„Na lhaní občanům, každý politik doplatí, to jsem si uvědomil až v exilu, když jsme rozebírali události kolem srpna 1968,“ řekl mi kdysi v Římě Jiří Pelikán. V rozhovoru s novinářem Antoniem Cariotim z listu Corriere della Sera z roku 1998, dodal: „Kdyby Dubček v roce 1968 chtěl zvrátit situaci, musel by ostatním funkcionářům velmi otevřeně vylíčit závažnost sovětských hrozeb. Dokonce i členové politbyra komunistické strany, neměli potuchy o průběhu schůzí s ostatními zeměmi sovětského bloku.“

Dubček asi spoléhal na mimořádný sjezd komunistické strany, který měl dát reformám legitimitu. Jenže totéž věděli i Rusové, a proto do Československa vtrhli před sjezdem. Jiří Pelikán v exilu došel k přesvědčení, že, cituji: “Kadárovská alternativa, čili redukce reforem by byla lepší v porovnání s tím, čím si celá země musela projít . Utrpěli jsme vážné morální i materiální škody.“ Takhle uvažoval homo politicus Jiří Pelikán, krátce před smrtí.

Narodil se v Olomouci 7. února 1923, tedy před 100 lety, v rodině sochaře Julia Pelikána. Po vypuknutí 2. světové války vstoupil do ilegální KSČ a podílel se od 17 let na odbojové činnosti. V dubnu 1940 byl zatčen gestapem, po půl roce byl propuštěn a čekal na soud. Pod falešným jménem přežil celou válku. Studoval Vysokou školu politickou a sociální a patřil k čelním představitelům komunistické mládeže. Byl podepsaný i pod hromadnými čistkami studentů a profesorů a tento krok zpětně považoval za hanbu. Hned po roce 1948 se stal poslancem Národního shromáždění. Obrat v jeho myšlení nastal po XX. sjezdu KSSS v roce 1956, který odsoudil Stalinovy krutosti. Tehdy pochopil, že je třeba společnost reformovat. Inspiroval se jugoslávským modelem. V roce 1961 byl obviněn z účasti na činnosti tzv. protistátní ilegální skupiny, útok přečkal a nadále patřil mezi hlavní reformátory 60. let. V květnu 1963 se stal ředitelem Československé televize. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy byl zbaven funkce a odešel na ambasádu do Říma, kde později požádal o politický azyl. Spolu s Pavle Tigridem, který vydával v Paříži Svědectví, byl Jiří Pelikán, který vydával v Římě Listy, předním českým exulantem. V roce 1975 mu StB odeslala zásilku s bombou, aby ho vystrašila.

V Itálii si svými jasnými postoji k politické situaci ve střední Evropě získal brzy autoritu a byl, jako první Čech, byť s italským pasem, dvakrát zvolen za šéfa socialistů Craxiho poslancem Evropského parlamentu.
Na Jiřího Pelikána, pro kterého jsem v době, kdy jsem chvilku pracoval v exilovém nakladatelství Index, připravil několik vydání jeho Listů, rád vzpomínám. Byl to vždy velice veselý, aktivní a nevystrašený člověk, dobrý společník a gurmán, který v Římě, v domě, kde bydlel, ani neměl poštovní schránku, dopisy a noviny mu doručovatel strkal mezi litinové žbrdlení v zábradlí.

Napsáno pro ČRo Plus.