident Sdružení automobilového průmyslu to řekl nedávno zcela jasně: „Pokud by spekulanti věděli, že například do čtyř let přijmeme euro, atraktivita koruny poklesne“. A naopak zahraniční firmy by měly jistotu a mohly by dlouhodobě plánovat, protože by u nás vzniklo stabilnější prostředí: doba nejistoty by se dala lépe zvládnout, protože by měla určenou hranici, jinak bude posilovat tendence firmy od nás stěhovat do zahraničí. Martin Jahn pak v této souvislosti pro Právo ale řekl: „Pozor, přijetí eura nejsou dostihy, jde o odhodlání a vůli euro přijmout.“ A my můžeme dodat, tato vůle z nás musí vyzařovat, jen tehdy budeme důvěryhodní.

A totéž přece můžeme říci o knihovně architekta Jana Kaplického: Hlavní důvod, proč se knihovna nebude stavět, je ten, že vyprchala politická vůle. Používat za takové situace evropské instituce k tomu, abychom zabránili stavbě originální knihovny je poněkud zbabělé, zvlášť proto, že to je první mezinárodní soutěž vypsaná na našem území od roku 1918. Kdybychom chtěli mít v Praze druhý originální projekt po Tančícím domě, nemohlo by realizaci stát nic v cestě. A stačilo by k tomu tak málo: jen držet slovo a pravidla hry, která byla na samém počátku dána.

Projekt knihovny valnou většinou schválil pražský magistrát pod vedením dnešního primátora Pavla Béma. Přece problém je v tom, že návrh pana Kaplického je umístěn na pozemku podle dispozic, které pro soutěž připravila právě Rada hlavního města, která i o prodeji pozemku pod dnešní tramvajovou smyčkou rozhodla 10. ledna 2006 a zastupitelstvo ji schválilo 30.března téhož roku. Pozemky měly být prodány za 31 516 550 korun. Zmíněného 30. března 2006 pro tento prodej hlasovalo v zastupitelstvu 62 ze 63 zastupitelů, což je jasný důkaz, že tehdy politická vůle uskutečnit stavbu ještě existovala. Bohužel smlouva nebyla dodnes podepsaná, a to umožňuje tyto obstrukce. S největší pravděpodobností za to může hlavně výrok prezidenta Václava Klause ze dne 3.května 2007, který se tvrdě proti stavbě postavil a řekl, že se nechá přikovat na protest proti stavbě takto arogantního návrhu k bagru. K chobotnici se chováme tedy úplně stejně jako k euru, o jehož přijetí se původně také hovořilo v horizontu roku 2009, jako bude přijato na Slovensku, ač jde o tak zásadně odlišné projekty.

Česká hra na chobotnici vykazuje následující znaky: politizaci (sociální demokracie je pro brzké přijetí eura, ODS je proti, sociální demokracie je pro stavbu podle návrhu ateliéru Future Systems, ODS je proti), ideologizaci (ODS, která se považuje za konzervativní stranu, je proti odstranění koruny a moderní stavbě, sociální demokracie se chce profilovat jako modernější strana a oba projekty podporuje) a vytváření nečitelného prostředí, ve kterém je možné kdykoliv jakkoliv podle momentální potřeby a nálady měnit pravidla. V důsledku tohoto našeho chování vycházejí od nás neracionální výstupy, které ohrožují republiku. Oddalování eura bude nahrávat jen spekulantům a tento stav bude zvyšovat nezaměstnanost a vyhánět podniky do zahraničí a nerealizovaný projekt Kaplického knihovny, který mohl být vyhledávanou novou dominantou Prahy, nám po světě bude nějaký čas dělat jen ostudu.

Místo toho, aby se největší strany dohodly na velkých projektech a tím voličům signalizovaly zájem o společnou věc, v tomto případě vzdělanost a zaměstnanost, vedou mezi sebou válku pomocí zástupných symbolů, a tím zastiňují skutečnou podstatu problémů, které si zaslouží řešení. Je to znak politické nedospělosti, ale i médií, která tyto zástupné hry silně podporují ze strachu, že vážnými analýzami by odradila své čtenáře a posluchače.
Další otázka, kterou bychom si měli klást, zní: Proč se náš prezident domnívá, že se zapíše do českých dějin spíš tím, že něčemu svými postoji zabrání, místo toho, že něco bude prosazovat a že po něm zbude výrazná a progresivní stavba v Praze a zavedení společné evropské měny na našem území.

(Napsáno pro ČRo6)