Podíváme-li se na naši politickou krajinu očima chladného anděla z dostatečného odstupu a zacílíme pohled převážně na naše prezidenty od roku 1989 dodneška, můžeme konstatovat, že důvěru ve Václava Havla se nepodařilo na koci prezidentských období nikomu z jeho následovníků překonat: nikdy se nedostala pod 50 procent.

Václav Klaus v lednu 2013, tedy dva měsíce před odchodem měl kvůli amnestii jen 26 procent příznivců. Miloš Zeman má v současné době, tedy deset měsíců před odchodem z funkce, podle STEM, pouze 29 procentní důvěru, což je méně než všichni ostatní představitelé státu: předsedovi Senátu Miloši Vystrčilovi a předsedovi vlády Petru Fialovi důvěřuje přibližně 38 procent občanů.

Za takový pokles může podle politologa Lubomíra Skopečka z Masarykovy univerzity hlavně odklon od parlamentní demokracie, Západu a i od představy respektu hodné hlavy státu. A protože z negativních jeho vlastností za celou dobu jeho politické existence převažuje hlavně mstivost, lze si dobře představit, že tato vlastnost bude i v posledních měsících ovlivňovat jeho rozhodnutí. Připomeňme, že jich není málo.

Nejedná se jen o dovolbu chybějícího ústavního soudce, kam navrhoval před pár dny zcela neznámého advokáta bez zkušenosti s ústavním právem. Ten logicky vzbudil značnou nedůvěru u senátorů, kteří musí kandidáta schvalovat.
Zcela na prezidentově vůli bude záležet volba nového guvernéra České národní banky, na jehož špatné kroky by mohla snadno doplatit vláda, s kterou se prezident neshoduje v mnoha věcech.

Složitější to je s volbou nového náčelníka generálního štábu armády České republiky, toho navrhuje vláda a předkládá ministryně obrany a prezident ho jenom jmenuje. V této konstelaci si lze těžko představit, že by vláda navrhla někoho, v jehož hodnoty a postoje by nedůvěřovala.

Podobně nové velvyslance schvaluje vláda na návrh ministra zahraničí a podepisuje prezident, který, jak známo, někdy vyvíjel i tlaky na odvolání některých velvyslanců jako tomu bylo naposled v případě Ivany Červenkové v Rakousku. Minulá vláda vloni prohlásila, že chce do konce letošního roku vyměnit 26 vyslanců. I v tomto případě se může vláda dostat s prezidentem do sporu, protože jeho politické směřování se s vládou neshoduje.

Úplnou volnost má prezident v udělování milosti, ač prohlásil, že ji bude udělovat jen ze zdravotních důvodů, nedodržel slovo a omilostnil jak Jiřího Kájínka, tak Miloše Baláka. Kdyby chtěl získat beztrestnost pro své oddané úředníky na Hradě, musel by vyhlásit plošnou amnestii, což bohužel u prezidenta, který vždy upřednostňoval své osobní zájmy nad zájmy státu, nelze vyloučit. Proto si lze představit, že i na Hrad po sobě bude tlačit někoho, kdo mu beztrestnost jeho týmu slíbí. Vzhledem ale k tomu, že prezident neuspokojuje ani představy svých skalních příznivců kvůli náhlému obratu ve vztahu k Rusku, je možné, že jeho podpora může mít bumerangový efekt.

Psáno pro ČRoPlus.