„Bohužel hrdinů, kterých si můžeme opravdu vážit, máme málo. A je typicky české, že velikány, kteří pro společnost udělali nejvíc, zpravidla objevujeme až po jejich smrti. Za svého života iritují, či jsou dokonce zatracováni: Havlíček, Němcová, Mácha, Smetana. nebo T. G. Masaryk.“ To jsou slova Petra Hořejše z roku 2015.

Celkem napsal, kromě jiného, od roku 1979 pod titulem Toulky českou minulostí 18 knih, které vyšly v několika vydáních, vysílal je Český rozhlas a v prodeji byly i jako audioknihy. Myslím, že si mohu dovolit říci, že to byl největší popularizátor české historie druhé půlky minulého století, ač nebyl vzděláním historik, stejně jako Pavel Kosatík či Vladimír Kučera, autor televizního seriálu Historie.cs. Handicap tito úspěšní autoři dokázali obrátit v přednost, protože tím, že historii nevystudovali, nepřinesli si z univerzit naučené pohledy na různá období i jejich protagonisty. Na objekt svého zájmu se dívali bez předsudků, historické postavy objevovali zcela nezaujatě, s přirozenou zvědavostí, nebáli se paradoxů a důkladné zaujetí a vášeň dokázali přenést na své čtenáře, posluchače či diváky.

Petr Hořejš jako jeden z prvních při vzpomínce na 1. světovou válku připomenul kromě legionářů i české vojáky, kterých padlo za Rakouska a císaře pána 170 tisíc. Byl hrdý na to, že prosadil vydání známky k 250. výročí narození maršála Radeckého, válečníka, s jehož strategií byl u Lipska poražen Napoleon. Připomenul, že kromě Jana Husa skončil na hranici v Kostnici o rok později univerzitní mistr Jeroným Pražský, který dle dobových svědectví byl výřečnější než Jan Hus a prosadil přijímání pod obojí. Přišel taky s novým pohledem na Albrechta z Valdštejna, nejvyššího velitele císařsko-ligistických vojsk během třicetileté války, který byl oslavován jako jedna z největších osobností tehdejší Evropy. Petr Hořejš ho označil za jednoho z největších tunelářů pobělohorské doby, navíc za náboženského přeběhlíka a fanatika. Jeho ideologie byla úděsná: Pokud se řeholníci nepodvolili učení radikálů, nechal zatlouct vrata kostela a budova byl i s lidmi zapálena. Nebo ukázal i na směšnost figury Miroslava Tyrše, který učil chodit sokoly po špičkách, protože tak chodil kvůli malému vzrůstu on sám.

Naše životy se zkřížily náhodou na počátku sedmdesátých let a připomenu to proto, že názorně ilustrují tuto dobu: Petr Hořejš byl vyhozen z nakladatelství Albatros a já z Mladého světa, protože jsme po roce 1968 nesouhlasili se vstupem tzv. spřátelených armád. Petr Hořejš, ale pod pseudonymem Petr Hora začal publikovat v Mladém světě, kde ve stejné době pod pseudonymem zveřejňoval horoskopy Milan Kundera. A mě naopak přijal Ladislav Fikar, vyhozený z Československého spisovatele, do Albatrosu, kde jsem založil edici Objektiv, v níž pod pseudonymy publikovali Jiří Dienstbier či Jan Vladislav.

Petr Hořejš zemřel ve čtvrtek 27. července ve věku 84 let.

Napsáno pro ČRo Plus.