Nedávno Karel Schwarzenberg řekl v Lidových novinách: „Dle mého názoru bychom se měli snažit dosáhnout takových podmínek uvnitř Ruska, aby tento režim musel odstoupit.“

Je vůbec něco takového možné? Na tuto otázku hledali ve stejné době odpovědi ruský historik Alexander Zipko, kanadský politolog Paul Robert Magosci a britský historik Mark Galeotti.

Nejskeptičtější ze všech je Zipko, který pro Der Spiegel prohlásil: „V Rusku neexistuje civilizační předpoklad pro přechod k demokracii. Lidé nechtějí mít odpovědnost za svůj život a stát před nějakou volbou. Mají jen přání, by ve státě byl pořádek, na kterém se nechtějí podílet, což vede k autokracii. Car byl symbol pravé zbožnosti… A také dnes lidé říkají: “Putin je chytrý muž, on ví všechno.“

Galeotti proto po pochodu Jevgenije Prigožina na Moskvu Echu řekl: „Je to podivná událost z perspektivy Evropanů 21. století. Pokud se na to ale díváte z pohledu středověku, tak to vůbec není divné. Je to připomínka toho, že Rusko je moderní stát s byrokratickými institucemi, nad kterými se tyčí středověký dvůr. Nebyl to pokus svrhnout Putina. Byl to spor jednoho barona s druhým baronem. Monarcha se přidal k tomu druhému, tak si ten první řekl, že je čas povolat své jednotky a ukázat, že je silný. Byl to pokus donutit Putina změnit názor.“

Naproti tomu Magocsi se v DeníkuN snažil artikulovat ruskou pozici a jejich vidění konfliktu s Ukrajinou takto: „Lenin nebo Putin, jsou představitelé civilizace, která vytvořila imperiální myšlení. Rusové nejsou proti Ukrajině. Z ruské perspektivy to vždy chápali jako výsledek ideologie, kterou vytvořili nejprve formálně ve 14. století ortodoxní mniši, kteří psali kroniku Kyjevské Rusi… V podstatě říkali, že jsou centrem ruského světa: vytvořili ideologii před vznikem státu. Jsme jeden lid, Bělorusové i Ukrajinci jsou pouze větve velkého ruského národa. Jedno tělo.“

Jen z těchto tří krátkých citátů je zřejmé, že občané v Rusku by mohli něco změnit je iluzorní. Jistou naději spatřují západní politologové v tom, že armáda v nejbližší době bude potřebovat asi 200 až 300 tisíc vojáků, což by znamenalo mobilizaci, které by se lidé mohli obávat, ale tu se nejspíš snaží Putin odložit až na září, kdy bude po volbě gubernátorů. A kdyby k tomu souběžně přišly ještě ekonomické problémy, moci by se mohla chopit mladší generace, která sice není demokratická, ale ráda by cestovala, ukládala si peníze v zahraničí, a k tomu by potřebovala zlepšit vztahy s vnějším světem, což by mohlo vést k zastavení války.

Rusové jsou skeptičtější: Tvrdí, že osud jejich země závisí nyní na náladě jednoho člověka, kterého USA nebraly vážně, proto je uražen. V televizi Rossija 1 padla tato slova: „Pokud Rusko neskončí s představou, že je jediným centrem moci na světě a alternativou Spojených států, bude lepší, když všechno skončí, když svět zahyne.“ A to si podle Zipka myslí i Putin, a proto říká: „Bojím se katastrofy. Život má v Rusku malou hodnotu: jen kvůli tzv. Říjnové revoluci u nás padlo nejméně 50 milionů lidí.“ Podobné obavy má i šéfkomentátor listu Die Welt Jacques Schuster.

Napsáno pro ČRo Plus